Kdo žil - jako pisatel těchto řádků - navíc ve městě s mohutnou sovětskou vojenskou posádkou, pamatuje i úžas, jaký budily sovětské děti ve školních uniformách. Nevím jen, jestli ta kázeň vychovala obzvlášť mravné generace.

Samozřejmě že v jedné věci se nápady současného varšavského ministra školství za Ligu polských rodin od komunistických liší -jistě nebude zakazovat polským dětem nosit křížky. Protivy se sice přitahují, ale ministr Roman Giertych je národovec a katolík. Zákon ještě na to sice není, ale ministr už předpověděl, že do konce příštího školního roku se budou základní školy a gymnázia muset rozhodnout, jaké stejnokroje budou jejich žáci nosit. Prý to učiní přítrž školním "módním přehlídkám" a rodiče ušetří, neboť stejnokroje budou levnější. Zatím není jisté, zda ministerský nápad podpoří další členové koalice. Vážnější otázka je ale jiná: bude se uniformované žactvo cítit ve škole lépe, nebo spíš hůře než dřív?

"Bezpečnostní hodina"

Osud dalšího ministrova nápadu také závisí na přijetí zákona, který by obcím umožnil zakázat mládeži na vlastním katastru (nebo v části) pobývání v nočních hodinách. Zavedení tzv. bezpečnostní hodiny je podle oficiální zprávy polského ministerstva školství nutné kvůli rostoucím násilnostem mezi nezletilými. Opatření, zvlášť pokud rozhodnutí zůstane na obcích, není snad samo o sobě zlé. V kontextu ministrova programu "nulové tolerance vůči násilí" však už pochybnosti budí.

Podle veřejných vyjádřeních jeho, ale také dalších představitelů koalice, to vypadá, jako by za případy násilí ve školách mohla jakási filozofie falešné tolerance. Pochybnosti budí i časté řeči o potřebě vlastenecké výchovy. Potud je to klasický spor mezi národním konzervativizmem a liberalismem. Ten zcela pochopitelně zesílil po říjnové gdaňské tragédii, kdy gymnazistka spáchala sebevraždu poté, co byla před očima třídy spolužáky velmi krutě sexuálně obtěžována. V takových chvílích se společenské nálady k tvrdšímu postupu kloní. Odpůrci ovšem namítají, že hoši, kteří trýznili spolužačku, pocházeli z tradičních a spořádaných katolických rodin.

Jaká je polská mládež?

Množí se násilí mezi mladými opravdu? To asi nikdo nedokáže exaktně potvrdit ani vyvrátit. Jsou známé surovosti mezi fanoušky fotbalových klubů. Jisté je, že životní vyhlídky mladých ve velkých centrech a v chudší části venkovského Polska se liší. Ovšem právě Gdaňsk patří mezi metropole, nikoliv městečka, kde se - ve zlém smyslu slova - zastavil čas. Polsko prožívá bolestně masové výjezdy mladých za prací do západní Evropy. Ale zase - není lepší tato možnost, kterou členství v Evropské unii dává, než bezvýchodné čekání na lepší ekonomické vyhlídky doma?

Lze posbírat též hodně příkladů povzbuzujících. Třeba účast polské mládeže v masových charitativních akcích. A že by potřebovala vlasteneckou výchovu? Nedávná velká angažovanost mladých Poláků ve prospěch ukrajinské Oranžové revoluce, chápaná jako pomoc sousedům, ale i jako zájem vlastní, nasvědčuje, že vlastenectví mladým nechybí. A neúcta k autoritám? Po smrti Jana Pavla II. zorganizovali právě mladí lidé celonárodní smutek, který neměl nic společného ani se státní, ani církevní a jakkoliv vynucovanou pompézností.

Budou uniformy?

Liga polských rodin, která má ministra školství, by dnes už patrně nevstoupila do parlamentu. Při vyjednávání v koalici se ledacos zmírní. Dalším menším členem vládní koalice, populistickou Sebeobranou, zmítá skandál spojený s podezřeními, že rozdávala "posty" za sexuální služby. Všechna zveřejněná podezření se nepotvrdila, ale množí se další svědectví. Vládní koalice v čele s Právem a spravedlností se cítí stále více jako v obklíčení liberály, komunisty a postkomunisty, což ji přes všechny skandály stmeluje. Nedávné komunální volby vedly k jistému vyrovnání politických sil, ale ani další měsíce a případné další skandály nepřinesou ani tak pád vlády, jako spíš jen další dohady, kdy vláda padne.

I otázka, zda polští školáci a gymnazisté budou chodit ve stejnokrojích, tak zůstává otevřená.

Autor (1959) je novinář, polonista, redaktor Listů