Šéf ale zavelel, že bude vše jinak. Je před Vánocemi, nabídl všem kafe a nadhodil, abychom věnovali tu poslední poradu pohodě. Bavili se jen o velkých věcech a s optimismem. Jednou se to snese.

Přemýšlel jsem, o čem psát na Vánoce. Rozdávat rozumy nebo hledat další společenský nešvar či bizarnost? I blog unese občas takové hladivé lidské teplo.Takže nečekejte vážné zamyšlení nebo kritiku. Ležím dnes před vámi na monitoru jako člověk oblažený předvánočním shonem, nakupenou prací a domácími emocemi. Hledám empatii. :-)

Proč? Protože mi část diskutujících přijde jako nepojmenovaná rodina, jako přátelský virtuální kruh, na nějž se po ránu těším (i když mi někdy pije krev) a rád mu nabídnu šťavnaté menu. Jste lidé, kteří chtějí mluvit o světě a jeho problémech. Jsme si blízcí. Pro mě je to vlastně to nejvíc, co mohu dostat. Vždyť Nietzsche prodal knihy Tak pravil Zarathustra přes šedesát výtisků. Pokládal se sice za vizionáře, ale nezájem ho děsil.#reklama

Těší mě váš zájem, nejsem pyšný. Občas je ten zájem velmi příbuzný veřejné exekuci, od níž mě chrání jen fakt, že ČR je členem Rady Evropy a trest smrti je tak zhola nemožný. Ale je to lepší než mlčení. Provokuji, a proto jsem připraven na tvrdou reakci. Taky rád tvrdě odpovídám, což jste si asi všimli. :-)

Přeji vám všem zítra super večer a fajn svátky. Na všechny čtenáře a diskutující budu u večeře vzpomínat v dobrém a přát jim, aby jim nezaskočila kost. A dá-li Bůh, oslavíme spolu i příští Vánoce. Šťastné a veselé!

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT