V Praze momentálně zuří hned dvě volební kamapně najednou. Komunální politici se budou volit až na podzim, ale usilovná snaha zalíbit se propukla už teď (sebechvalné kampaně, radniční zpravodaje a podobně). Až do října nečekejte, že by radnice nastolovaly nějaká nepopulární témata, natož z nich vycházely nějaké špatné zprávy. Zdravé, zelené, čisté, sportující město, žádní draví developeři, líbeznost sama.
Ještě před pár měsíci se mluvilo o tom, že Dopravní podnik je před krachem a bude rušit spoje - a hle, sotva se volby přiblížily, bude naopak metro jezdit až do jedné! A jestli někdo jen cekne, že by se měly někdy zdražovat jízdenky...
Do voleb se budou radnice tvářit, že metropole je jedna rozkvetlá louka, protkaná potůčkem tunelu Blanka. Srážka s realitou se odkládá.
"Nazvu to nesmyslem, který by nemohl být realizován v praxi." Tak pravil ministr Janota, když za ním vloni přišli pivovarníci s nápadem, aby se pivo přejmenovalo na „sladové víno". A tím pádem se vymklo ze spárů spotřební daně, jako jiná vína.
Až se za Janotovým nástupcem dostaví jiná deputace s tím, že místo „důchodové pojištění" začneme říkat "důchodová daň", protože je potřeba oblafnout Ústavní soud... určitě ji nevyhodí. A určitě neřekne, že je to nesmysl. Protože půjde o příliš velké peníze. A protože ten nový Janota asi bude ze sociální demokracie, takže žádná deputace ani nebude muset chodit a všechno se vyřídí na stranickém grémiu.
Oba nápady jsou přitom v principu stejné. Jazykoví kreativci se obrozují, Jungmann by měl radost.
Česko-moravsko-japonský zápas o Slovanskou epopej Alfonse Muchy skončil v normální hrací době remízou. Orgie slovanství zůstávají uklizené v Moravském Krumlově a estetický obzor Tokianů neobohatí. Jestli se vrátí do Prahy, které úředně patří, zůstává hádankou, protože není jasné, kde by se tu nadměrečné obrazy měly vystavit.
Celou věc by výrazně zjednodušilo, kdyby se zainteresované strany shodly, že umělecká úroveň kýčovité epopeje je krajně přeceňovaná. Dílo připomíná stokrát zvětšené ilustrace z nějakého spiritistického časopisu a nebýt toho, že je to "slovanská" a "epopej", patřilo by se vystavit v kabinetu kuriozit. Mistr Mucha promine.
Čtěte také: Zprávy o páté, archiv vydání
Čistka v pražské ODS se netýkala radního Martina Langmajera, dramaturga nového územního plánu města. Tak nepostradatelného, že s odvoláním na svou práci odmítl opustit křeslo radního, do kterého usedl jen několik dní předtím, než způsobil smrtelnou dopravní nehodu.
Případem bychom se snad už znovu nezaobírali - kdyby ho znovu nevracel na stůl sám radní Langmajer. Naposledy podal dovolání k Nejvyššímu soudu, který ho v těchto dnech jako "zjevně neopodstatněné" zamítl, takže původní verdikt - dva roky podmíněně - dál platí.
Radní se svým offroadem narazil na dálnici Praha - Příbram do Volkswagenu Polo v odstavném pruhu, podle znalců jel 122 kilometrů za hodinu a podle svědků přitom telefonoval. S pozůstalými (v autě zahynula matka, šestileté dceři zachránila život autosedačka) se vyrovnal slušnou sumou, která byla nižší než jeho roční odměny za členství v dozorčích radách. K tomu ale došlo až po druhém vyšetřování, napoprvé policie usoudila, že viník nehody je "neznámý" (vyšetřovatel číslo 1 pak odešel do civilu).
Policejní vyšetřování potvrdili soudci v dubnu a říjnu 2009 a v dubnu 2010. Proč radní Langmajer prostě nepřijme trest a není rád, že má celou věc - formálně, o svědomí nemluvme - za sebou? Komunální volby jsou za půl roku, to už snad nemá cenu v odvolávání pokračovat.
Britským voličům je zas jednou co závidět. Poptávku po změně mohou vtělit do předáka liberálů a nové hvězdy předvolebních průzkumů Nicka Clegga, který má prvotřídní vzdělání a evropský rozhled (mimo jiné mluví čtyřmi cizími jazyky). Ne zas tak dlouhá léta strávená v politice se na něm podepsala zatím spíš v dobrém (rétorika, charisma).
Podobně po změně bažící Češi mají na ráně asi tak Radka Johna, což je řekněme fajn chlapík a vítěz ankety TýTý - ale zkuste ho, jako skoro kohokoli z českých politiků, postavit do televizního studia vedle Clegga, Browna a Camerona? Rozdíl bude očividný, a nejen v tom, jak diskutujícím pánům padnou drahé obleky.
Jednašedesát procent popularity pro Radka Johna je spíš lehké zklámání, než důvod k oslavě nad prvenstvím debutanta. Jde o nerovný souboj politiků s televizní hvězdou, za kterou pořád většina lidí Johna má. O jeho politice, troufáme si soudit, toho moc neví; kromě toho, že je to "koště", které chce vymést nepořádek po těch, kteří jsou v žebříčku popularity pod ním.
Možná ještě příznivější je pro Johna jiné číslo z průzkumu. Jen 4 procenta dotázaných ho neznají. Porovnejme jiná skóre v této kategorii: Petr Gandalovič 17, Michal Hašek 20, David Vodrážka 32 procent!
