Žádná z možností, jako jsou předčasné volby, trvání menšinové vlády Práva a Spravedlnosti (PiS) bratří Kaczyńských s parlamentní podporou populistické Sebeobrany a nacionálně katolické Ligy polských rodin (LPR) či uzavření některé z možných většinových koalic, se nenaplnila.
Oproti všem zmíněným i dalším možnostem se naplnila ještě jiná: byl slavnostně vyhlášen vznik vládní koalice, která se skládá z nejsilnějšího Práva a spravedlnosti, Sebeobrany a části poslanců LPR.
Jenže - zase to nedává většinu.
Opět je tedy možné všechno: třeba že si to menší koaliční partneři na základě nejbližšího průzkumu veřejného mínění rozmyslí, anebo i to, že vzniklá koalice na svou stranu ještě pár poslanců přetáhne.
Lze přitom pochybovat, zda oni případní další poslanci, potřební pro parlamentní většinu, přejdou k vládě z pohnutek čistě ideových.
Nelze naproti tomu pochybovat o něčem jiném: vláda pevné zázemí, potřebné ke slibovaným zásadním změnám, nezískala. Ty přitom měly obsáhnout všechno možné: od reformy veřejných financí až k novému zúčtování s komunistickou minulostí a jejími skutečnými i domnělými důsledky.
Náročné poslání budoucího ministra
Vláda tedy posílila, i když méně, než by si přála. Zároveň však oslabila - odchodem ministra zahraničí Stefana Mellera. "Třebaže na Západě nevzbuzuje rekonstrukce polské vlády nadšení, netřeba očekávat oficiální reakce," napsal útěšně vlivný varšavský deník Rzeczpospolita a citoval přitom Nikolu-Johannese Doniga, mluvčího zastoupení Rakouska (tedy předsednického státu) při Evropské unii: "Nebudeme zasahovat do vnitřních záležitostí Polska. Žádná země EU se na nás s takovým návrhem neobrátila."
Ne že by Polsko nemělo dost vzdělaných diplomatů s profesním životopisem důvěryhodným i v zahraničí. Ale komu z nich se bude chtít za hranicemi vysvětlovat, že se v Polsku vlastně nic nestalo, že LPR je docela normální demokratická strana, které není nic tak cizí jako xenofobie? Jak rychle se za hranicemi zapomene, že předseda Sebeobrany vybudoval svou kariéru na vulgární kritice údajného všeobecného zlodějství, na něž v podstatě redukoval vývoj po roce 1989?
Odcházející Stefan Meller formuloval své důvody poměrně diplomatickým jazykem. Řekl totiž, že důvodem jeho odchodu není výhradně osoba Andrzeje Leppera, ale programové předpoklady Sebeobrany, "které zahraniční politice neposlouží". Vyjde to však nastejno - Sebeobrana představuje typ strany, jejíž další představitelé zůstávají zcela v předsedově stínu, a jejichž postavení tedy závisí téměř výhradně na jeho přízni.
Konec epochy?
Polská zahraniční politika se vyznačovala po roce 1989 vzácnou kontinuitou. Až na ojedinělé nehody lze říci, že všichni tři prezidenti - Jaruzelski, Wałęsa i Kwaśniewski - koordinovali své kroky s vládou a že tato koordinace účinkovala bez ohledu na politická zázemí vlády a hlavy státu.
Na rozdíl od České republiky se podle volebních výsledků neměnil ani vztah k Visegrádu. A vlastně stejnou doktrínou se řídily všechny polské vlády ve vztahu k Rusku, Vatikánu, Ukrajině, Bělorusku, Německu, Izraeli či Litvě. Kontinuitou se vyznačoval i vztah ke Spojeným státům. (Náklonnost Polska k USA by byla v Evropě pochopitelnější, kdyby historie dvacátého století neupadala tak rychle v zapomnění.)#reklama
Jak bude dál? O součinnost mezi vládou a prezidentem se zajisté není třeba obávat. Ale zahraničněpolitická role Polska bude slabší, než po roce 1989 - v době vzniku visegrádského uskupení, v době snah o přijetí do NATO a EU - byla. Noví členové koalice Polsku na sympatiích nepřidají a navíc kvůli nim bude třeba přesouvat akcenty k "národním zájmům". Střední Evropě, Evropě vůbec, to neposlouží.
Ostatně tak jako se v naší nynější předvolební kampani téměř nevyskytují zahraničněpolitická témata, nevyskytovala se skoro vůbec ani v té nedávné polské. Jako bychom všechno dobré, co přinesl pád sovětského impéria, už přijímali jako samozřejmost a na horší možnosti, jaké dějiny dovedou nabídnout, zapomněli.
No budiž, Češi... Ale že by také Poláci, o nichž se má za to, že svými dějinami žijí až přehnaně?!
Autor (1959) je novinář a polonista, redaktor Listů.