Když skončil totalitní komunistický režim, bylo mi 17 let. Měl jsem krásné dětství, i když jsem žil s maminkou z necelých 2.000 korun (v tom započítané směšné alimenty od mého otce). Můj nynější kolega v práci, zhruba stejně starý, žil jako dítě s otcem - vysoce postaveným funkcionářem - a matkou v Moskvě za 50.000 korun měsíčně. Měl jsem i tak překrásné dětství. Domnívám se, že takto smýšlejí tisíce těch, co dnes volají: "Měli jsme se líp!". Režim po roce 1968 se ke svým občanům choval podobně jako moje maminka. Nemluvila o potížích, které měla, krmila mě, šatila mě, občas koupila, na co mi šetřila celý rok, hladila mě po vlasech, a když jsem zlobil, trochu mě bacila přes zadek.
Nemohu si stěžovat na dobu svého dětství, která spadá do doby normalizace. Ale vím, že je třeba toto zásadně oddělovat. Věřím, že mnoho československých občanů se mělo "báječně". Bylo o ně postaráno a měli "všechno", co potřebovali. Když se hodnotí "žití" v době "minulého režimu", většinou se srovnává s dobou "normalizace", takovým "socialistickým biedermayerem", jak trefně tuto dobu nazval jeden můj přítel, pamatující i hrůzná padesátá léta a děsivá léta nacistické diktatury.
A právě dobu oněch hrůzných let po roce 1948 bychom si měli neustále připomínat. Tyto události jsou pro mě směrodatné, když posuzuji "minulou dobu". Vraždy, ponižování, ničení talentů a geniálních hlav, likvidace tradic, náboženských názorů, rozprášení celých rodin... Omezování, likvidace, ponižování, zabíjení, zavírání, týrání... Po těch hrůzách a malém uvolnění v letech šedesátých pak přišel "teplej smrádek"...
Patřím k těm, kteří nebyli nijak postiženi a stíháni. Ani moji příbuzní a nejbližší. Jsem na to relativně mladý. Ale cítím povinnost napsat a kdykoli říci, že komunistický režim byl zrůdný! Že působení KSČM v naší demokratické zemi je třeba co nejvíce omezit!
Na tento názor mají právo především ti, kteří byli minulým represivním režimem postiženi a kterých si pro jejich statečnost velice, velice vážím. A také my mladí a mladší, kteří to budeme říkat, až ti stateční a nezlomení tady mezi námi již bohužel nebudou.
František Baďura, knihovník, Kladno
