Své tvrzení ilustrují čerstvým příběhem, který zaznamenala i naše média: Nejprve se objevila podezření, že polská ministryně financí za nejsilnější vládní stranu Právo a spravedlnost (PiS) Zyta Gilowska byla tajnou spolupracovnicí obdoby naší Státní bezpečnosti (SB). Ministryně tedy dala svou funkci k dispozici a premiér Kazimierz Marcinkiewicz ji odvolal.
Mezitím se dal do práce lustrační soud, který ovšem smí takový případ za normálních okolností zkoumat, jen pokud je ministryně ministryní, dokud vykonává veřejnou funkci. A to je problém. Sluší se, aby podezřelý odstoupil. Odstoupí-li ovšem, velmi si tím ztíží možnost veřejně se očistit. Ekonomka Zyta Gilowska, která se považuje za oběť provokace, dostala nabídku, aby se do vlády vrátila, kterou s díky odmítla. A může prý ještě požádat o takzvanou "autolustraci"...
Vinen může být kdokoliv
"Pokračuje prověřování životopisů, chování, postojů. Lidé narození před rokem 1972 (zákonem daný lustrační věk) se ocitli v zóně ohrožení. Jako by začalo platit heslo: předběžně nevěřit nikomu, kdo má víc než 34 let, protože všechno, co řekl, napsal, udělal, může být dnes zpochybněno," píší už citovaní autoři.
Ze strany radikálních stoupenců IV. republiky, tedy "nového začátku", se podle nich "stále častěji ozývají názory, že PLR byla jako celek zločinný, nelegální útvar, kde bylo možné být buď zrádcem, konfidentem nebo kolaborantem, anebo hrdinou, který vzdoruje snahám o zotročení. Celá prostředí se jeví jako prorostlá agenty SB a spolupracující s režimem: kněží, novináři, úředníci, umělci, sportovci, vysokoškolští profesoři, ba i prostředí Solidarity. Tu bylo 50 procent donašečů, tam 25, tam zas aspoň deset. (...) Celý život byl jenom jako, jeden velký matrix, kde nic nebylo tím, čím se jevilo. Teprve teď pravda vychází najevo."
Je to poučení pro nás?
"Když posloucháme předáky PiS, vlastně nic z oněch dob si nezaslouží pozitivní prověrku kromě opoziční činnosti vyvolených, vždyť přece ne všech někdejších disidentů (ti nejznámější dnes PiS nejsilněji zbavuje cti). Jako jediný akceptovaný postoj z dob PLR se v optice PiS jeví boj proti onomu systému, nepřítomnost jakýchkoliv svazků se státem před rokem 1989. Vytváří se klam vnitřní okupace na způsob té německé: podzemního státu, tajného vyučování atd., když se každý řádný člověk každého jitra budil a uvažoval, jak by toho dne systém zasáhl," píší komentátoři a dodávají, že "je až hanba s "pisovským" pojetím dějin polemizovat, neboť opravováním obyčejných hloupostí se člověk mimoděk dostává na pozici jakéhosi obhájce PLR."
Co dodat? Vůbec není vyloučeno, že se můžeme těšit na něco podobného.
Zdaleka to totiž nezávisí jenom na zákonech a institucích, ale i na společenské náladě. Ostatně polský lustrační zákon je v mnohém liberálnější než náš - minulost sama o sobě nikoho nezbavuje práva vykonávat veřejné funkce, trestá se až takzvaná "lustrační lež" čili nepravdivé prohlášení o vlastní minulosti.#reklama
Podobně polský Ústav paměti národa se - na rozdíl od našeho ÚDV - nezabývá jen zločiny komunistického režimu, ale také zločiny spáchanými za druhé světové války, je tedy v principu méně "ideologický". Široký přístup do archivů komunistických tajných služeb, volání po očistě, po novém začátku, sklon redukovat problémy na působení komunistů, kryptokomunistů a jejich agentů přineslo ovšem v Polsku dost trpké plody. Sklízejí je i ti, co seli. A padlou paní ministryni za stranu, která s radikální očistou přišla, nelituje upřímně snad vůbec nikdo.
Autor (1959) je novinář, polonista, redaktor Listů