Hlavní témata by šlo asi vymezit otázkami: Jsme - my Poláci - horší, než dokud byla autorita mezi námi, anebo jsme si z učení a příkladu Jana Pavla II. přece jen něco vzali? A druhá otázka: Existuje něco jako generace Jana Pavla II., o které se před rokem tolik a s takovým nadšením mluvilo a psalo?
Je to neměřitelné, ale mnozí připouštějí, že tolik agresivity by v polském politickém životě nebylo, kdyby minulý papež ještě žil.
Tím spíše, že tentokrát se v politických bojích příliš neútočí na volbami krajně oslabenou levici, ale útočí proti sobě politikové, kteří se ke katolictví a k odkazu Jana Pavla II. hlásí.
Tím spíše, že ostrých tažení se účastní také některá katolická média, hlavně také u nás už známé uskupení, kterému se podle zakladatele a ředitele říká "koncern pátera Rydzyka", v čele s Radiem Maryja.
JP II jako MP3?
A generace Jana Pavla II.? Před rokem o ní pochyboval málokdo. V době smutku, celonárodního téměř bez výjimek, byla nejviditelnější mládež, a to mládež neorganizovaná politiky ani institucionální církví. K efektním a často nápaditým, svého druhu happeningovým společným projevům smutku mladé lidi před rokem nikdo nenutil, ostatně zvlášť ve velkých městech by byl jakýkoliv tlak "shora" neúčinný.
To by svědčilo, že mládež osobnost a učení zesnulého přijala spontánně a hluboce.
Po roce jsou názory střízlivější. Polské sdělovací prostředky připomněly, že termín "generace Jana Pavla II." vznikl původně před rokem 1989 jako slogan, když si světová - a světská - média nedovedla dost dobře vysvětlit, čím stařec v bílém přitahuje statisíce a miliony mladých. Podle liberálního týdeníku Polityka (13/2006) se v jednom elitním varšavském lyceu někteří studenti přiklonili k názoru, že "pokolenie JP II" je umělý výtvor, který má vyvolávat asociace (vlastně marketingové) se zkratkami typu MP3 nebo GTA.
K tomu všemu samozřejmě patří otazník, který se nad zemí vznáší od roku 1989: bude Polsko svobodného trhu a volných médií následovat země západní Evropy s jejich prudkou poválečnou laicizací, anebo dokáže spojit svobodnou společnost s masovým křesťanstvím?
Zde jsou i moudří kněží opatrní a vyjadřují se bez triumfalismu. "Podle prof. Piotra Mazurkiewicze z Katolické univerzity Stefana Wyszyńského má polská víra svou specifičnost - prožívá permanentní krizi protkanou výbuchu náboženského cítění," píše Polityka. Podle onoho kněze a profesora je třeba oddělovat osobní víru, slábnoucí a selektivní, od náboženství cítěného jako hodnota národní.
Generace: nejméně dvě
Katolický Tygodnik Powszechny (14/2006) se zabývá podobnými otázkami. Známá socioložka Mirosława Grabowska o existenci generace Jana Pavla II. nepochybuje, ba dokonce jsou podle ní tyto generace nejméně dvě. Mladší je ta, která vyrůstala už ve svobodném Polsku a v jejímž životě byl polský papež přítomen od počátku; ta, která má mimořádné možnosti cestovat, poznávat svět, vzdělávat se, ale zároveň je zbožnější a vlastenečtější než západní vrstevníci. "Podle mého názoru ta nálepka nejvíc patří generaci, která ještě pamatuje komunismus," říká ovšem Grabowska. O jejích příslušnících dodává, že "jejich identitu utvářel pocit té změny, jaká se před jejich očima odehrála po volbě Karola Wojtyły. To je pokolení dnešní čtyřicetiletých až padesátiletých, kteří vědomě prožívali pontifikát Jana Pavla II., Solidaritu, výjimečný stav i změny po roce 1989."
Seriózní média, tedy ani oba citované týdeníky, ovšem v zásadě nepochybují, že na zodpovězení otázek, co zůstalo z odkazu Jana Pavla II. a zůstane-li Polsko zemí masového katolictví, je ještě hodně brzo.
Autor (1959) je polonista, novinář, redaktor Listů.