David Klimeš David Klimeš | Rozhovory
23. 9. 2019 11:43

Richard Brabec: Kdybych byl student, asi bych taky demonstroval. Jsem ale ministr

V New Yorku začíná klimatický summit OSN. Jak chce s globálním oteplením bojovat Česko, na něm představí premiér Andrej Babiš spolu s ministrem životního prostředí Richardem Brabcem. Ten se v rozhovoru pro Aktuálně.cz netají tím, že radikální akce je mu cizí. Podle něj se musíme připravovat i na možnost, že svět boj se změnou klimatu nezvládne.
Ministr životního prostředí Richard Brabec.
Ministr životního prostředí Richard Brabec. | Foto: Libor Fojtík

Pane ministře, hovoříme spolu v den studentské klimatické stávky. Z Evropské unie i z OSN se valí čím dál ambicióznější klimatické cíle. Nemáte strach, že vás to smete jako slabého ministra?

Ani ne, i když práce ministra je samozřejmě jízda na tygrovi. Ale proč bych měl být slabý? Nechci být ministr aktivista, ale určitě nejsem ani ministr průmyslu číslo dva.

Tak víte, jak to je. Pan premiér si třeba zjistí, že teď se vyplatí být před voliči razantní ohledně klimatické změny. Pak si v novinách přečtete, že vlastně ministrovat nechcete a nakonec už opravdu ani neministrujete…

To se může stát, byť myslím, že bych se to dozvěděl jinak než z novin. Ale premiér se k věci už vyjádřil opakovaně a dost jasně. Shodneme se spolu, že Česko se nemá v této oblasti za co stydět. 

Studenti po nás chtějí, abychom poslouchali vědce. Odpovídám jim, že je máme v našich týmech a radíme se s nimi už několik let. Zrovna teď máme za sebou zajímavou a vyváženou klimatickou konferenci. Aniž jsme to plánovali, seděl vedle sebe pan Rovenský z Greenpeace a pan Beneš, generální ředitel ČEZ. Přijeli i Slováci a Britové, kteří obohatili odbornou debatu svým pohledem na uhlíkovou neutralitu. Bylo to cenné, přece jen britský ministr pro klimatickou změnu Ian Duncan k nám nejezdí každý den.

Co ta konference přinesla? Odnesl jste si z ní nějaký závěr, se kterým byste teď mohl předstoupit před demonstrující studenty? Co chcete změnit?

Konference neměla změnit naše plány. To by bylo i špatné, kdybychom čekali na konference, abychom teprve začali s nějakou politikou. Ale dohodli jsme se například s týmem ministra Duncana, že i Česko si spočítá náklady na uhlíkovou neutralitu do roku 2050. Což není tak úplně jednoduché…

… to víme, teď ještě emise klesají, protože jsou vztažené k základně z roku 1990, kdy jsme začali demontovat komunistický průmysl. Dál už to ale bude hodně bolet.

To je pravda. A to počítání bude opravdu komplikované. I Britové se s tím prali, stejně tak Slováci. My máme už hodně věcí spočítáno právě díky britské uhlíkové kalkulačce. A nyní chceme dopočítat, kolik by nás stálo stoprocentní snížení emisí a co všechno by pro něj bylo třeba udělat.

Zdůrazňuji: nic neodmítáme, jsme ale pragmatičtí, a než řekneme A, chceme vědět, jaké bude B, tedy kolik za to občané zaplatí. Mám trochu pocit, že mnohé země, které se dnes hrdě hlásí k uhlíkové neutralitě v roce 2050, nestíhají plnit ani mnohem bližší cíle. Neříkají, jaké dopady u nich takový závazek bude mít třeba za deset let, kdy dnešní politici už třeba ani nebudou ve svých funkcích…

Ale na druhou stranu teď vidíme třeba Německo, které schválilo obří balíček na ochranu klimatu a vyčíslilo ho zcela konkrétně na 50 miliard eur.

Ano, ale vy také víte, proč to udělali. Spočítali si, že odstaví-li uhelné elektrárny i jádro, nesníží do roku 2030 emise ani o těch dnes už závazných 40 procent. A mimochodem, kdyby naši političtí předchůdci neudělali ten neuvěřitelný solární tunel, za který do konce příští dekády zaplatíme bilion korun, měli bychom i my podstatně volnější ruce při podpoře obnovitelných zdrojů.

Já i premiér Babiš opakujeme znovu a znovu, že po nadšení z Pařížské konference v roce 2015 všechno trochu opadlo. A dnes nepředstavují výsledky mnoha zemí při snižování emisí skleníkových plynů žádnou velkou hitparádu. Evropa je sice snižuje, ve zbytku světa ale rostou. A já souhlasím s premiérem, že sami to jako kontinent opravdu neutrhneme.

Svět moc neovlivníme, vlastní kroky ano. Zmínil jste uhlíkovou kalkulačku, která nám spočítá možné snížení emisí i náklady na uhlíkovou neutralitu. Kdy se jí dočkáme?

Nejpozději v době, kdy budeme mít k dispozici závěry nové uhelné komise, tedy zhruba za rok.

A jsme zase u toho rozporu, že něco se pořád chystá, ale lidé chtějí razantní akci. Máte na svých stránkách třeba dobře zpracovanou strategii. Ale upřímně, učíst se to nedá a veřejnost to ani nezná. Jak tedy chcete, aby se za vás postavila?

Ale to ani nejde mít podporu celé veřejnosti. Mladí chtějí revoluční akci a část z nich vůbec nezajímá to B. Dnes je svatý ten, kdo chce zítra zavřít hnědouhelné elektrárny, ale už neříká, jak řešit blackouty, které by přišly. Ale kdyby mi bylo dvacet, asi bych byl na demonstracích s nimi…

Takže podle vás to je tedy generační vzpoura, která je nyní jen nabarvená na zeleno, a padesátníci se na to prostě koukají už nevyhnutelně jinak?

Padesátníci se znalostí věci. A proto mám radost třeba z nové uhelné komise. Sedí v ní i lidé z nevládek, kteří mají k věci co říci a uvědomují si, že přístup, aby vše bylo zítra odpoledne, není realistický.

Jestli to chápu dobře, zaobaleně říkáte demonstrantům v ulicích: ještě si to dostudujte. To bych se tedy měl vrátit k úvodní otázce, jak dlouho ještě chcete být ministr…

To ne, studenti jsou pro mě samozřejmě partneři. Ale říkají, dělejte víc, aniž by vždycky věděli, co vlastně už děláme. Na druhou stranu někteří lidé z nevládek toho vědí o tématu opravdu hodně. Mají úplně stejný přehled jako těžaři na druhé straně barikády.

Na demonstracích oceňuji, že nejsou agresivní, jsou vtipné a žádají řešení. Ale také rovnou říkám, že ne ve všem s nimi souhlasím. Nebudu populista, abych šel naproti něčemu a musel přitom popřít, co o věci vím. 

To nerozporuji, jste geolog. Podle vás bychom tedy měli napřít síly spíše do přizpůsobení se než do radikálních akcí?

Ano, já se za to nestydím. Jsem příznivcem adaptačních opatření, protože ta máme v ruce. Aby přinesla nějaký efekt ta zmírňující opatření, musela by být globální, což dnes prostě nejsou. I kdybychom se zbláznili a vrátili se zpátky na stromy, stejně bychom jako Česká republika - ale ani jako Evropa - sami nepohnuli s postupem klimatické změny. Nesmíme dopustit, aby nám kvůli snaze o zmírnění už nezbyly prostředky na adaptaci, protože klimatická změna už je prostě tady.

Tak s tímhle by vás studenti nejspíš vypískali.

Věřím, že ne všichni. A že většina lidí to pochopí. Řekněme si plnou pravdu. Svět je na nějaké hranici, možná už za ní a my prostě musíme počítat i s tím, že ta zmírňující opatření nemusí zabrat tak, jak si představujeme. I na to se musí zodpovědný politik připravit.

Hledáte konflikty i tam, kde nejsou

Pojďme tedy ke konkrétním věcem. Aktuální je vámi zmíněná komise, která řeší odklon od uhlí. První výsledky budou ale za rok, přičemž nejšpinavější hnědouhelnou elektrárnu Počerady chce polostátní ČEZ ještě letos prodat soukromníkovi… 

Víte dobře, jak je to těžké. ČEZ je sice majoritně vlastněn státem, ale má i své minoritní akcionáře a vláda mu nemůže jen tak zavelet.

Dobře, pak se ale nedivte, že pro ty dvacetileté, které nezajímá paragrafované znění zákona o obchodních korporacích, jste za slabého.

Platí tady přece nějaké zákony a nechceme se snad vracet do dob, kdy paragrafem bylo to, co řekl politik. U státního podniku by to bylo jiné, ale to ČEZ není. A toto téma navíc nemá v rukou jen ministr životního prostředí, ale také ministr průmyslu a především orgány společnosti ČEZ. Možná tedy jsem slabý pro ty, kteří by rádi měli za ministra životního prostředí aktivistu, ale to zase asi nechce zbytek veřejnosti.

Ještě k těm Počeradům, není tedy možný nějaký kompromis? Počerady jsou stejně na konci životnosti, za žádnou horentní částku je ČEZ už ani nemůže prodat a s menšinovými akcionáři se lze dohodnout. Nechcete to tedy ještě zkusit rozstřelit?

Klasik říká, že nesmíme ani naznačovat. Pokud by nějaká jednání probíhala, tak by se určitě nemedializovala. A třeba probíhají, nevím.

Teď budeme týden s ministrem průmyslu Havlíčkem na klimatické konferenci OSN a budeme probírat spoustu věcí. Uvidíme.

Diplomat by se mi z otázky nevykroutil lépe. Když ale říkáte, že to všechno jde i za dalšími ministry, není mi moc jasné, proč jste byl tolik let vicepremiérem a nyní, když potřebujete koordinovat spoustu ministrů kvůli klimatické akci, jím už nejste.

Vy novináři pořád hledáte konflikt i tam, kde není. A už je to trochu obtěžující. Od začátku jsem byl vicepremiérem jako takové provizorium, na tom jsme se kdysi s panem předsedou vlády dohodli. Vicepremiérem byl předtím ministr životního prostředí jen jednou. To když byl ve funkci Martin Bursík, ale tehdy to bylo proto, že vedl koaliční stranu.

Naše spolupráce probíhá bez ohledu na vicepremiérství. Naše vláda funguje jinak. Moje komunikace s ministry průmyslu či financí je tak nakrátko, že k tomu nepotřebujeme žádné formální funkce. Premiér nás neustále zkouší z toho, co děláme v adaptačních opatřeních, co a jak můžeme ovlivnit. Debatujeme skoro každý den a není to nijak formální.

Nemyslím si, že má teď smysl zakázat lidem vjezd do centra

Pokud si v ANO tak dobře rozumíte, nezapomeňme ani na ministerstvo dopravy. Když nic rychlého nemůžete nabídnout v energetice, je doprava druhou oblastí, kde můžete demonstrantům slíbit poměrně výrazné změny. Zaklekl jste už na ministra Vladimíra Kremlíka, aby více zezelenal dopravu?

Ale my tady nepotřebujeme čekat na ministerstvo dopravy. Vezměte si Novou zelenou úsporám, ta je považována za nejlepší program tohoto typu ve střední a východní Evropě. Možná děláme chybu v marketingu, že to neříkáme každý den…

Pardon, ale při vší úctě k tomu programu: máme tady boj o to, jak využít obří evropský operační program Doprava, odkud se dotují třeba elektrodobíječky.

Na to vám řeknu, že právě my jako ministerstvo životního prostředí jsme rozjeli podporu elektromobility. Dále máme akční plán na podporu čisté mobility, protože zapomínat by se vedle elektra nemělo ani na vodík.

To jsem se chtěl zeptat. Když chcete být tím pragmatickým ministrem, jaký máte vlastně na podporu elektromobility názor? Jen ji a žádnou jinou, nebo vidíte budoucnost i v dalších alternativách, včetně stlačeného plynu?

Dnes jsme svědky určité hysterie, protože před pár lety se automobilový průmysl pod obřím politickým tlakem rozhodl jít především cestou akumulátorové elektromobility…

… chcete říct, že celý ten pohyb směrem k elektromobilům se děje na politickou objednávku? Já tedy nechci před politikem ANO mluvit o řepce, ale dáváte tím najevo, že je to podobný případ jako biopaliva první generace v Evropě?

Sice se nepohybuji úplně v centru autoprůmyslu, ale v jisté době měl vývoj vodíkového pohonu předstih před bateriovou elektromobilitou. Pak se to ale otočilo. Nejspíše vlivem bezpečnostních obav.

Když se ale podíváte na celkový cyklus výroby a provozu elektromobilu, pak emisně lépe vycházejí někdy hybridy, někdy stlačený zemní plyn. Proto chceme být technologicky neutrální a podporovat celý mix - hybridy, vodík, plyn i elektromobilitu.

Pokud se ale Evropská komise rozhodla, že chce velmi drakonicky snížit CO2 na ujetý kilometr a v úvahu bere už jen hotová auta, pak toho lze opravdu dosáhnout jen za pomoci elektra.

Takže přece jen elektromobily, byť to moc nadšeně neříkáte. Představoval bych si v takovém případě, že stát bude poskytovat jasnou podporu. Bude-li například bohatší firma chtít obměnit řekněme dvacet aut, měla by vědět, že se jí vyplatí koupit elektro, hybrid nebo na stlačený plyn, protože je to prostě státní priorita. Dnes to tak jasné není. Nebo jsem něco přehlédl?

To už mě ale zkoušíte z něčeho, kde musí být shoda na nejvyšší evropské úrovni.

Tak pardon, klimatická stávka je v ulicích, mám tu ministra životního prostředí, tak se ptám.

To se neomlouvejte, oba ale přece víme, že toto klání se urputně vedlo na úrovni německý a francouzský průmysl versus Evropská komise. A přesto se to nepovedlo změnit. Emisní limity jsou velmi tvrdé a je to trochu jako pohádka Císařovy nové šaty. Politici řady států se roky tvářili, že vše je splnitelné, a najednou budou muset už příští rok automobilky chrlit stovky tisíc elektromobilů, pokud se mají závazky dodržet.

Přemýšlíme, jak elektromobily podpořit, ale protože jde o peníze daňových poplatníků, nechceme, aby to dopadlo tak, že si jen bohatší rodiny jako třetí auto koupí elektromobil.

Nastavení podpory ovšem neřešíme jen my, debatují o tom v Německu i dalších evropských zemích. Není to jednoduché. Razantně se to pokusili vyřešit jen Norové, ovšem za cenu brutálního zdanění fosilních paliv.

Zůstaňme u nás. Kolik myslíte, že bude v roce 2025 jezdit po českých silnicích elektromobilů?

První desítky tisíc. Stále tou dobou asi bude v provozu více aut na stlačený plyn.

Takže už teď říkáte, že budeme zaostávat za čísly, která předpokládají dohody v Bruselu. A co vlastně uděláte s námi, kteří ještě popojíždíme dieselem?

Nejsem příznivcem bezpodmínečného zákazu vjezdu do městských center, pokud máte moderní auto s jakýmkoliv pohonem. Výsledky z nízkoemisních zón v Německu neprokázaly očekávané snížení emisí.

Elektromobil je samozřejmě z pohledu koncových emisí čistší než jakýkoliv vůz na benzin či naftu, ale podle německých odhadů na silnicích stále ještě potkáte diesely i po roce 2040.

Představa, že v roce 2025 už bez elektromobilu nevjedete do centra města, je v českých podmínkách nereálná. Stáří zdejšího vozového parku je v průměru skoro 15 let, což tak nějak odpovídá našim finančním možnostem. Nemáme k dispozici stovky miliard jako Norové, abychom mohli stejně masivně podporovat elektromobilitu pro všechny. Mimochodem: nezapomeňte, že jejich bohatství pochází také z prodeje ropy a plynu…

Takže toho dalšího diesela si ještě můžu koupit?

Záleží na tom, zda chcete riskovat, že třeba nevjedete do centra velkého města v zahraničí. Tam se vám to fakt může brzy stát. I Praha to možná zkusí. Ale postupujme krok za krokem. Nejdříve si dořešme aktuální resty. Třeba problémy s kvalitou technických kontrol nebo fakt, že u nás stále jezdí možná stovky tisíc aut s vymontovaným či poškozeným filtrem pevných částic. Pak můžeme řešit, kam třeba omezíme vjezd moderních nafťáků.

Teď oblíbená otázka novinářů - v čem jezdíte vy, pane ministře?

Benzinovým superbem, ale máme na ministerstvu v garáži i elektromobily. A mám takovou tu typickou zkušenost - po městě výborné, ale když jedu na delší trasy, je to už horší. Škoda ale chystá další modely elektromobilů, takže se těším.

To byly ty velké věci, které ovlivňují klima - energetika a doprava. Jak ale chcete donutit miliony Čechů, aby změnily svůj životní styl? Podle velkého průzkumu z minulého roku si u nás pod termínem ochrana klimatu skoro nikdo nic praktického neumí představit, proto ani nemá podporu - nedá se na ni sáhnout.

To je bohužel pravda.

Říkáte bohužel, ale to je přece právě vaše práce vymyslet, jak to udělat, aby věc vzali Češi za svou. Jsou oblasti, kde chcete přitlačit na pilu?

Podařilo se nám to třeba s Kotlíkovými dotacemi, Novou zelenou úsporám nebo s Dešťovkou. Ale třeba i stávkující studenti možná ocenili naši další úspěšnou aktivitu Dost bylo plastu. Třebaže ještě nepatříme mezi ty úplně nejpořádnější národy, jako jsou seveřané, lze už říct, že se v třídění stáváme přeborníky.

A daří se nám také sledovat trendy. Vedle elektromobility a klasické fotovoltaiky už máme třeba program na podporu akumulátorů a fotovoltaické střešní krytiny i jiné podobné vychytávky.

Ano, když jsem za vámi šel na ministerstvo, procházel jsem kolem fotovoltaických panelů, které vám tady v budově leccos pohánějí čistou energií. Je to hezké, ale jiné veřejné budovy pořád profukují, topí uhlím a fotovoltaiku nemají, protože je to u nás trochu sprosté slovo.

To máte pravdu. Ale na snížení energetické náročnosti budov už pracujeme. Ročně jich zateplujeme stovky, včetně nemocnic a třeba věznic. Nové budovy - nejčastěji školy - už se pak staví jen jako pasivní.

O přírodu se premiér zajímá opravdu hodně 

Je pravda, že jste posedlý houbařením?

Jsem.

Já taky, ale léto od léta chodím po dalším a dalším spáleném podhoubí, kde už nic není. Není nástup sucha cestou, jak Čechům vysvětlit dopady klimatické změny?

Tady už myslím není třeba moc vysvětlovat. Všichni vidí, že vysychají tisíce studní, schnou desítky tisíc hektarů lesů. Ve věci ochrany vody se české mínění během posledních dvou let hodně posunulo. Doba, kdy Václav Klaus říkal, že klimatická změna se dotkne možná našich vnoučat a maximálně někde v Tichomoří, je už naštěstí pryč.

I Václav Klaus už je pryč, ale nyní je tu Andrej Babiš. Vy ho znáte dlouho, ještě z dob, kdy jste pracoval jako manažer v Agrofertu. Podařilo se vám ho změnit, aby se z velkozemědělce stal alespoň trochu ochranářem přírody?

Minimálně poslední dva roky se o ni zajímá opravdu hodně. Je to vidět opravdu skoro u všeho, co řeší. I ti nejkonzervativnější zemědělci nyní pochopili, že voda mizí a stává se nejvyšším veřejným zájmem.

To si mám přeložit tak, že když už vysychá i Agrofert, pochopil problém?

Myslím, že to sucho vidí především jako premiér.

Volby jsou sice až za dva roky, ale zatím to podle preferencí vypadá, že když i po nich budete chtít být ministrem životního prostředí, půjde to. Máte chuť všechna ta opatření, o kterých jsme se bavili, prosazovat i v dalším období? Protože spousta z nich v reálu tou dobou přinese nadávky od lidí, jejichž životní standard tím bude nějak zasažen. A to už nebude zrovna příjemné ministrování…

Vy se teda ptáte hodně dopředu. Kdybych tu nabídku dostal, vzal bych ji. Máme tu spoustu dobrých projektů, u jejichž startu bych ještě rád byl. A pak je tu také potřeba kontinuita, aby zase nepřišel někdo úplně nový, kdo otočí kormidlo a řekne, že všichni předtím byli troubové…

No, na tom zrovna hnutí ANO vyrostlo.

Tak ta laťka byla často opravdu hodně nízko. Ale zpět - tým je tu skvělý. A co se klimatických opatření týká, nemyslím si, že budou až tak nepopulární. Nálada se mění. Co ještě před pěti lety bylo v Česku nemyslitelné, dnes lidi dokonce požadují, protože vidí, že jinak to prostě už nejde.

Richard Brabec je nejdéle sloužícím ministrem životního prostředí od roku 1989. V roce 2014 se jím stal vlastně náhodou, ale vybudoval si respekt. V boji se změnou klimatu je však nyní podle kritiků moc umírněný. Prošel řadou stran a politických hnutí, od OF přes ODS, US-DEU. Nyní je členem ANO v jehož barvách přidal k ministerskému úřadu i dva roky vicepremiérování. Před vstupem do vysoké politiky byl manažerem Agrofertu, vedl společnost Lovochemie. Vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě.

 

Právě se děje

Další zprávy