Diskuze se zúčastnili bývalý velvyslanec Rakouska Klaus Daublebský, který zažil pražské jaro 1968 coby elév ministerstva zahraničních věcí Rakouska na vyslanectví v Praze (kam se vrátil v roce 1999 jako velvyslanec), současný velvyslanec České republiky v Rakousku Rudolf Jindrák a senátor Karel Schwarzenberg. Diskuzi pořádalo České kompetenční centrum a vídeňská Uranie.
Velmi dobře rozřízl téma "vzdálenosti sousedů" Karel Schwarzenberg a to otázkou, zdali příbuzný může být sám sobě sousedem a do jaké míry lze toto oddělit. Velice elegantně to nastínil na příkladu Vídně, kde každý druhý má příbuzného na druhé straně a jak že se vlastně chovají Vídeňáci k Čechům.
Češi - ti "vod vedle"
Ve své podstatě jako k příbuznému. Řekne-li se ve Vídni Čech, automaticky to není cizinec ale "jo, to je ten vod vedle", na rozdíl od sdělení, že jste z Německa (automaticky jste pifke) či Polska, to jste zase pro změnu z Východu.
Řeknete-li však v Tyrolích či Vorarlbergu, že jste z Čech, znamená to automaticky, že jste host a jako k takovému je třeba se k Vám chovat. A tady moc národnost nerozhoduje. Celé to podtrhl právě Klaus Daublebský, který doplnil senátorova slova tím, že už ve škole se děti učí dějiny zcela jinak a vždy jen z pohledu své země. Příkladem jsou události kolem upálení Jana Husa a následných bojů, kdy rakouská historie v tom vidí povstání, proti kterému je třeba postupovat podle tehdejších zvyklostí: nařčení z kacířství a vyhlášení křižácké války.
Podobně je nakládáno i s historií let 1848-1867 a vyrovnání s Uhry. Zrovna tak bylo poukázáno na události z let před II. světovou válkou, kdy obě země byly sice obsazeny Německem ale každá z jiného pohledu. Jedni vítali, druzí skřípali zuby.
Klaus Daublebský velmi pozitivně hovořil o situaci na rakouském velvyslanectví v letech 1968-69, kdy přes zákaz vydávat víza tehdejším ministrem zahraničích věcí Kurtem Waldheimem, nepřestal tehdejší velvyslanec Rakouska Rudolf Kirchschläger tyto vydávat a on, coby konsulární tajemník během srpna, září a října 68 podepsal průměrně na 3000 víz denně. Nejvíce jich za jeden den podepsal 5000.
Za negativní bylo považováno, že se v rakouských mediích velice málo píše o událostech v Čechách, že informací je velmi poskrovnu, zvláště pak ve sportu, konkrétně z fotbalu a hokeje. Pokud se objevují komentáře, jsou spíše negativní než pozitivní.
Podstatu převažujících záporných hodnoceních vystihl Karel Schwarzenberg, který položil otázku, zda má Rakousko lepší styky s Peru nebo Itálií. "Samozřejmě že s Peru, neboť tu nejsou třecí plochy hranic. A proč by to mělo být mezi Rakouskem a Čechami jinak?" vysvětlil Schwarzenberg.
Ukažte mi rodinu, kde všechno klape
Navíc je vše komplikováno vztahy rodinnými. Vždyť jak rakouská tak i česká šlechta si stavěla své paláce v obou zemích, jak v Čechách tak v Rakousku a navzájem byli navíc rodinně spojeni. "No a ukažte mi rodinu, kde všechno klape!" prohlásil Schwarzenberg. Navíc Habsburkové se snažili udržet moc v zemích Koruny české nejen politickou silou ale právě i tím, že se tam pokoušeli vyskytovat. Na výsledku jim ani tak moc nezáleželo, hlavně že se tam pohybovali a stýkali s českou šlechtou. Taková byla tehdejší zvyklost.#reklama
Na oblibě jim to moc nepřidalo, obzvláště po tom, co odmítli politické vyrovnání, jako to udělali v roce 1867 ve prospěch Maďarům, kdy vzniklo formálně Rakousko-Uhersko. Bohužel něco z toho ještě zůstalo, takový ten pocit protekcionismu, který je občas cítit z chování některých rakouských politiků, kteří mají po stránce politické blíže k Maďarům než k Čechům. V nepřímých hovorech to zdůvodňují tím, že česká strana byla vždy stranou rebelantskou a že se vždy bouří proti všemu.
Všichni tři účastníci debaty se shodli na tom, že by se pro obě země měla vydat společná učebnice dějepisu, která by objasnila postoje obou stran, která by uvedla na správnou míru pověsti a mýty a hlavně by odstranila ony předsudky, které svým způsobem zatěžují politické vztahy obou zemí.