Má je to rozveselit, má to být velice legrační. Každý si v naší písničce najde něco pro sebe. Tahle písnička vznikla za peníze Evropské unie. Lze ji číst za pomoci písmen obsažených v abecedě. Vzory jednotlivých písmen najdeš na internetu, www.ctimnevypravim.pl, nebo objednáš pomocí esemesky."
Takhle si dělá legraci z Polska zaostalého, z Polska modernizujícího se, ze své provincie i ze své Varšavy, z masové kultury, ale taky ze sebe samotné a svého mediálního úspěchu letošní laureátka největší polské literární ceny Nike Dorota Masłowska. Tak jako v předcházejících ročnících dostala sošku a šek peněžní ocenění každým rokem rostlo, letos to bylo 100 tisíc zlotých, asi 700 tisíc korun.
Co je Nike
Poláci propagovat literaturu umí a dovedou také náležitě slavit. Není asi náhoda, že největší a mediálně nejlépe propagovanou literární cenu v zemích bývalého sovětského bloku založili právě oni. A přesně: vydavatel deníku Gazeta Wyborcza. Letošní ročník byl už desátý.
Někomu se Nike nemusí líbit pro balení řekněme oskarové: širší nominace, užší nominace a pak vyhlášení laureáta naživo při slavnostním večeru. To musí být pro leckterého z nominovaných, kterému nakonec Nike nepřipadne, situace náročná na nervovou soustavu. Ono napětí ovšem rodí debaty a prodej nominovaných knih cena se uděluje vždy za jednotlivý titul vydaný v předchozím roce roste.
Zatím nejstarším laureátem Nike byl v roce 1998 tehdy sedmaosmdesátiletý Czesław Miłosz, nositel Nobelovy ceny za literaturu. Dosavadním nejmladším (předloňským) laureátem byl prozaik Wojciech Kuczok (1972), ale těžko věřit, že by v tomto ještě někdy někdo překonal Dorotu Masłowskou letos třiadvacetiletou!
Jazyk v hlavní roli
První román Masłowské, který vyšel také v českém překladu Báry Gregorové pod titulem Červená a bílá (Odeon, Praha 2004), vyvolal v Polsku nebývale ostré polemiky. Asi většinou plynuly z nedorozumění. Zpočátku byl totiž čten skoro jako sociologický dokument o soudobém mladém lumpenproletariátu. Ti, kdo o autorčině prvotině psali, si nemohli nevšimnout, že její hrdinové jsou ploší a málo oduševnělí, a kdo knihu chválil, chválil především jazyk.
Druhá kniha se jmenuje Paw królowej. Na její obálce je sice vyobrazen páv, ale česká překladatelka B. Gregorová název náležitě překládá jako Královnina šavle (jde ovšem o šavli ve vulgárním, řekněme fyziologickém smyslu). Je ještě lepší než prvotina. Lepší právě proto, že ještě důmyslnější je jazyk mladé spisovatelky.
Jak ho přiblížit? Představme si, že surovinou je řeč účastníků "reality show" a "big brotherů", jaké jsme si mohli i my užít poslední dobou bohatě. Tedy jazyk, který spíše ukrývá duši uživatele, je naivní koláží módních obratů médií, politiků, reklamy, užívají ho lidé prostí a nesmírně toužící pobývat ve světě takzvaných osobností či celebrit. Ale představme si, že tento jazyk poslouží jako surovina někomu tvořivému, kdo neupadne do možná pochopitelného, ale banálního moralizování, kdo nepodlehne pokušení prosté satiry.
Český čtenář (originálu nebo budoucího překladu) bude na četbu oceněné knihy nejlépe připraven nikoliv snad studiem učebnic soudního lékařství, sociologických zpráv nebo naturalističtějších děl undergroundu. Lépe ho na Dorotu Masłowskou připraví Jaroslav Hašek, Karel Poláček. Ale i Karel Čapek a jeho mloci, přejímající jazyk médií a jazyk politiky nás suchozemšťanů.
Letošní cena Nike je ve správných rukou. Ale určitě je ze všech ročníků nejkontroverznější (abychom užili slova mezi dnešními mloky velmi oblíbeného).
Autor (1959) je novinář, polonista, redaktor Listů.