Skoro bych se vsadil, že většina by tipovala Krakov, historicky vzato nedávné hlavní město s hrobkami králů i básníků-národních proroků. Nebo přístavní Gdaňsk? Anebo průmyslové Katovice? Živou a přívětivou Vratislav, které už většinou říkáme ani česky, ani polsky "Vroclav"? A taky bych se vsadil, že skoro nikdo by se netrefil, protože skoro nikdo by nesázel na Lodž.
Z trpaslíka obr
Bylo to městečko, sice starobylé, ale maličké a málo významné. Když se tam ale začal v první polovině devatenáctého století usazovat textilní průmysl, náhle se z něj stalo druhé největší město tehdejšího Polského království. Bylo to takové zbytkové království pod ruskou nadvládou. Ta byla nevlídná, ale jak je vidět,v některých obdobích skýtala k podnikání podmínky, jaké si spojujeme spíš s tehdejší Severní Amerikou.
Když už jsme u té Ameriky... V roce 1975 zfilmoval režisér Andrzej Wajda román Władysława Reymonta (laureáta Nobelovy ceny za literaturu) Země zaslíbená. Kniha vyšla také česky a na vynikající film se kdysi i u nás hojně chodilo do filmových klubů. Odehrává se právě v zakladatelských dobách lodžského kapitalismu hlavně polského, německého a židovského. Slavný režisér dodnes vzpomíná, že v Americe se tehdy velmi divili, kde se v chudé komunistické zemi vzaly peníze na tak neuvěřitelné dekorace od obřích podnikatelských vil až po rozlehlé cihlové tovární stavby z devatenáctého století. Vysvětlení bylo jednoduché: Andrzej Wajda natáčel přímo v Lodži sedmdesátých let.
Proč jet do Lodži
Dnes, v časech levného textilu z Asie, už Lodž textilní mocností není a asi už nikdy nebude. Starosti se zachováním průmyslových památek máme také u nás není to tak dávno, co jsme si jich začali vážit. Ale to, co řeší třeba Ostrava, musí Lodž řešit v ještě mnohem větším měřítku. Ne všechny staré továrny se dnes uživí jako diskotéky nebo alternativní divadelní a koncertní scény.
Když byla Varšava na konci války téměř srovnána se zemí, stala se Lodž jedním z nejdůležitějších kulturních center Polska. Poté atraktivita obnovovaného hlavního města, ale také starobylého Krakova převážila, třebaže něco zůstalo Lodž zůstala třeba centrem polské kinematografie, proslavila se také sbírkou moderního umění. Z dob, kdy byla městem několika národů, ostatně také Čechů, zůstal nejrozlehlejší židovský hřbitov v Evropě.
Nikdo asi nepojede do Lodži za přírodou a určitě tam nikdo nepojede za středověkými památkami. Ale pokud někdo chce spatřit zběsilou směs secese, novorenesance a všelijakých eklektických stylů, měl by se tam vypravit. Kdo obdivuje technické a průmyslové památky, nemůže se bez návštěvy Lodži obejít.Kdo chce projít v centru města branou okázalého paláce, vstoupit do průjezdu a poté se ocitnout přímo na rozlehlém továrním nádvoří, musí jet do Lodži. Opravdu, druhé takové město ve střední Evropě není. A snad ani na světě.
České P. S.
Nejvýraznější česká stopa však dodnes zůstává v nedalekém městečku Zelov (Zelów). V roce 1802 koupili tamní osadu čeští evangeličtí exulanti, a jak se připomíná i na internetové stránce Zelova, zde začali s textilní výrobou právě oni. A Edita Štěříková v nedávno vydané knize o Zelově píše: "Ti, kteří v Zelově dodnes zůstávají, dbají o to, aby tvrdý úděl českých pobělohorských exulantů neupadl v zapomenutí." Takže česká stopa, ale také jedna z evangelických enkláv v převážně katolickém Polsku.
Autor (1959) je novinář a polonista, redaktor Listů.