Cestovatel, reportér, prozaik, básník Ryszard Kapuściński zemřel 23. ledna v nedožitých pětasedmdesáti letech, a už se prodává kniha rozhovorů, které s ním půldruhého desetiletí s přestávkami vedla dvojice novinářů Witold Bereś a Krzysztof Burnetko.
"Ne, nevěřím v žádný velký světový konflikt. V této chvíli. Na světě převažuje tendence k demokratizaci. Demokracie se stala hodnotou, která se cení nejvýše, a i když ji někdo neuplatňuje, aspoň ji hlásá. Vůbec pozorujeme krizi autoritativních režimů, dnes je jich nemnoho, a vzorem je stát s mnoha stranami, takže převažují deklarace o pluralismu. V takové náladě není nějaká velká konfrontace možná," říkal Ryszard Kapuściński v roce 1994. V roce 2002 nadále nevěstí velký novinář světovou katastrofu, ale i tak jeho slova o jediné zbylé supervelmoci a jejích představitelích znějí varovněji: "Oni vědí, že jakoukoliv ozbrojenou akci v libovolném místě našeho glóbu může provést jedině Amerika. Nikdo jiný. Oni musí mít pocit velké síly, jakou disponují, zároveň s mizivou znalostí světa a jeho složitosti... Ti, kteří připravují válku proti Iráku, mají pocit, že zvítězí."
Pozorovatel, ne prorok
Čtenář by měl chuť klást neustále další otázky, které už nepoloží. V polovině devadesátých let Ryszard Kapuściński věřil, že stav životního prostředí nepředstavuje ohrožení pro celý svět. "Je to problém, a to nadmíru závažný, v jednotlivých regionech," říkal a jako příklad uváděl některé oblasti bývalého Sovětského svazu. Nejnebezpečnější podle něj byl úbytek pitné vody a stále drahé technologie odsolování vody mořské. Věřil však v účinnost ekologického vědomí, které "dost brzo začalo pracovat proti znečištění životního prostředí". Doplňující otázku po globálním oteplování mu už teď nikdo nepoloží.
Ale přece díky svému způsobu přemýšlení o světě Ryszard Kapuściński vzbuzuje další a další otázky, ale těžko bude kdy směšně zastaralý. On totiž sám kladl otázky, přesně popisoval, co na svých cestách po Africe, Jižní Americe a dalších světadílech viděl, ale také s kým mluvil, nevymýšlel však efektní slogany. Ty vyvolají jednorázový ohlas a zvyšují prodejnost, ale právě jim hrozí rychlé zastarání nebo proměna v novinářskou banalitu. V tom je tento reportér, který vyrostl ve velkého spisovatele (prý v posledních letech života byl jedním z kandidátů na Nobelovu cenu), sympaticky starosvětský-
V češtině
Trvalo poměrně dlouho, než začal být překládán do češtiny. Snad první byly v padesátých letech jeho verše o Nowé Hutě, "stavbě socialismu" u Krakova. Byly oslavné, banálně socrealistické. Ale toto období u Kapuścińského dlouho netrvalo právě proto, že byl dobrým pozorovatelem. Když polskou Novou Huť nedaleko Krakova poznal zblízka, velmi rychle změnil tón a z autora ód se změnil na kritického reportéra. Tamní dělníci mu prý byli tehdy velice vděčni. Od osmdesátých let už jeho knihy máme i v češtině. Mnozí si vzpomenou třeba na Fotbalovou válku nebo pozdější Impérium, souboru reportáží a úvah o rozpadu Sovětského svazu. Také přehled českých překladů lze najít na dobře vedené stránce http://kapuscinski.hg.pl/). Třeba k nim někdy přibudou i právě vydané rozhovory?
Autor (1959) je novinář, polonista, redaktor Listů (www.listy.cz)