Mám psát o tom, co napadá novináře po sedmi letech v Bruselu, který teď obchází porady a snaží se stlačit svět do zpráv.

Často musím odpovídat na otázky, jak my novináři vybíráme to nejdůležitější? Dnes mně život nadělil zajímavý příběh.

Kamarád Michal mi vyprávěl, jak v dobách, kdy nežijeme ničím jiným než hudbou, navštívil svého šéfa. Starouš mu ukázal almaru plnou starých francouzských cédeček a nerudovsky řešil, co s nimi?

"Všechno to asi vyhodím. Zabírá to jen místo."

Jenže Michal je typ člověka, co je mu líto vyhodit i dvacet let staré video nebo trenýrky, s nimiž cvičil na spartakiádě, natož hudební poklad. A tak hodiny a hodiny poslouchal stovky, ba tisíce songů, aby nakonec ubitý s bolavýma ušima odešel se třemi cédečky.

Ty prý stály za námahu. V jeho životě měly své místo.

Přijde mi to jako krásná paralela ke zpravodajství i mému sloupku, co zrovna čtete. Pokud se mi totiž podaří najít dobrá cédéčka a vy si je rádi poslechnete, bude to super a já se s chutí vykašlu na bolavé uši.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT