Sotva se politické strany a jejich voliči oklepali z voleb do Evropského parlamentu, čekají je již v září volby do krajských zastupitelstev. Stejně jako v případě červnového hlasování jde přitom o volby považované většinou voličů za spíše méně důležité.
Samotná existence 14 krajů ani jejich vymezení totiž v Česku nemá dlouhou tradici - zřízeny byly v roce 2000 i kvůli očekávanému vstupu do Evropské unie a čerpání peněz z fondů EU. Někteří z významných strůjců polistopadového ústavního pořádku - například Petr Pithart - jejich ustanovení označují za zásadní chybu. Návrhy na slučování krajů se v poslední době objevily na politické i expertní úrovni, a to zejména z důvodu jejich rozdrobenosti, nízkých a zdvojujících se úřednických kapacit a na to navázaných negativních dopadů na státní rozpočet.
Výzkum o kapacitách státu a krajů čerpat Fond spravedlivé transformace, kterému se v posledních měsících věnoval Institut pro evropskou politiku EUROPEUM, tyto výhrady ohledně aktuálního vymezení krajských samospráv potvrzuje. Na příkladu Karlovarského a Moravskoslezského kraje ukazuje, že nízké kapacity prvně jmenovaného kraje jsou překážkou pro to, aby tento kraj dokázal včas a inkluzivně identifikovat projekty k podpoře a následně fond čerpat v souladu s potřebami místních lidí.
Fond spravedlivé transformace ve výzkumu sloužil především jako případová studie toho, jaké problémy mohou nastat při čerpání fondů EU a obecně při plnění unijních i národních politických zadání na úrovni státu i krajů. Motivem zkoumání byla zejména nízká důvěra Čechů ve státní správu a samosprávy a nízké ohodnocení a prestiž pozic ve veřejném sektoru, který navíc v posledních letech čelí zvýšenému tlaku kvůli vládním úsporným opatřením.
Fond spravedlivé transformace je nový nástroj zřízený EU k podpoře unijních regionů obzvlášť ohrožených odklonem od uhlí a energeticky náročného průmyslu. V České republice si v rámci tohoto fondu 42 miliard korun rozděluje Moravskoslezský, Karlovarský a Ústecký kraj. Ač tyto kraje přirozeně vítají příliv extra investic, nejsou to peníze nijak závratné - zhruba se jedná o jeden roční rozpočet těchto krajů navíc. Nelze tak očekávat, že by fond situaci v těchto regionech dokázal nějak zásadně ovlivnit, vykompenzovat dekády těžby nebo důsledky nespravedlivé postkomunistické transformace. Takového úkolu by se musel zhostit stát skrze svůj státní rozpočet, nebo právě i zefektivnění fungování (čti větší centralizaci) rozdrobených krajů a obcí v ČR.
Moravskoslezský premiant, karlovarský opozdilec
Na tom, že je Moravskoslezský kraj na čerpání nejen Fondu spravedlivé transformace lépe připraven nežli Karlovarský, se shodovali krajští i národní respondenti ve studiích, které byly součástí výzkumu, a pokládá se to za danost i v odborných či politických kruzích.
Při pohledu na mapu a základní demografické údaje není složité zjistit hlavní důvod, proč tomu tak je: s 1,2 milionu obyvatel, Ostravou ve svých hranicích a třemi veřejnými vysokými školami má Moravskoslezský kraj daleko větší lidské a institucionální kapacity tento fond čerpat nežli Karlovarský. Místnímu vedení se zde podařilo vytvořit systém sestávající z krajského úřadu, místních firem, univerzit i občanské společnosti, ale třeba i krajských výkonných agentur - apolitických expertních organizací, na které kraj deleguje některé úkoly. Ty se podílejí nejen na definici dlouhodobých rozvojových priorit pro kraj, ale v případě Fondu spravedlivé transformace vstupovaly i do diskusí ohledně zaměření investic z tohoto fondu, výběru projektů i jejich realizace.
Moravskoslezský kraj si navíc si mezi lety 2016 a 2023 užíval období politické stability, přičemž vedení ANO s podporou ODS zde vydrželo i navzdory dvěma výměnám hejtmanů v posledním roce. Právě v tomto období si přitom kraj vytvořil svoji strategii regionálního rozvoje - jež má z kraje těžby uhlí udělat kraj těžby dat - a ustanovil také všeobecně pozitivně hodnocené výkonné agentury. Kraj má tedy daleko konzistentnější představu o tom, jakým směrem se ubírat.
Opačný extrém českých uhelných krajů, Karlovarský kraj, kde žije 250 tisíc lidí, má 4,5krát méně obyvatel nežli Moravskoslezský (neřkuli třeba čtyřmilionové sousedící Sasko). Kvůli absenci místní veřejné vysoké školy a navázaného průmyslu s vyšší přidanou hodnotou se navíc dlouhodobě potýká s odlivem vzdělaných obyvatel. Budování ekosystému regionálního rozvoje podobného tomu v Ostravě je proto v Karlových Varech složité. Dle zkušeností respondentů měl kraj během přípravy Fondu spravedlivé transformace problém vůbec obsadit pracovní skupiny, které by identifikovaly potřeby kraje, potýkal se i s nedostatečným zapojením a nezájmem místních aktérů z řad občanské společnosti nebo třeba starostů.
Ve výsledku tak nejen o zaměření Fondu spravedlivé transformace v Karlovarském kraji rozhoduje jenom hrstka aktérů. Pozitivní je, že kraj tento nástroj využívá mimo jiné i k tomu, aby chybějící instituce systému regionálního rozvoje vytvořil - například v rámci strategického projektu Karlovarského inovačního centra. Tyto snahy však dlouhodobě komplikuje právě nedostatek lidských kapacit a také křehká institucionální a politická kontinuita v tomto kraji.
Druhým častým vysvětlením, proč Karlovarský kraj v čerpání Fondu spravedlivé transformace - ale šířeji v regionálním rozvoji - za Moravskoslezským zaostává, je totiž právě časté proměňování priorit místních politických koalic. Od roku 2015 zde žádná politická strana nevydržela u moci déle než jedno volební období. Místní aktéři zapojení do regionálního rozvoje si proto stěžují, že musí každých pár let začínat od píky. Zda se podaří udržet směr, který si kraj nastavil s příchodem aktuální krajské koalice vedené STAN v roce 2020 - která rovněž schválila aktuální strategii regionálního rozvoje -, ukážou právě volby na podzim 2024.
Osvícené vlády, nebo klientelismus?
Vedle jasných výhod s sebou však politická stabilita v krajích nese i rizika. Nízká sounáležitost občanů s kraji i jejich relativní vzdálenost od těchto samosprávních celků - ve srovnání například s obcemi a okresy - má negativní dopady na to, jak občané dokážou chování politiků kontrolovat. Zároveň se na české mediální poušti na úroveň krajů nedostává ani pozornost celonárodních médií a organizací občanské společnosti, které se koncentrují v Praze.
Kraj může mít štěstí, že se v jeho čele ustanoví osvícená vláda, která této nízké kontroly nezneužije a povede kraj k prosperitě. Prostředí, kde se politici nemusí občanům, médiím ani opozici zodpovídat, je však zároveň živnou půdou pro korupci a klientelismus. Poslední dlouho sloužící hejtman Karlovarského kraje Josef Novotný ostatně patřil k lidem obžalovaným v nechvalně proslulé kauze zneužívání evropských dotací ROP Severozápad. Jak zmiňují i studie, tato již deset let stará aféra v Karlovarském kraji nadlouho poškodila pověst evropských fondů a EU, stejně jako ochotu lidí se na správě fondů podílet.
Ač se podobné skandály Moravskoslezskému kraji zatím vyhnuly, i tento kraj bývá obviňován z toho, že spíše nežli vyvozování politické odpovědnosti aktuální koalice preferuje klid na práci, mimo jiné i při čerpání Fondu spravedlivé transformace. To naznačuje, že spíše než betonování politických koalic je nejen na úrovni krajů potřeba budovat dostatečně silnou a nezávislou byrokracii, jež dokáže tlakům politiků odolávat.
Pro shrnutí, analýzy pro EUROPEUM naznačují, že aktuální vymezení krajů a zejména jejich rozdrobenost a s tím spojené nízké kapacity jim komplikuje úspěšný regionální rozvoj, včetně čerpání Fondu spravedlivé transformace a dalších fondů EU. Stát toto může krajům kompenzovat mimo jiné tím, že slabším z nich bude při výběru a realizaci projektů z Fondu spravedlivé transformace, i v dalších úkolech regionálního rozvoje, pomáhat. Nezbytností je samozřejmě také zajištění dostatečných lidských a finančních zdrojů pro budování schopných byrokracií na národní i krajské úrovni.
Téma reformy veřejné správy si každopádně zaslouží pozornost politiků, ač se v republice zmítané řadou jiných problémů může takový úkol zdát příliš abstraktní. Platí totiž, že pokud nebude veřejná správa dobře fungovat, národní ani evropské politiky v Česku nemohou dosáhnout zamýšlených cílů. To platí i pro spravedlivou transformaci, která je - jak ukázaly i evropské volby na začátku června - pro přijatelnost unijních zelených politik a potažmo i pro řešení klimatické krize naprosto nezbytná.
