Romové v Českých Budějovicích byli v minulém režimu ve značné většině soustředění ve čtvrti, která se kdysi skládala jen ze soukromých, tu větších, tu menších, činžovních a rodinných domků. Odkanalizování těchto objektů bylo do žump, vybudovaných ještě za c.a k. Rakouska. Činžovní domky (dva až tři byty v domě) byly převzaty městem a z rodinných domků se majitelé snažili odstěhovat. Buď do státní zástavby a nebo družstevní. Uvolněné byty nebyly minulým režimem regenerovány a byly přidělovány Romům.
Mimochodem - proč to jsou najednou Romové a ne Cikáni? Všude ve světě, snad kromě Slovenska, to jsou Cikáni. Nevím, co je na tom ošklivého. Ale to jsem odbočil. Takže k věci.
Domy, v novém režimu a v uvedené lokalitě, byly postupně restituovány a nebo odkoupeny od města s tím, že pro jejich obyvatele musel nový majitel zajistit bydlení. S největší pravděpodobností za určitý obulos radnici, rafinovaně skrytý do obálkové metody, byl novým majitelem zakoupen byt podléhající přidělování městem. Později se to řešilo i zakoupením družstevního bytu.
Tak docházelo k přestěhování Romů. Obě varianty se mohly realizovat pouze na sídlišti Máj. Tam se v inkriminované době dokončovala výstavba bytů, zahájená ještě za minulého režimu. Tak došlo k přesunu Romů do této lokality. Ve stejné době jsem i já zde získal družstevní byt. Postupně, jak se počet Romů v ulici zvětšoval, přicházel jsem s nimi do kontaktu. Divil jsem se, co proti nim lidé mají. Byli sice chováním odlišní, nijak mi však nepřekáželi a nevadili.
Se zvětšování jejich počtu se situace radikálně změnila. Při teplých večerech se scházeli mezi paneláky a do dvou až tří hodin v noci tropili hluk. Žádal jsem několikrát městskou policii o zakročení. Za všechny odpovědi uvedu jenom jednu od zástupce velitele."Víte, i když je zadržíme při činu, většinou se rozutečou při spatření našeho auta, nemají žádnou legitimaci a i když jí mají a udělíme pokutu, je tato nevymahatelná." Dožadoval jsem se větší ostrahy vícekrát a upozorňoval jsem na to, že městská policie je placena i z mých daní. Nakonec jsem dostal telefonní číslo. Po zavolání na toto číslo bylo do tří minut policejní auto na místě a někdy za dalších pár minut přijela i další dvě. Myslíte, že mě bavilo volat policii každou noc? Kromě toho do čtvrt hodiny po odjezdu hlídky začal zpěv a křik pod okny znovu.
Interiéry trolejbusů, jezdících na toto sídliště, byly postupně špinavější, sedadla poškozená a počmáraná. Když přistoupili Romové, obsadili jen ta místa, kde mohli mít nohy do uličky a byli nepředstavitelně hluční. O podivném aroma nechci příliš psát. Často totiž páchnou i bílí a ne málo. Přesto jsem si stále říkal, že přece nejsem rasista a nebudu se přece jako rasista chovat.
Byl jsem několikrát svědkem drzému až hulvátskému chování Romů, které praktikovali obzvlášť s chutí vůči atraktivnějším bílým ženám. Pak se mi jednou stalo, že při vycházení z podchodu mi na hlavě přistál plivanec. V bytě nad podchodem bydleli Romové a byt má okna na obě strany podchodu. Viděli mě vcházet a při vycházení na mě plivli. Přesto jsem si namlouval, že to je náhoda, protože jsem je často viděl z těchto oken plivat. Nedalo mi to a zašel jsem ke dveřím tohoto bytu a zazvonil. Klidně jsem vysvětlil, že není vhodné z oken plivat, protože se může stát to samé, co mně, i někomu jinému a jeho reakce může být mnohem horší (občas na tomto sídlišti docházelo a snad i dochází i ke střelbě z malorážné zbraně a vzduchovky na Romy tropící v noci hluk). Byl jsem ubezpečován, že od nich nikdo nikdy z okna neplival atd. Při tom jsem, sice jenom ze dveří, nahlédl do bytu. Byl jsem překvapen čistotou a doslova načančaností.
Byl jsem i svědkem vyhazování odpadků z oken na ulici. Pod tlakem těchto stále se opakujících zážitcích v různých obměnách, jsem se z těchto míst odstěhoval.
Od známého psychologa jsem se dověděl, že mezi Romy je běžné páření v úzkém příbuzenstvu, což má za následek mentální zaostalost. Jak je takové lidi možné, třeba i s delší, několikagenerační perspektivou, převychovávat? Přál bych všem, kteří tuto otázku - všimněte si, že vždy pouze v obecné rovině - navrhují řešit, aby si užili bydlení s Romy v sousedství. Jednoduše využívají tento věčný problém naší společnosti pouze jako politikum.
Pan Čunek měl odvahu pomoci lidem, kteří chtějí žít v klidu a i těm, kteří tak zvaně své obydlí vybydleli, hned a konkrétně. Těm, které přestěhoval do obytných buněk, dal bydlení na jejich úrovni. A na margo toho případu vystěhovaných lidí do jiné obce? To jistě byla chyba. Ale kdo z nás neudělá i při nejlepší snaze chybu? Fandím mu!
Milan Drnec, České Budějovice, důchodce
