Mladičká předsedkyně jedné z okrskových volebních komisí zaspala, a tak se jedna volební místnost otvírala a zavírala později. Ale napětí bylo už předtím. Přímá volba primátorů je určitě napínavější, než když hlavu města volí jako u nás až zastupitelstvo. Navíc při ní sice hrají roli stranické sympatie voličů, ale obliba jednotlivých kandidátů má velkou váhu. Možná i proto mohl v Krakově s velkou převahou vyhrát umírněný kandidát levice Jacek Majchrowski nad kandidátem nejsilnější vládní strany Ryszardem Terleckým. Krakov platí za sice měšťansky konzervativní, ale zároveň nepřející radikalismu.
Bratrovražedný boj
Hlavními soupeři byli jako poslední dobou obvykle vládnoucí Právo a spravedlnost (PiS) bratří Kaczyńských a největší opoziční strana Občanská platforma (PO) Donalda Tuska, nedávného neúspěšného prezidentského kandidáta. Podle programů by se řeklo, že to mohou být frakce jedné středopravicové strany. Obě podporují to, čemu se říká rázné vypořádání s minulostí, včetně ostrého lustračního zákona, obě přišly s hesly o novém počátku, radikální očistě veřejného života a obraně národních zájmů. Není divu, že před loňskými parlamentními volbami, ale ještě i chvíli po nich je většina voličů i komentátorů považovala za spojence v budoucí vládě. V čem se skutečně a zásadně liší? Snad že se Občanská platforma snaží být řekněme Právem a spravedlností s lidskou tváří, umírněnějším ve slovech, přece jen otevřenějším vůči světu, liberálnějším? Že se víc snaží zaujmout voliče mladší, vzdělanější, velkoměstštější?
Žena na radnici
Nejdůležitější byla ovšem Varšava. Právo a spravedlnost nabídlo svého nejoblíbenějšího politika, umírněného Kazimierze Marcinkiewicze, který si získal popularitu jako nedávný premiér. Protikandidátka za Občanskou platformu byla také silná. Hanna Gronkiewicz-Waltzová si dobývala uznání jako předsedkyně Polské národní banky i poté, když působila v Evropské bance pro obnovu a rozvoj. Vyhrála těsně, ale přece a hned v prvním projevu připomněla, že bude první ženou v čele radnice polského hlavního města.
Zas se ukazuje, jak zrádné jsou paušální soudy o jiných národech. Poláci jako národ katolický a také rolnický platí za patriarchálnější než Češi. Možná jsou, ale stejně: po roce 1989 měli ženu v čele národní banky a nyní tatáž žena bude řídit hlavní město. A když k tomu připočteme někdejší úspěšnou předsedkyni vlády Hannu Suchockou? A třeba postavení žen v polském literárním životě? Bude to s tím patriarchátem nejspíš složitější.
Starosti s levicí
Zábavné podobnosti s tím, co známe, bychom našli jinde. Ve druhém kole varšavské volby přišly vhod bezprizorné hlasy voličů levice a liberálů, kteří uzavřeli pro tyto komunální volby spojenectví. Ovšem jak se o ně ucházet, ale nezadat si? A jak má levice, z velké části vzešlá z někdejší monopolní Polské sjednocené dělnické strany, podpořit kandidáty pravicových stran, které postavily svůj úspěch také na boji se skutečnými i smyšlenými postkomunisty?
A tak poražený kandidát levice Marek Borowski nejprve říkal, že nepodpoří ve druhém kole nikoho, aby nakonec, na poslední chvíli, podpořil Hannu Gronkiewicz-Waltzovou. Taky na poslední chvíli jí vyslovil podporu bývalý prezident Aleksander Kwaśniewski.
Je to nakonec očekávatelné. Levice podpořila tu pravici, která je o chloupek liberálnější. Občanská platforma v rozhodující chvíli podporu štítivě neodmítla. Je přirozené i to, že premiér Jarosław Kaczyński jízlivě promluvil o spojenectví pravicové Občanské platformy a Svazu demokratické levice. To známe dobře: i hlasy protivníka téměř rituálního někdy potřebujeme.
V každém případě tyto komunální volby nepovedou k zásadním změnám, ale jsou krokem k větší vyváženosti. To není špatné.
Autor (1959) je novinář, polonista, redaktor Listů