Opakované druhé kolo prezidentských voleb v Rakousku, v němž se opět střetne nestranický kandidát a bývalý předseda Zelených, univerzitní profesor Alexander Van der Bellen (72) s leteckým inženýrem Norbertem Hoferem (45) ze Strany svobodných, která je tam považována za populistickou, se uskuteční v neděli 4. prosince.
Jak vidíte šance těchto kandidátů dnes, koncem listopadu?
Vlastně nemáme z čeho vycházet. Průzkumy v poslední době často selhaly, a to nejen v Rakousku. Navíc se jejich listopadové výsledky momentálně pohybuji zhruba mezi 49:51 a 51:49, čili moc nám to neříká: jsou v módu statistické chyby. Další věc je, že náskok Van der Bellena v prvních volbách v květnu byl velmi těsný a elektorát se od té doby moc nezměnil. Je sice pravda, že jsme mezitím slyšeli zprávy o dalších teroristických útocích, třeba v Německu. To může podpořit Hofera, který ve svých projevech často spojuje migraci, islám a terorismus. Na druhé straně mám dojem, že lidé touží po určitém klidu a také po politické zdrženlivosti v chaotické době. To by zase mohlo pomoci Van der Bellenovi. Jinými slovy: Je to otevřený zápas.
O čem podle vás svědčí selhávání průzkumů veřejného mínění? Mohou za to vědci nebo lidé, kteří se za svoje postoje stydí či si z agentur dělají legraci?
Vědci určitě nejsou horší než před deseti nebo dvaceti lety. Ale společnost se změnila, je heterogennější a politické tábory už nemají tak pevnou strukturu jako dříve: trendy se rychle mění. Třeba nedávno se v Rakousku ještě říkalo, že lidé asi nejsou ochotní přiznat, že budou volit FPÖ – že se stydí, že nechtějí být outsidery, že nechtějí deklarovat pozici mimo mainstream. Volební výsledky Svobodných skutečně byly vždycky lepší než výsledky průzkumů. Průzkumy s tím začaly počítat, ale patrně ten princip už vůbec neplatí.
Lze vůbec po omylech průzkumů kolem Brexitu a po amerických prezidentských volbách ještě takovým výsledkům důvěřovat?
Průzkumy už nemají stejný význam jako dřív. Byl bych také opatrný. A nakonec průzkumy ani nejsou tak důležité. Pokud jsou politickým nástrojem k manipulaci nálady před volbami, pak je dobře být skeptický. A pokud jsou spíš mediálními taháky, platí totéž.
Jací voliči podle vás rozhodnou o vítězi rakouských voleb? Platí ještě, že sociální demokraté (SPÖ) podporují Van der Bellena, ale lidovci (ÖVP), mezi něž patří i ministr zahraničí Kurz, jsou rozpolcení?
Musíme si uvědomit, že situace je hodně zvláštní: ani jedna z dvou vládních stran – SPÖ ani ÖVP – nemá v těch volbách svého vlastního kandidáta. Jejich lidé se na jaře nedostali do druhého kola, které se bude opakovat. Čili máte pravdu, že jejich voliči teď budou mít velký podíl na rozhodnutí. Není to ovšem tak, že pouze zastánci lidovců jsou v tom nejednotní. I v řadách voličů sociální demokracie jsou lidé, kteří nefandí intelektuálnímu profesoru Van der Bellenovi. Řekl bych, že oba kandidáti mají voliče v obou politických táborech – pokud se o klasických táborech vůbec ještě dá mluvit.
Jak se dívají voliči na předvolební heslo pana Hofera: So wahr mir Gott helfe, Tak pomůže mi Bůh, které Van der Bellen kritizoval jako nechutné a které připomíná například slovník George W. Bushe? Ten se rovněž odvolával na to, že plní jen to, co mu našeptává Bůh…
Dovedl bych si představit, že lidé mají náboženství v politice už dost. Přece i největší konflikty dnešní doby mají částečně náboženský kontext, třeba v podobě lidí, kteří se odvolávají na svou interpretaci islámu. Nevím, jestli instrumentalizace jednoho boha proti druhému skutečně táhne. Možná ve městech míň než na venkově, kde je křesťanství více zakotveno a kde lidé nemají každodenní zkušenosti se soužitím s lidmi z islámské komunity. Člověk prostě má strach hlavně z toho, co nezná.
Jací jsou to lidé – a je jich prý podle průzkumu institutu SORA 190 tisíc –, kteří ještě nejsou rozhodnuti, koho z kandidátů budou volit?
To je velmi dobrá otázka a obávám se, že na ni nemám odpověď. Kandidáti jsou natolik rozdílní, že si skoro nedovedu představit člověka, pro kterého by přišli v úvahu oba. Možná jsou mezi nimi mladí lidé, kteří budou volit poprvé a kteří se v tom ještě chtějí lépe orientovat. Spíš bych ale tipoval, že ti, kteří v průzkumech nevědí, koho tentokrát volit, nakonec nepůjdou volit vůbec.
Myslíte, že vítězství Donalda Trumpa může nahrát populistům i v Rakousku a příští rok ve Francii?
Těžko se to porovnává, protože existuje obrovský rozdíl v politické kultuře ve Spojených státech a v Evropě. Zatímco Donaldu Trumpovi voliči odpustili i hrubé urážky proti menšinám nebo ženám, nebo takové chování dokonce viděli pozitivně, to o nás říci nejde; v Rakousku a vůbec v Evropě probíhá vše subtilnějším způsobem. Myslím, že Trumpova rétorika by spíš odradila i značnou část voličů Svobodných. Určitý Trumpův efekt bych ale nevyloučil, nálada v USA muže samozřejmě být větrem do plachet populistů. Na druhé straně může fungovat i opačný efekt: asi budou voliči, kteří chtějí vyjádřit, že u nás panuje přece jiný politický styl než v Americe. A pak jsou ještě ti, kterým pravicoví populisté dlouhá léta našeptávali, že "východ" je nebezpečný. Takoví voliči nemusí nové proruské výroky stejných lidí nebo alespoň stejných stran přijímat kladně.
Jaký je rozdíl mezi Trumpem a Hoferem?
Jeden rozdíl je ve zmíněné politické kultuře. Další věc je, že Trump nebyl typickým stranickým kandidátem. V kampani dokonce částečně bojoval i proti republikánskému establishmentu. Hofer je naopak jednoznačně kandidátem strany Svobodných. Má její plnou podporu, je spoluautorem jejího programu, a dokonce za ni už teď zastává funkci třetího místopředsedy parlamentu. V podstatě se jedná o úplně jiný typ politika než Trump, i když bychom samozřejmě našli podobné obsahy.
Van der Bellen označil výsledek voleb ve Spojených státech za budíček pro rakouské voliče. V případě Hoferova vítězství by se Rakousko podle něj stalo "první západoevropskou zemí, v níž se k moci dostanou pravicoví demagogové". Vidíte to také tak?
Zatím se bude volit pouze prezident. Důležitější budou volby parlamentní. A vůbec není řečeno, že případný prezident Hofer nakonec nemůže být problémem pro samy Svobodné. Třeba by lidé nechtěli, aby se moc soustředila do rukou jedné strany.
Pan Hofer naopak pro Lidové noviny 19. listopadu řekl, že široká veřejnost očekává, že současná vládní koalice se brzy po prezidentských volbách rozpadne a na jaře budou předčasné volby.
O tom, jestli se koalice rozpadne, budou rozhodovat koaliční strany. Je pravda, že to mezi nimi v několika otázkách pořádně skřípe. Přece jen ale ve vládě zatím panuje určitý pud sebezáchovy. Ani jedna ze stran nemůže vycházet z toho, že odchod z vlády jim prospěje. Je ale zajímavé, že pan Hofer formuluje své cíle v tak krátkých časových horizontech. Prezident z řad FPÖ, a hned potom případný volební úspěch stejné strany – to by skutečně bylo bleskovým přebarvením země, což by asi do rakouské politiky přineslo neklidnou dobu.
Norbert Hofer ve stejných českých novinách tvrdí, že jakmile bude zvolen, využije svých dobrých kontaktů ve Spojených státech a v Rusku a uspořádá ve Vídni summit prezidentů…
Kvalitou vztahů Hofera s USA si nejsem jistý. Tvrdil, že o americké volební noci byla delegace FPÖ přítomná ve štábu v Trump Tower a že jistý republikánský poslanec, který byl v říjnu ve Vídni, ho pozval do Washingtonu. Jako základ pro roli zprostředkovatele mezi USA a Ruskem se mi to zdá trochu málo. Na druhé straně se Hofer v této souvislosti zmínil o případné spolupráci s ministrem zahraničí Sebastianem Kurzem. Neprezentoval se tedy jako solitér. Je také třeba říct, že Rakousko jako neutrální země už dříve fungovalo jako místo mezinárodních summitů a dohod, nedávno třeba dohody o íránském jaderném programu. Čili, proč ne?
Zůstal bych u vnitřní situace Rakouska: i kdyby třeba nakonec vyhrál pan Van der Bellen jako umírněný kandidát, země stejně zůstane rozdělená, jak asi nikdy nebyla. Jaké to může mít následky pro rakouskou politiku?
Myslím, že to je problém celého západního světa, není to specifikum rakouské politiky. Těsné výsledky jsou momentálně spíš normou než výjimkou a společnost se čím dál víc polarizuje. Nedávno jsme to mohli sledovat i ve Spojených státech. Těsně před volbami jsem viděl rozhovor s mladým kolemjdoucím ve Washingtonu. Řekl, že jiné politické názory mu vůbec nevadí, že to samozřejmě k demokracii patří. Vadí mu ale to, že polovině svého národa už vůbec nerozumí. Tato druhá polovina vede úplně jiný diskurs: jako by lidé náhle žili v paralelních vesmírech. To je podle mě velké nebezpečí, které hrozí i u nás.
Nepředstavuje Trumpovo vítězství reality show nad realitou i předzvěst vítězství „politik show“ nad politikou?
Do určité míry byla politika vždycky show. Dnes je to asi lépe vidět, ale v podstatě nejde o nic nového. Obavy mám spíš z role "komunikace" v sociálních médiích, kde lidé – nebo algoritmy – často hledají jenom obsahy, které potvrzují už existující pozice, a kde se jakákoli hloupost vydává za oprávněný názor. Jestli chcete, najdete tam "informaci" o tom, že Barack Obama je homosexuální muslim, že Michelle Obamová je ve skutečnosti muž nebo že země je placatá. Nedávno jsem četl hezkou větu: Každý má právo na vlastní názor – ale neexistuje právo na vlastní fakta.
A co říkáte podpoře pana Hofera ze strany našich obou posledních prezidentů: Miloše Zemana a Václava Klause? Podle Hofera by jeho první zahraniční cesta vedla do Prahy…
Když se v roce 2000 dostala Haiderova FPÖ do rakouské vlády, ostatní státy EU přijaly sankce proti Rakousku. Česká republika byla tehdy kandidátskou zemí a k sankcím se dobrovolně přidala. Českým premiérem byl právě Miloš Zeman. Trochu s nadsázkou bych řekl, že je zajímavé, jak se tradiční averze muže změnit, pokud se to politicky právě hodí. Doufejme, že se stejná flexibilita ukáže i z jiných důvodů, než je strach z uprchlíků. Nevím však, jak by se příznivci FPÖ na tu novou "osu" dívali: vždyť právě Česko bylo ještě nedávno pro jejich lídry oblíbeným terčem útoků.
