Prezident Spojených států Donald Trump dokázal již několik dní po svém nástupu do úřadu, že není jako jeho předchůdci. Je impulzivní a instinktivní, přesvědčený o velkých, ale skrytých spiknutích proti němu, dychtí po boji a má sklony propadat "alternativním faktům", jak falešná či nepřesná tvrzení Trumpa a jeho spolupracovníků nazvala jeho poradkyně. Peter Baker z internetové verze listu The New York Times ve své analýze rozebírá strategii a chování nového amerického prezidenta.
Trump sedí v noci u televize nebo sleduje sociální sítě a na twitterovém účtu okamžitě zveřejňuje své soudy ohledně toho, co vidí. Znevažuje rozhodnutí zpravodajských služeb a později popírá, že to udělal. Libuje si v konfliktu a v chaosu. Málokterý - pokud vůbec nějaký - prezident se nechal k reakci vyprovokovat tak snadno jako Trump. Vláda i Kongres musí rozlišovat politická prohlášení od nahodilých twitterových příspěvků, vyprovokovaných čímkoli, co se objevilo v televizi, když se prezident zmocnil dálkového ovladače.
Zatímco během jeho kandidatury tento zvyk vyvolával diskuze a zděšení, nyní je Trump nejvyšším americkým velitelem, a jeho 140znaková prohlášení mají nedozírnou moc. Během pouhých 24 hodin pohrozil poslat federální bezpečnostní složky do Chicaga a přislíbil vyšetřit své vlastní nepravdivé výroky o třech až pěti milionech falešných volebních hlasů v listopadu, které jej stály vítězství v celonárodním hlasování z pohledu absolutního počtu získaných hlasů voličů.
Trumpovi poradci tvrdí, že jeho horečný a impulzivní přístup přitahuje voliče, protože ukazuje, že je mužem činu. Ti, kdo si stěžují na jeho zaujetí ohledně fiktivního volebního podvodu nebo ohledně počtu návštěvníků jeho inaugurace, podle poradců jen hledají způsoby, jak podrýt Trumpovu legitimitu.
Avšak i mezi Trumpovými vlastními lidmi jsou takoví, jež si dělají starosti kvůli jeho zálibě vyvolávat konflikty. Mluví o tom, že by se měl zabavit jeho mobilní telefon, nebo zrušit twitterový účet. Prezident je však rozhodnutý ponechat si vlastní prostředek vysílání svých názorů do světa.
Trump je více než kterýkoli jeho předchůdce stvořením televize a sociálních sítí. Je to hvězda reality show posedlá hodnoceními výzkumných agentur, která do úřadu přijela v sedle robustního twitterového účtu.
Podle programu Bílého domu měla být středa dnem věnovaným národní bezpečnosti. Prezident podepsal návrh, podle kterého by měla začít výstavba zdi na hranici s Mexikem. Vydal i další příkazy pro omezení přílivu uprchlíků z Blízkého východu. I tyto naplánované kroky vypadají spíše jako dílo někoho, kdo bezhlavě utíká vstříc zvuku samopalu. Stejně jako ostatní rozkazy, podepsané v posledních dnech, byly i tyto připravené ve spěchu a ponechávají nezodpovězenými spousty otázek, jako například peníze na výstavbu zdi v případě, že Mexiko odmítne zaplatit výdaje tak, jako to požaduje Trump. Uniklý návrh rozkazu o obnovení tajných věznic a krutých výslechových technik také vyvolal pozornost, ačkoli se od něj Bílý dům distancoval.
Prohlášení ohledně Chicaga je ukázkovým příkladem Trumpovy politiky. Výhrůžka poslat národní bezpečnostní složky není z těch, co by se vypouštěly jen tak. Během řádění hurikánu Katrina strávil George W. Bush rozhodující dny soukromými debatami s poradci, zda by se měla federalizovat národní garda v Louisianě. Trump k takovému rozjímání nevidí důvod a chce se do záležitostí zapojit rovnou sám. Jak uvedl při své inaugurační řeči, "přichází čas jednat". Zda však jeho slova doprovodí i činy, zůstává méně než týden po jeho nástupu do úřadu nejasným.
