Je to sociologický zákon, se kterým se nedá nic dělat, jestliže se v posledních letech dotýká i stále zámožnějšího Irska, i Španělska, které se také otevřelo světu nedávno?
Katolický Tygodnik Powszechny sestavil v souvislosti s návštěvou papeže Benedikta XVI. v Polsku "zprávu o stavu víry". Anna Matejová uvádí imponující údaje: "Podle zjištění Statistického ústavu katolické církve bylo roku 2004 v Polsku 23 617 diecézních kněží, 5472 kněží řádových a téměř 6 a půl tisíce těch, kteří se na kněžství připravují (dohromady v diecézních i řádových seminářích). Řeholníků bylo přes 1,5 tisíce, zatímco řeholních sester přes 23 tisíc. Je natolik dobře, že když letos v březnu požádali biskupové z Velké Británie a Irska polské ordináře o kněze, kteří by se věnovali duchovní péči o stále početněji přijíždějící Poláky, média je označila za "náš exportní hit"..."
Kvalita místo množství?
Podle téže autorky lze však od konce minulého století zaznamenat pokles. Boom osmdesátých let nepokračoval. Anna Matejová připomíná i názory, podle kterých kněžství bylo tehdy nejjednodušší cestou ke společenskému vzestupu. Dodejme: kněz je v Polsku skutečně vážený už pro své svěcení a úřad, navíc v době pozdního komunismu, jehož pád se zdál být v nedohlednu, to byla pro mladého muže, který nechtěl emigrovat, jedna z mála smysluplných životních drah.
Uchazečů o kněžství je méně, pochopitelně doba nabízí mladým nesrovnatelně více možností než kdykoliv dříve. Anna Matejová cituje kněze, kteří se seminaristy pracují. Podle nich přicházejí dnes do seminářů lidé zralejší. Nasvědčovaly by tomu i některé statistické údaje: "Většina pochází z měst, zvláště velkých. Ještě před dvaceti třiceti lety byl poměr obrácený: přes 60 procent seminaristů pocházelo z venkova, necelých 40 procent z měst. Stěží tomu může být jinak, jestliže se za tu dobu prudce změnila struktura polské společnosti ještě před několika desetiletími jsme byli společnosti venkovsko-městskou, nyní je to naopak."
Nastávají ovšem problémy dříve málo známé: "Každý desátý posluchač pochází z neúplné rodiny (bez otce, bez matky, rodiče žijící odděleně nebo rozvedení). Ve společenství semináře, kam se kdysi nepřijímali lidé z neúplných rodin, je to vlastně revoluce, ačkoliv na druhé straně je z toho vidět, jak závažným problémem je v Polsku stav rodiny. Stále častěji se dále v semináři objevující jedináčci (kdysi naprostá vzácnost) ukazují, jak velice se rodiny v Polsku zmenšily."
Otevřená otázka
Podle všeho se polská katolická církev mění kvalitativně spíše než kvantitativně. Dodejme také, že ani politicky to není žádný monolit, jak se mohla kdysi jevit. Jako celek už oproti počátku devadesátých let odolává pokušení spoléhat se na přízeň některé strany a jedině jí vyslovovat podporu; i politické preference jednotlivých biskupů se docela zřejmě liší. Jaký vliv bude mít tržní hospodářství a politická pluralita na stav polské katolické církve, zůstává otázkou nadále otevřenou. Také polskou katolickou církví otřáslo v posledních letech několik skandálů. Některé měly pozadí sexuální. V těch hospodářských se ukázalo, že někteří kněží či světští zaměstnanci církve zneužili veliké důvěry věřících k obohacení. A poslední měsíce jsou ve znamení skandálů lustračních. Byla zveřejněna řada podezření ze spolupráce kněží s komunistickou tajnou policií; objevují se i případy bolestné, ale doložené. A vedle toho koluje spousta klepů... Jaký to bude mít vliv na věřící? Nedávno zesnulý oblíbený kněz a filozof Józef Tischner prohlásil, že nezná nikoho, kdo by ztratil víru četbou klasiků marxismu-leninismu, ale zná mnohé, kteří ji ztratili vinou svého faráře.
Jiný Svatý otec
Když se řekne "Svatý otec", asi nejen Polákovi se dodnes nejprve vybaví Jan Pavel II. Právě nyní prožívají Poláci naplno novou zkušenost nikoliv s papežem-krajanem, ale s papežem ze sousedství. Všechno nasvědčuje, že tato nová zkušenost bude obohacující. Benedikt XVI. představuje kontinuitu se svým velkým předchůdcem, i jinou podobu zbožnosti. A že pochází z národa v dějinách tak často nepřátelského? Srdečné přijetí, jakého se mu v Polsku dostává, svědčí o tom, že bez naděje není ani Evropa, ani křesťanství.
Autor (1959) je novinář a polonista, redaktor Listů.