Minulost, i ta docela nedávná, byla ale děsivá. Pokud jste slyšeli nějakou hororovou historku z ukrajinského zdravotnictví, pak je nejspíš pravdivá. Protože jsem pracoval s turisty, čas od času jsem někoho musel odvézt na ošetření. Zkušeností mám proto dost a mohl bych vyprávět hodiny. Třeba o tom, jak klient v nemocnici proležel den na pokoji s mrtvým spolupacientem.
Přes špatný materiální stav zdravotnictví se samotný personál k mým klientům choval vždy velmi pěkně. Lékaři často odmítli peníze, i když je podle pravidel měli vybrat, sestřičky mým klientům věnovaly větší péči jen proto, že jsou hosté jejich země a zažil jsem dokonce chirurga, kterého se nám podařilo vytáhnout z silvestrovské oslavy kvůli zlomené noze.
Protože jsem před lety byl v jiné pozici a naopak doprovázel Ukrajince k českým lékařům, tak můžu porovnávat a vím, že české zdravotnictví je sice špičkové, ale často v něm chybí lidskost. České lékaře jako první zajímají peníze, minimálně při ošetřování cizinců.
Na Ukrajině není povinné zdravotní pojištění. Zdravotnictví je tak financováno převážně ze státního a z místních rozpočtů. Pacient má tak formálně ošetření zdarma a platí si většinu léků. Fakticky si, zejména dříve, platil vše. Zdravotní personál míval tak malé platy, že bez poplatků "do kapsy" by ti lidé nevyžili. Platby "bokem" se tak staly nedílnou součástí zdravotního systému a většina lidí je tak i akceptovala. V praxi jste tedy doktorovi zaplatili za to, že vám operoval slepák, sestřičce za to že vám dala injekci nebo doběhla do lékárny pro léky, a uklízečce za to, že vám v nemocničním pokoji vytřela podlahu.
S novou vládou se situace zlepšila. Vyřešilo se hlavně financování praktických (rodinných) lékařů. Paradoxně další zlepšení nastalo s válkou. Poptávka po zdravotním personálu sice stoupla, ale také po nich dychtí armáda, a poměry se obecně staly přísnějšími, takže "zlobit" se prostě nevyplácí.
Já, pokud je to možné, se snažím zdravotní problémy řešit v soukromých zařízeních. Často tam je odpoledne ten stejný personál, který dopoledne potkáte ve státní nemocnici. Přístup je ale výrazně jiný. Privátní zdravotnictví je na Ukrajině na špičkové úrovni, většinou kompletně nové vybavení, úslužný personál, k dokonalosti dotažené doprovodné služby jako káva zdarma a usměvavá modelka na recepci. Úplně nejvíc oceňuji přehledné ceny. Zatímco ve státní nemocnici víte, že máte něco dát do kapsy, ale nevíte kolik, tak v privátních zařízeních můžete nahlédnout do ceníku a předem víte, kolik vás to bude stát. Taky se mi líbí, že peníze neřeším z lékařem ale na recepci. Dobrým zvykem je platba až po úkonu.
Příjemné je, že ta paráda vlastně ani moc nestojí. Pokud nejste vážně nemocní, i privátní zdravotní péče vychází o hodně levněji než placení povinného zdravotního pojištění v Česku. S vážnou chorobou se situace mění a nemálo Ukrajinců umírá předčasně, protože nemají na drahé léky.
Stomatologie je zvláštní téma. Užhorod, kde žiju, se stal místem stomatologické turistiky. Zuby si tady před válkou jezdili spravovat nejen lidé z okolních států, tedy ze Slovenska a Maďarska, ale přijížděli i Rakušané, Němci, Češi a osobně jsem tu měl i klienty z USA. Tehdy ke mě přijela celá rodina na měsíc jen kvůli zubům a strašně si chválili, jak se jim to vyplatilo … letadlem přes oceán! Zubaři tady nabízejí stejné služby jako kdekoliv ve vyspělém světě, ale za lepší ceny. Další jejich konkurenční výhodou je, že pacienty jsou schopni přijímat téměř okamžitě, bez objednávání na týdny dopředu. Za peníze tak řeší problémy, které by sice jinde lidé vyřešili zdarma, ale na zákrok by museli čekat dlouho.
Teď k cenám. Uvádím je přepočtené dnešním kurzem 1,68 ukrajinských hřiven za 1 českou korunu a aritmeticky zaokrouhlené na desetikoruny.
Za prohlídku chrupu, zaplombování zubu s velkým objemem práce jsem zaplatil v přepočtu 800 korun, zubní hygiena mne stála 360 korun. Chodím k dražší zubařce, na kterou jsem dostal dobré reference, tedy našel bych levnější službu, zejména někde na vesnici v okolí Užhorodu. Ale zase by to bylo bez modelky na recepci
Magnetická rezonanční tomografie kolene s diagnostikou mne stála 1600 korun.
Následně jsem se odebral do rehabilitačního centra, kde jsem se na základě referencí objednal k vyhlášenému fyzioterapeutovi. Vstupní vyšetření bylo zdarma. Pak jsem zaplatil čtyřikrát za hodinu fyzioterapie (masáž s následným cvičením) 770 korun. Tři sta korun jsem dal ještě za ultrazvukovou terapii kolene spojenou s elektro terapií stehenních svalů.
Osteopatie, masáž a srovnání zad mě stála u jiného fyzioterapeuta 360 korun. To je za hodinu práce člověka v výbornou reputací, ke kterému je problém se dostat, velmi slušné.
Plánuji ještě pár klasických masáží za přibližně za 180 korun za půl hodiny a možná návštěvu termálních lázní, kde mě celodenní pobyt bude stát 270 korun.
Pro zajímavost ještě uvádím některé další ceny: návštěva u specialisty stojí obvykle od 300 do 500 korun, návštěva pacienta doma 600, píchnutí injekce 60, sádrování bez materiálu 535, převaz nebo odstranění švů 300, odstranění klíštěte 180, cystoskopie 300, odběr krve v klinice 30, odběr krve doma 150, základní analýza krve (25 parametrů) 70, test na boreliozu 220 … a pozor masáž prostaty 200 českých korun. Operace stojí desetitisíce i statisíce.
