Pokud víme, příběh Štědrého večera začal před 13,77 miliardy let. Před 4,65 miliardy let pak z vesmírného prachu a plynů vznikla žhavá koule, jíž jsme později dali název Země. Pokud víme, objevil se na ní pak život. A zdá se, že hned, jak to bylo jen trochu možné - před nějakými 4,2 až 3,8 miliardy roků.
Pokud víme, mnohem později - před několika desítkami tisíc nebo možná stovkami tisíc let - jeden z živých zaklonil hlavu a poprvé se podíval na hvězdy s nevyslovenou otázkou. A ještě mnohem později někdo něco poprvé nakreslil na stěny jeskynních dómů.
Naše Země ve vzduchoprázdnu vesmíru visí nebo v něm pluje nebo v něm je jako výstřední botanická zahrada. Osvětlena reflektorem Slunce uprostřed temného prostoru. Jako loď, s křikem ptáků a s girlandami orchidejí visících z paluby a na palubě s námi, kteří se ptáme, co jsme zač, jakého příběhu jsme součástí, odkud jsme se vzali a jaký má cesta smysl.
A ptáme se: jsou na počátku příběhu iracionalita, absence svobody a čirá náhoda, nebo jsou na počátku bytí rozum, svoboda a láska? Je primární nerozum, nebo rozum?
Světlo dnes zazáří nad námi
Vánoce jsou překrásné v tom, že na tuto otázku dávají jemnou, velmi intimní a velmi citlivou odpověď. Odpověď, kterou lze přeslechnout, kterou se lze pokusit překřičet, vytěsnit, kterou lze se pokusit nevnímat, udupat a nestarat se o ni, ale bez které nelze být. Ona zde prostě je, lze-li to takto říct, a její ticho je silnější než veškerá vřava světa.
Zatímco v našem světě všechny velké věci, mají-li být uvedeny do života, potřebují masivní marketing, agentury a reklamní podporu, zde je tomu naopak. Velké věci se rodí v mlčení, v tichu, mimo centra, kdesi na periferii času i na periferii místa. Bez ohňostrojů.
Na Vánocích je krásné i to, že se dotýkáme věcí jaksi přímo, nezprostředkovaně. Že veškerý pozemský personál té které náboženské společnosti je možno na chvíli nebrat v úvahu, jaksi shrnout ze stolu a dotknout se přímo tajemství, dotknout se numinózna.
A tajemství zasahuje nás všechny, bez rozdílu. Ne proto, že se hlásíme k tomu či onomu náboženskému nebo názorovému kmeni, skupině nebo organizaci, ale protože jsme lidé.
Z prostého faktu, že jsem člověk, že jsem občan této Země, díky vánočnímu tajemství prociťuji základní fakta života: že je lépe darovat než být obdarován, že život má smysl a že žít je krásné, že život má být krásný a že jsme k tomu pozváni, že má smysl si udělat čas na všechny blízké, věnovat čas své manželce a svým dětem, navštívit příbuzné a třeba si s nimi i ty koledy zazpívat a s dětmi si přečíst oblíbenou pohádku nebo se na ni podívat. Říká totiž jazykem, kterému děti rozumějí, totéž, co nyní o Vánocích prožíváme my dospělí. Že pravda je lepší než lež a stojí za to být dobrý, jen tak, pro radost. Že všechny krásné věci tohoto světa, dobré jídlo, hezké oblečení, krása vnější i krása vnitřní, obrazy i hudba, patří do našeho příběhu.
Že patří k podstatě člověka, k jeho zadání, aby byl kreativní (creative), tvořil nové věci, bádal a poznával, objevoval tajemství vesmíru, ale ten jeden den v týdnu, nebo nyní, po celé vánoční svátky, má spíše prožívat, že je created. Má zakusit spíše své bytí než konání, spíše naslouchání než mluvení, spíše to, že je, než že něco dělá.
Slavení, jakékoli slavení, má v sobě jiskru božského. Nic-nedělání, nezávazné povídání si s přáteli nebo rodinou, je ironizováním veškerého workholismu. Připomínka, že pracujeme, abychom žili, a že nežijeme, abychom pracovali. A pak, každé slavení je výkřik souhlasu se životem, Vánoce jsou v tomto ohledu jedním velikým přitakáním. Jsme spolu a jsme spolu rádi. Připomínka, že přes veškeré trable a starosti je život krásný. Slavíme vždycky ve společnosti, proto se vždycky zveme, na Vánoce, na svatby, na narozeniny, na křtiny, na všechny významné události.
Dítě a tajemství
Tajemství není metafora nebo pokus o poetický jazyk, je to vědecky přesný popis. Protože ti, kdo vědí, co se za ním skrývá, nevědí nic. Jak jsi o něm něco poznal, říká Augustin, pak to není on. O mnoho století později španělský mystik Jan od Kříže na dotaz, co o něm lze poznat, odpovídá nada, nic. Pavel o něm říká, že v něm žijeme, pohybujeme se a jsme. Jeho kolega Jan o něm řekne, že je láska. V lásce žijeme, pohybujeme se a jsme.
Někteří moderní teologové píší místo jeho jména jen (…), aby dali najevo to tajemství i graficky. A snad i proto, že na ono slovo "Bůh" lidská pokolení skutečně navalila tíhu svých životů, své nejhorší projekce. Že to slovo bylo příliš často vláčeno bahnem nejhorších lidských představ.
A pak, ano, pak věci začínají dostávat obrysy. Každým vánočním dárkem, který někomu udělá radost, se tajemství dotýkáme, účastníme se jej. Každým nezištným dobrým skutkem. Každým zážitkem krásy i každou drobnou modlitbou.
To poslední vánoční tajemství nakonec. O vánocích přichází logos, slovo, myšlenka - to, čemu někdo říká podivným slovem Bůh, tajemství - pod způsobou, které se nikdo nebojí. Bůh v podobě dítěte, které netrestá a nesoudí, ba ani lidem nepomáhá, které naopak spíše potřebuje naši pomoc a naše obdarování, jak intuitivně vyjadřuje tolik českých betlémů a především naše pražské Jezulátko.
To není jen lidová zbožnost, nad kterou se můžeme usmívat, je v tom cosi velmi hlubokého. Bůh, kterého člověk cítí potřebu opatrovat, přinést mu dárky nebo alespoň zazpívat. Který potřebuje naši ochranu. Přesně naopak, než bychom si mysleli. Člověk opatruje Boha. Je v tom cosi, co definuje důstojnost člověka. O Vánocích člověk pomáhá Bohu.
A on sám o sobě později řekne, že právě proto přišel; aby nedolomil nalomenou třtinu a neuhasil doutnající knot. Aby ve mně rozfoukal i tu poslední zbylou jiskřičku dobra.
Proto snad není o Vánocích ani tak důležité, zda my dospělí ještě věříme na Ježíška, jako spíše to, že Ježíšek ještě věří v nás.
Je tedy na počátku všeho iracionalita, absence svobody a čirá náhoda, nebo jsou na počátku bytí rozum, svoboda a láska? Uprostřed vánoční noci přichází z vesmírného temného ticha odpověď. Καὶ ὁ Λόγος σὰρξ ἐγένετο καὶ ἐσκήνωσεν ἐν ἡμῖν. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.
Autor, katolický kněz a molekulární biolog, je přednostou Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě UK.
