Před necelým rokem se jeho matka rozešla s bohatým přítelem a odstěhovala se do problémové berlínské čvrti Neukölln, plné arabských a tureckých přistěhovalců. Ve škole se Michael dostal do spirály vydírání a násilí, která jej nejdříve přivedla ke krádežím a poté i osudnému výstřelu.

Každodenní německá realita? Ne tak úplně. Popsaný příběh se zatím odehrál jenom na plátně ve filmu Knallhart režiséra Detleva Brucka. Mohl by se však klidně odehrát i ve skutečnosti. Berlínská realita dokonce film v mnohém překonává. Nejdrastičtěji to potvrdila minulá sobota, kdy patnáctiletý školák Mike P. pobodal během otevření hlavního nádraží 36 lidí.

Realita horší než film

Mikův příběh se až neuvěřitelně podobá osudu filmového Michaela. Stejně jako on se před časem kvůli rozvodu rodičů přestěhoval ze středostavovského Lichterfelde do Neuköllnu. Nové prostředí, v němž udávají tón arabští a turečtí mladíci, jej nepřijalo zrovna vlídně. Stal se obětí šikany. Zanedlouho se však otrkal a začal sám šikanovat ostatní.

Dvakrát se dokonce dostal do hledáčku policie, jednou za zmlácení spolužáka, jednou za rozbité dveře. Když začal okrádat učitele, rozhodl ředitel, že Mike bude muset přestoupit na učiliště. V tom se mladíci připravují na dvě alternativy: v lepším případě na pracovní úřad, v horším na vězení. Neuköllnská statistika hovoří jasně: nezaměstnanost se pohybuje kolem 27%, kriminalita je největší v Berlíně.

Beznaděj v Neuköllnu

Atmosféru beznadějné čtvrti zachytil v Knallhartu také Bruck. Vše se odehrává ve zvláštním příšeří, v tramvajích se válí opilci, na ulicích zevlují drogoví dealeři. Mladíci ze čtvrti Forty-four (jak Neuköllnu kvůli starému směrovacímu číslu přezdívají) se nezastaví před ničím. Jejich nejoblíbější hrou je "slepá bába", při níž posadí mladšího spolužáka na židli, "soutěžícímu" zavážou oči a vyšlou s baseballovou pálkou hledat hlavu oběti.

Právě kvůli těmto scénám mnozí film kritizovali: je prý nadsazený a přehnaný, ve skutečném Neuköllnu se nic takového neděje. Za nerealistický považovali film i neuköllnští mladíci, kteří se na premiéře objevili. Důvody však měli trochu jiné. Neuköllnská realita je podle nich mnohem drsnější. Na doklad ukázal na premiéřě mladý etiopský přistěhovalec užaslým novinářům několik videosekvencí ze svého mobilu. Zatímco ve filmu se do obětí mlátilo jenom pěstí, na záběrech "ze života" došlo i na kopance. Vyrábění podobných "filmíků" je prý nyní mezi neuköllnskou mládeží v trendu.

Podle psychologů ventilují mladíci násilím svoji beznaděj z bezvýchodné budoucnosti. Sociologové dodávají, že školáci si berou vzor také v násilných hádkách mezi rodiči (v přistěhovaleckých rodinách je zažilo 28% dětí), při sledování akčních filmů a hraní počítačových her. Na arabské a turecké mladíky prý působí také archaický obraz muže, který si přinášejí z domova.

Děti ostřelují autobusy

Případ z berlínského nádraží proto rozhodně není osamocený. Jenom bilance za poslední tři měsíce je varovná. V březnu napadla skupinka třináctiletých výtržníků ženu, která přišla na pomoc šikanovanému dítěti. Ze střetu si odnesla tržné rány v obličeji. Jen o pár dnů později ostřelovaly "děti" noční autobusy v berlínské čtvrti Spandau. Naštěstí na jejich zábavu doplatilo jenom  několik bočních oken. V polovině května zatkla policie dívku, která si přinesla do školy revolver a vyhrožovala, že zabije svoji angličtinářku. O den později napadl patnáctiletý mladík spolužačku nožem. Dva dny po útoku na nádraží zmlátil dvanáctiletý arabský školák na školním dvoře učitelku.  Deliktů, o kterých se nepíše v novinách anebo na které se vůbec nepřijde, je samozřejmě několikanásobně více.

Konec multikulturalismu?

Politici proto mají o starosti postaráno. Vládní CDU varuje, že pokud se proti násilí a jeho příčinám nezasáhne, může se Berlín brzy dočkat pouličních bojů jako Paříž. Strany napříč politickým spektrem požadují větší integraci cizinců, kteří si prý musejí uvědomit, že kromě práv mají také povinnosti. Svou přistěhovaleckou politiku přehodnotili dokonce i Zelení, odevždy obhájci liberálního multikulturalního přístupu. O tom však již německá veřejnost nechce příliš slyšet. Snad přitom nezapomene, že útočník z berlínského nádraží byl rodilý Němec.