Těžko hledat sympatie pro aktéry posledního polského politického skandálu, po loňských parlamentních a prezidentských volbách největšího. Taky u nás se párkrát spekulovalo, zda se některý poslanec stal takzvaným jazýčkem na vahách z pocitu odpovědnosti, anebo byl podplacen. Ale tak jako v Polsku se žádnou nabídku obchodu ještě dokumentovat nepodařilo. Těžko mít sympatie k ministrům Adamu Lipińskému a Wojciechu Mojzesowiczovi, kteří se snažili přetáhnout jednu poslankyni. Ale Renata Begerová, jejíž politická kariéra je spjata s agresivní a programově mlhavou Sebeobranou, neplatí za vzor občanské ani politické ctnosti odedávna.
S kým nenapravovat
"Ocitli jsme se v těžké situaci, ale vyjdeme z ní vítězně," řekl premiér Jarosław Kaczyński na nedělním shromáždění na podporu vlády, který komentátor deníku Gazeta Wyborcza Witold Gadomski označil za mítink na Titaniku. Mítink se konal v Gdaňských loděnicích. Je to ovšem nevkus, pořádat manifestaci byť s pouhými čtyřmi tisíci účastníky, ale s aktuálním politickým podnětem v místech, kde se v roce 1980 zrodila Solidarita, přinášející naději pro všechny, kdo v sovětském impériu toužili po svobodě. Tradice a odkaz Solidarity nepatří jenom vládnoucímu Právu a spravedlnosti, přestože toto seskupení má "solidaritní" kořeny. Je to nevkus, ale do většího úžasu posluchače mohlo uvést premiérovi ujištění, že jeho strana neustoupí z cesty k nápravě. Nerozumí se tím totiž náprava vlastní politické strany, ale Polské republiky. Nemohla po takovém skandálu patetická slova chvíli počkat?
V souvislosti se slavnými nahrávkami premiér dodal, že "už nikdy víc nelze vést rozhovory s lidmi pochybné pověsti". To je taky podivné. Za prvé politik musí vést rozhovory s leckým a mnohdy bez ohledu na to, jak hodnotí jeho mravnost. Za druhé ale to je důležitější Právo a spravedlnost se rozhodlo krátce po volbách, že bude napravovat republiku, případně dokonce zakládat republiku čtvrtou, hned se dvěma koaličními partnery pochybné pověsti, ultranárodoveckou Ligou polských rodin a populistickou Sebeobranou. Tento krok přinesl i dobré plody hlavně ten, že Liga už se dlouho drží v průzkumech pod pěti procenty. Ale jinak obě ona partnerství byla velmi riskantní od počátku.
A ovšemže se Jarosław Kaczyński cítí obklíčen novináři, přestože povolební personální změny ve veřejnoprávních médiích nemají naštěstí pro nás v českých poměrech rozsahem a rychlostí obdoby. Zdá se ale, že onomu obraznému Titaniku by nasvědčoval jiný výrok polského premiéra z Gdaňska: "Pryč s komunisty a především postkomunisty, se všemi těmi, kteří udržují systém vysávající polské síly." Po tomto výroku na základě analogií s našimi poměry bychom mohli říci, že na tom Titaniku bude něco pravdy. Také u nás politikové, když už je nenapadá nic rozumného, přicházejí se strašidly nových "únorů 1948", místo aby hledali strašidla budoucí.
Sebeničení? Sebeočista?
Polsko viděné bez zuřivosti je zcela jiné. Je to země, která zažila a zažívá největší politický a hospodářský úspěch v moderních dějinách. Tvůrci úspěchu byli i bývalí opozičníci (včetně bratří Kaczyńských), i mnozí bývalí členové Polské sjednocené dělnické strany, do roku 1989 monopolně vládnoucí. Polsko viděné bez zuřivosti je zcela jiné. Mnozí se po roce 1989 projevili jako loupežníci, zpronevěřovali majetek, podváděli. Byli mezi nimi členové bývalé vládnoucí strany i lidé s životopisem dosud takto neposkvrněným.
Redukovat dnešní starosti země na pikle komunistů a postkomunistů? Něco na tom Titaniku asi bude. Ne že by na něm bylo Polsko, jeho vláda ale možná ano. Snad i ty předčasné volby nakonec budou? Ale důležitější jsou jiné otázky: Jsme svědky samočisticí schopnosti parlamentní demokracie, díky které sice teď všichni zúčastnění prohrávají, ale demokracie sama získává? Anebo jsme svědky sebeničivé schopnosti parlamentní demokracie? To kdyby někdo věděl...
Autor (1959) je novinář, polonista, redaktor Listů.