A na zaujetí diskutérů nic nemění fakt, že ty výstřely zazněly před více než sto lety. Smrt následníka trůnu Rudolfa (1889) byla až do nedávné doby ve společnosti tabu. Bránila se tomu svým způsobem šlechta, ale i politická moc současnosti.
Jenže teď už to neplatí. O víkendu vysílala rakouská televize ORF2 dvoudílný film "Kronprinz Rudolf" a debaty o úloze následníka trůnu Rudolfa v rakouské monarchii se znovu rozeběhly. Pomáhá tomu i třicetiletá práce historičky Brigitte Hamannové.
Fascinace tímto tématem je pochopitelná. Nebýt Rudolfovy předčasné smrti, mohla Evropa vypadat úplně jinak.
Utajovaná smrt a zrada monarchie?
Jak vyplývá z rešerší paní Hamannové, nebyla smrt následníka trůnu tak jednoduchou záležitostí, jak se Habsburkové celou dobu snažili světu předkládat.
Habsburkové dodnes - naposledy to v nedělní televizní debatě znovu uvedl jejich současný představitel Karl von Habsburg - považují chování Rudolfa, který se dal na stranu pokroku a takzvané opozice, za zradu věrnosti monarchii.
Co je na Rudolfově osudu tak dráždivé? Korunní princ prožil své mládí v Praze, kde pod pseudonymem Julius Felix psal do novin Bohemia. Jeho články napadaly zkostnatělou monarchii, její závislost na církvi, neochotu přizpůsobit se technickému pokroku. V této činnosti pokračoval i po návratu do Vídně, když psal do Neue Wiener Tagblatt. Jeho články byly velmi radikální, hlavně proti antisemitismu a proti kléru.
Rovněž bylo zamlčováno, že se Rudolf převlékal do civilních šatů, chodil za doprovodu komorníka pana Loška po Praze a přitom se zamiloval do židovské dívky Sarah. Její příjmení se nepodařilo zjistit, tehdejší policie zlikvidovala veškeré stopy, které by vedly k její identifikaci. Rodina se musela vystěhovat z Prahy a Sarah zemřela. Při těchto pochůzkách se probudilo jeho sociální cítění. Byl v kontaktu jak s mladočechy, tak staročechy a hledal nápravu ve vztahu mezi vídeňským dvorem a českou inteligencí a šlechtou.
Tím vším se stával trnem v oku vládnoucí menšině ve Vídni. Čím více dospíval a uvědomoval si problémy, tedy chystal se převzít moc v monarchii coby následník trůnu, tím více se dostával do sporu se dvorem, který se k němu choval odmítavě, a někteří na něj hleděli jako na nepřítele monarchie.
Němý rozhovor s otcem
Jeho vztah k otci, císaři Franzi Josefovi, byl velmi složitý. Nikdy nepoznal "teplo" rodiny. Pokud by se měl skutečně přenést na plátna kin rozhovor císař - následník, tak by se jednalo buď o němý film, anebo o monolog císaře.
Rudolf neměl možnost prosadit své myšlenky, natož návrhy o novodobém uspořádání monarchie a Evropy. Pokud by byl býval nastoupil na trůn, tak by s velkou pravděpodobností nemuselo dojít k 1. světové válce. Toto jsou úvahy historiků, co by bylo, kdyby se Rudolfovi podařilo dostat se na trůn dříve, než podlehl beznaději a posléze i nemoci.
Infobox
Krátká chronologie kauzy Mayerling:
30. 1. 1889 - Korunní princ Rudolf a jeho milenka Mary Vetsera byli nalezeni v loveckém zámečku Mayerling mrtví.
31. 1. 1889 - Jako příčina smrti následníka trůnu je nejdříve udána srdeční mrtvice. Posléze dojde k verzi, podle níž díky duševní poruše odešel ze života. Smrt Mary je zcela zamlčena. Je pohřbena tajně v klášteře u bosonohých karmelitánek v Heiligenkreuzu.
Během krátké doby byl Mayerling přestavěn. Ložnice, kde se stala tragédie, byla zcela stržena a na jejím místě byl vystavěn kostel. Pokoje komorníka Loška a kočího Bratfische byly přeměněny na kaple. Do objektu byly nastěhovány bosonohé karmelitky.
1918 - Poprvé se objevují zprávy o tom, že v Mayerlingu nezemřel jen korunní princ Rudolf, ale i Mary Vetsera.
25. 7. 1991 - Mrtvola Mary Vetsery je tajně exhumována a podrobena vyšetření soudním doktorem.
Prosinec 1992 - Potvrzeno, že Mary Vetsera byla zastřelena.
1993 - Ostatky Mary Vetsery opět uloženy do hrobky v Heiligenkrezu.
Rudolf se snažil z beznaděje dostat vyhledáváním společnosti žen, pitím a hýřením. Jeho největší láskou byla kurtizána Mizzi Kaspar, kterou miloval až do konce svého života. Jeho manželkou se stala Stephanie von Belgien a po narození dcery Elisabeth bylo jasno, že už nemůže mít Rudolf potomky. Měl pravděpodobně syfilis a při životě se udržoval jen morfiem a alkoholem.
V té době se seznámil s baronesou Mary Vetsera, která jej milovala natolik, že byla ochotná s ním zemřít. 30. ledna 1889 odjela spolu s Rudolfem na lovecký zámeček Mayerling, kde byli posléze s Rudolfem nalezeni mrtvi.
A zde je kámen úrazu. Protože byla nalezena jen jedna pistole a v ní chyběly dvě kulky, nasvědčuje vše tomu, že princ Rudolf zastřelil baronesu a potom sebe. V praxi by to tedy znamenalo, že následník trůnu byl vlastně vrahem.
To se samozřejmě nemohlo hodit ani dvoru, a ani církvi. Navíc sebevrazi nemohli být, dle tehdejších pravidel, církevně pohřbeni. Proto musela mrtvola Mary Vetsery zmizet a nikdy se nesměla exhumovat. Teprve tajná exhumace v roce 1991 a zveřejnění výsledků v roce 1992 (práce historičky Brigitte Hamann) ukázalo, že situace na dvoře byla zřejmě složitější, než se předpokládalo.#reklama
Rudolfovou smrtí se rakouská monarchie zbavila poslední možnosti, jak vystoupit ze stínu zkostnatění a jakési obnovy důvěry sama v sebe. Sociální a hlavně národnostní problémy narůstaly, Maďaři se chtěli zcela osamostatnit, nálada v Haliči, Chorvatsku a v Čechách nebyla rovněž příznivá, a navíc tlak Wilhelma II. na svazek rakousko-německý byl pro starého císaře již příliš velký.
A tak začal konec rakouské monarchie. Rakousko to téma řeší ještě dnes.
Autor je inženýr chemie a od podpisu Charty 77 žije trvale v Rakousku