Podobnosti a rozdíly
Důvody jsou aspoň dva: dopis Husákovi, ale i pozdější esej Moc bezmocných připomíná nejeden někdejší polský disident jako svůj inspirační zdroj. Druhý důvod je ten, že v roce 1975 by se velmi podobnými slovy dala popsat i nálada u severních sousedů.
První tajemník PSDS (pro mladší: Polské sjednocené dělnické strany) Edward Gierek už rychle ztrácel tu jistou důvěru, kterou měl, když nastoupil po svém velmi dlouho vládnoucím předchůdci Władysławu Gomułkovi. Nebyl tak liberální, jak se doufalo, a nerozuměl tak skvěle hospodářství, jak byli pár let přesvědčeni i někteří západní státníci. Také Polsko ale ještě chvíli žilo od svého "Dne tisku" ke svému "Dni dělostřelectva".
Jenže končila umělá hospodářská konjunktura, začalo se zdražovat a propukly dělnické bouře. Na mnoha místech, ale symboly zůstalo dodnes město Radom a Ursus u Varšavy.
Dělnické bouře byly tvrdě potlačeny, ale začala solidarita, ještě s malým "s", ale opravdová. Na podzim 1976 byl založen Výbor na obranu dělníků (KOR), složený z lidí velmi různých životopisů, přesvědčení levicového i pravicového, kněží i ateistů, účastníků Varšavského povstání, tradičních antikomunistů i někdejších komunistů. Vstoupili do něj lidé mladí, jako byl nedogmaticky levicový odpůrce komunismu Adam Michnik, nejstarším členem byl ekonom Edward Lipiński, narozený v roce 1888. Kolem KORu brzy vzniklo aktivní prostředí - od lidí sbírajících peníze na podporu pronásledovaných až po ty, kteří rozvinuli podzemní tisk tak, jak se to nikdy a nikde jinde v celém sovětském impériu nepodařilo.
Srovnání s československou obdobou, Chartou 1977 se samozřejmě nabízí, podobně jako s Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných. Ale asi se o ně komplexně zatím nikdo nepokusil. Kolik bylo přímé vzájemné inspirace? Ta skutečně existovala. A kolik toho prostě necelých deset let po roce 1968 a po Helsinkách - řekněme - viselo ve vzduchu?
Bezčasí?
Václav Havel psal o uměle nastoleném bezčasí a popsal tím cosi přesně. Ale jak jinak se díváme na dějiny z odstupu! Vždyť to byl vlastně shon: Výbor na obranu dělníků, Charta 77, volba Jana Pavla II., vznik Solidarity (už s velkým "S"), smrt Leonida Brežněva a záhy i dvou jeho nástupců, nástup Michaila Gorbačova, pád Berlínské zdi...
Mnozí členové KORu už nežijí. Někteří ze žijících se politicky ocitli na zcela protichůdných pozicích - jako třeba šéfredaktor nejvlivnějšího deníku Gazeta Wyborcza Adam Michnik a náměstek ministra obrany v nynější vládě Antoni Macierewicz. Ale i Výboru na obranu dělníků se týkalo to, co taky psal Havel Husákovi o dějinách. Totiž že "pod těžkým příkrovem nehybnosti a pseudodění teče jejich tajný pramínek a pomalu a nenápadně podemílá ten příkrov". A pak se dějiny opět přihlásí ke slovu.
Licitování, kdo má největší zásluhy na pádu komunistického impéria, bývá hloupé. Řekněme tedy jen, že v naší části světa byl po roce 1968 KOR prvním silnějším pramínkem podemílajícím příkrov odpudivého systému.
Autor (1959) je novinář, polonista, redaktor Listů.