Nikdo samozřejmě v létě tak úplně neví, jak bude vypadat podzim. O klíčovém automobilovém průmyslu nicméně můžeme s jistou úlevou říci: "zatím dobrý". Například mladoboleslavská Škodovka dosud zvládá krizi velmi slušně.
Teď ta horší zpráva: shodou okolností v ní právě vrcholí dlouhodobý spor o to, kam bude směřovat. V Mladé Boleslavi se tak dnes víceméně hraje i o budoucnost celého českého autolandu.
Ze dne na den musel podnik opustit dosavadní velmi úspěšný předseda představenstva Bernhard Maier. Paradoxně i proto, že si v čele Škodovky počínal až příliš dobře. Brzo šel i šéf českého zastoupení automobilky Škoda Auto Luboš Vlček. Ve firmě dnes totiž rozhodně nejde jen o překonání jedné recese. Stanovuje se i nová strategie celého koncernu Volkswagen, kam Škoda Auto patří. A co může být dobré pro centrálu v německém Wolfsburgu, nemusí být v zájmu českého státu, kde automotive vytváří desetinu HDP.
Řečeno bez obalu: vláda by se měla začít hodně rychle a hodně intenzivně zajímat, jestli nám nezačíná fatálně ujíždět budoucnost. Také se totiž může rychle stát, že se u nás místo vymýšlení aut pro příští generace začnou jen domontovávat staré německé diesely, které už leckde po Evropě ani nesmějí do center měst.
Odboráři hrají Trůny
Všichni vyčkávají, co manažerské zemětřesení nakonec Boleslavi přinese. Nový šéf představenstva by měl být znám v srpnu. Jak jsou momentálně rozdané karty, už lze ale vytušit.
"Odejitému" Maierovi se od roku 2015 podařilo vytáhnout Škodovku výrazně nahoru. Za jeho vlády představila modely Kodiaq, Karoq, Kamiq, Scala a vyvinula i elektrovozítko Enyaq iV. Tím ale špičkový manažer jen přilil motorového oleje do ohně - česká ekonomika mohla být sice spokojená, ne tak celý koncern. Jeho vedení s nelibostí neslo, že levnější mladoboleslavská auta začala v maržích předhánět Audi a vytlačovala někdy i dražší základní modely Volkswagenu z trhu.
Protože všichni zatím mlčí, ostře se ono hlasité ticho před bouří pokusili prorazit alespoň mladoboleslavští odboráři. V aktuálním čísle svého časopisu uveřejnili jinotajnou a bohužel i dosti trapnou variaci na Hru o trůny. Nicméně z ní jasně plyne, že pokud by podnik dostal na starost dosavadní šéf Volkswagenu v Jižní Africe Thomas Schäfer, o němž se dnes v kuloárech mluví, znamenalo by to tvrdé podřízení Škody Auto zájmům koncernu.
Co by to v praxi přineslo, rýsuje autor odborářského textu celkem jasně. Píše o "nové lakovně, těsně sousedící se hřbitovem", případně si klade řečnickou otázku, zda nové vedení "zabojuje o Superb, který se má spolu s modelem Karoq přesunout do Bratislavy" a "o Kodiaq, který má jít do Německa".
Úvahy o přidušení příliš úspěšné dcery, která začala přerůstat ostatní značky mateřského koncernu, jsou bohužel opravdu reálně ve hře. Zanedlouho by se tedy v Mladé Boleslavi místo vývoje a testování nových inovativních modelů také mohly jen lakovat karoserie a šroubovat dosluhující naftové motory.
Blatníky, či inovace
Nikdo samozřejmě nemůže zasahovat do vnitřních věcí soukromé společnosti. To ale nijak neomlouvá absolutní nezájem vlády o dění na palubě vlajkové lodi zdejší ekonomiky.
Možnosti kabinet má. Tou první jsou praktické kroky, kterými může dát najevo, že silně stojí o to, aby si zdejší automotive udržel špičkové know-how a profese s vysokou přidanou hodnotou. Problém je, že boj našich politiků proti ekologizaci dopravy míří přesně opačným směrem.
Škodovka i další značky koncernu slibují plejádu nových elektromobilů. Ale opravdu se budou tato auta budoucnosti vyvíjet v zemi, pro jejíž představitele jsou bezmála synonymem terorismu a útoku na základní lidské právo českého člověka vlastnit kouřící nafťák? Budou stačit automobilkám zdejší výborní absolventi elektroinženýrství, když máme k dispozici jen zhruba čtyři stovky dobíjecích stanic, přičemž mnohé z nich ani nedisponují rychlonabíječkami?
Je skvělé, že nás vládní politici ohromují každý týden novým velkolepým plánem na podporu tu vodíku, tu zase něčeho úplně jiného. Automobilky ale zajímá především reálný stav infrastruktury, která určuje budoucí domácí poptávku. A ta je v našem případě aktuálně žalostná.
Touha po časech, které už nebudou
Přehlížení zásadního problému českého autolandu a specificky pak Škodovky vychází z celkové mylné vládní strategie, která se soustředí na to, jak se vrátit do února letošního roku. Tedy do časů před koronakrizí. Tam se už se ale nikdy nevrátíme. Celý evropský trh se jejím vlivem proměnil, ten automobilový pak zvláště.
Mnohé země teď chtějí nalákat to nejperspektivnější z automotivu, takže se Francie s Německem předhánějí, kdo nabídne vyšší dotaci na ekoauta a kdo rychleji vybaví nabíječkami každou benzinku. Není v tom rozhodně jen zelené mámení, ale především tvrdý byznys. Boj, v jehož rámci se po radikální ekologizaci osobní dopravy mnohé automobilové provozy na východě Evropy stanou nekonkurenceschopnými.
Rozum téměř zůstává stát nad faktem, že to prakticky nezajímá vládu země s až nebezpečně vysokým podílem autoprůmyslu na HDP a extrémní závislostí na exportu. Jedno vysvětlení by se ale nabízelo. Podává jej už zmiňovaný odborářský text, jehož autor zjevně ze zoufalství ztratil veškeré zábrany: "Soustředěná pouze na řepku, párky, kuřata a na žonglování s koblihami si nechává utéct skutečný poklad, kterým je nádherný šperk této republiky a mnoha generací - Made in 125 let značky Škoda".
