Jména jako Paroubek, Svoboda, Topolánek a Jahn - což byli kmotři stránek, to je můj dennodenní chleba. Kdybych sestavil hitparádu nejpoužívanějších jmen, tak je tam bezpečně najdu. Ale Vyvolené z vily? Je sleduji občas po práci, totálně vyčerpaný a máloco si pamatuji.

Tak jsem je chvílemi pozoroval. Petr Fičák se choval jako Alain Delon ve svých bujarých mladických létech. Vstoupil do arény a jako první se podíval, zda se někdo kouká. Když ulovil dost pohledů, vešel. Rosťu měl na sebe nalepeného jako hrbáč svůj hrb. Zašli k baru, udělali dobře pár holčinám, když se s nimi vyfotili a pak zoufale přemýšleli, co dělat?

V jejich výrazu se dalo vyčíst, jak hodnotí okolí. Brzy asi nabyli  přesvědčení, že jsou v sále nejkrásnější a nejslavnější a podivovali se, kolik nudných a neznámých týpků se na mejdanu urodilo.    

Oni totiž Vyvolení ještě nějaký čas žijí ve vile, ačkoliv opustili její hradby. Zájem médií si vykládají jako součet osobních kvalit, který svět díky reality show objevil. Svatá prostoto! Člověk je zvláštní stvoření.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT