Napsaly to komentátorky varšavského časopisu Polityka Joanna Cieślová a Agnieszka Rybaková už ve velikonočním čísle tohoto nejvlivnějšího polského ilustrovaného týdeníku.
V Polsku se komentátorům po posledních volbách věští velice těžko: blíží se květen, ale šéf populistické Sebeobrany (Samoobrona) ještě ve vládě není. Což neznamená, že nebude...
Podle nedělní zprávy Polské tiskové agentury PAP řekl předseda parlamentního klubu vládního Práva a spravedlnosti (PiS) Przemysław Gosiewski, že právě se Sebeobranou pokročily koaliční rozhovory nejdále. A téhož dne se nechal slyšet také představitel Ligy polských rodin (LPR) Roman Giertych, že jeho strana je připravena do úterý podepsat koaliční smlouvu. Pokud by se věci dál vyvíjely tímto směrem, byla by z toho většinová vláda. Právo a spravedlnost by k tomu už ani nepotřebovalo podporu sice "historické", ale dnes málo vlivné malorolnické Polské lidové strany (PSL).
Věštit bude dál těžké
Vznikne-li tato vláda, budou pozorovatelé nadále odsouzeni k častému užívání podmiňovacího způsobu. Právo a spravedlnost sahá přečasto k populistickému vyjadřování, ale přece jen jsou mezi jeho činiteli i lidé vzdělaní a s minulostí odpůrců komunismu - platí to ostatně i o dvojčatech Kaczyńských, prezidentovi Lechovi a předsedovi PiS Jarosławovi.
Sebeobrana takové lidi neseskupuje. Ta získávala voliče hesly tradičního populismu, hesly o všeobecném loupežení, korupci, případně národní zradě. Již citované komentátorky vypočítaly, kde všude její předseda Andrzej Lepper získával inspiraci: u Le Pena, v četbě Goebbelse či u brazilských trockistů.
A aby toho nebylo dost, cítí se prý dnešní Sebeobrana spjata i s britskou Labour Party a německou SPD. Základní rizika vstupu takovéto strany do vlády jsou jasná, včetně oprávněné kritiky či aspoň ostražitosti v zahraničí. Samozřejmě i taková strana riskuje "ztrátu nevinnosti" jediného kritika dosud neposkvrněného vládnutím.
A druhý možný koaliční partner? Liga polských rodin má v historii své země hlubší kořeny. V ponuré Evropě třicátých let by LPR ani příliš nevyčnívala. Sám její předseda Roman Giertych pochází ostatně z rodiny, kde se ideály nacionalistické pravice dědí. Vlastní politickou dráhu zahájil v době pádu sovětského impéria obnovením vlivné předválečné organizace Všepolská mládež, proslulé antisemitismem, odporem k liberalismu či hledáním údajných zednářských spiknutí.
Podle posledních průzkumů veřejného mínění by se ovšem - půl roku po posledních volbách - už dnes LPR do parlamentu nedostala.
Nový začátek jako slepá ulička
V opozici zřejmě zůstane - aspoň zatím, protože opravdu nic není jisté - druhá nejsilnější parlamentní strana, Občanská platforma (PO). Ta dnes obyčejně platí za jediného zastánce liberálních myšlenek. Jenže k dnešnímu stavu přispěla nemalou měrou: na volání po hluboké morální obnově, na hledání ostrých slov vůči mýtickému "Bruselu" se podílela neméně než PiS bratří Kaczyńských.
Také volala po nové, "čtvrté republice", která teprve Polsko vyvede z následků "nečistých kompromisů" uzavřených s komunisty v roce 1989.
"Čtvrtou republiku" si ostatně mohl každý představovat podle svého vkusu, ale jedno se mělo rozumět samo sebou: že to bude stát mravně obnovený, očištěný.#reklama
Samozřejmě že takovéto touhy, v podstatě magické, se v politice nenaplňují. A už docela jisté je, že případná koalice, která se rýsovala tuto neděli, žádnou čistší "čtvrtou republiku" nezaloží. Takhle to nejde. V takovém složení už vůbec ne.
Autor (1959) je novinář, polonista, redaktor Listů.
