Poslední, co teď lidi na březích Bečvy a Odry řeší, je, koho volit. Kampaň se tu rázem stala nesmyslnou. Přesto si už teď, my šťastnější v suchu, můžeme položit otázku: co povodně mohou znamenat pro volby, které jsou už za 10 dní?
1. V místech postižených velkou vodou klesne volební účast. Pokud se tam vůbec budou volby konat.
2. Povodně zatím vždycky zvýšily popularitu politiků, kteří řešili jejich následky. V tomto případě přichází v úvahu: vláda (z ní kandiduje ministr vnitra Pecina), krajští hejtmani (všichni jsou z ČSSD) a starostové (tady je zastoupení smíšené, primátor Ostravy je z ČSSD, například starosta Valašského Meziříčí z ODS, starosta Rožnova pod Radhoštěm ze Sdružení nezávislých kandidátů). Petr Nečas má v Rožnově trvalé bydliště.
3. Z výše uvedeného vyplývá, že v povodních budou nejvíc "namočeni" politici ČSSD. I proto se hejtmanovi Haškovi lehko vyzývá, aby si politická reprezentace "nepletla pomoc s volební kampaní." Už to, že sociálnědemokratičtí hejtmani jsou každou hodinu na očích v televizi, je pro stranu výhoda.
4. Tradičními hrdiny povodní jsou hasiči. Tady znovu stojí za pozornost program ČSSD, kde se píše: "Vytvoříme specializovaný fond pro obnovu hasičské techniky pro sdružení dobrovolných hasičů, do kterého budou pojišťovny povinně odvádět 1 % ze svého zisku".
5. ČSSD také na povodně zareagovala nejbystřeji a první oznámila cifru v korunách, kterou věnuje na pomoc: 1,2 milionu.
Jiří Paroubek v rozhovoru pro Lidové noviny vysvětlil, proč ho "pravicová média" nemají ráda: "Když má novinář plat 50 tisíc, tak je jeho jediným zájmem, aby byla rovná daň, aby tady byly nízké daně. Co se týká těch lidí s nízkými příjmy, tak to je těm novinářům úplně jedno. A mně to jedno není. Pravicovost novinářů je odvozena od jejich příjmové struktury. To je všechno."
Ne že by to nebylo téma na diskusi. Nebyly bychom první ani poslední země, kde se řeší, jestli žurnalisté mohou být dobrým hlídacím psem, když se díky svému společenskému statutu stávají součástí establishmentu. Neboli, jestli je novinář vůbec sto správně pochopit a popsat problémy typu sídliště Janov nebo exekuce sociálních dávek, když se jeho vlastní životní realita odehrává úplně jinde.
Takhle, výkopem levicového lídra deset dní před volbami, ale taková diskuse začne těžko. Protože by se nediskutovalo o mediální branži, ale o údajné "pravicovosti" Paroubkem vybraných médií. (Mimochodem, nikdy jsme ve Zprávách o páté nezaslechli, že by třeba v Právu byly výrazně nižší platy než v Lidových novinách, pokud vůbec nižší. Příkladů, kdy jsou stejně placení novináři jednou "levicoví", podruhé "pravicoví" a potřetí někde uprostřed, by se samozřejmě dalo najít mnoho.)
Celé to trochu připomíná Jakešovo „žádnej z nás nebere takový prachy"; neboli, politik, který na mítinku vypráví, že se lidi nemají dělit na "nóbl a póvl", tady kreslí žurnalisty jako týdeník Dikobraz bezcitné pracháče. Se svými vlastními poslaneckými příjmy a životním stylem a pověstným "kdo z vás to má" se Paroubek vydává na tenký led, ale to teď nechme stranou.
Medián průměrné mzdy v kategorii "spisovatelé autoři, kritikové, novináři, redaktoři" byl předloni 30 698 korun (novější údaj není na webu statistického úřadu k dispozici, ale ani platy novinářů moc nerostou). To o pravicovosti médií ani o tom, kolik novinářů má plat "50 tisíc", nevypovídá celkem vůbec nic. Koneckonců, hned o řádek výš je plat "tlumočníků a překladatelů", čili kategorie Petry Paroubkové, a ten je 31 246 korun. Viděno logikou jejího chotě, měla by být paní Paroubková pravicovější než sedmá velmoc.
Jestli přece jen nějaká diskuse o platech novinářů začne, pak by v ní neměl od začátku chybět opačný pohled, tedy že novináři jsou zaplacení špatně, čímž trpí i kvalita mediální produkce.
Čtěte také: Zprávy o páté, archiv vydání
ČSSD je proti poplatkům u lékaře, pro 13. důchod ze zisků ČEZ a pro regulaci (rozuměj snížení) cen energií. Po stručné rekapitulaci hlavních taháků její volební kampaně se teď přenesme do minulosti. Jsme v roce 1903 a čteme z letáku, který se objevil na pražských ulicích:
Občané, dělníci! Prvním březnem počínaje má být opět sáhnuto do Vašich kapes. V ten den vstoupí v platnost zemská dávka z piva.
V době, kdy poměry dělnictva stávají se čím dál tím neutěšenějšími, kdy výdělek se menší, uvalují bohaté pivovary nové daně na životní potřeby a hlavně na takové, bez nichž se dělník nemůže obejít.
Aby však míra utlačení a vysávání byla dovršena, usnesli se sládci s hostinskými, že novou daň se sebe na bedra lidu nejenom uvalí, nýbrž oni použili této příležitosti k dalšímu lichvářskému útoku na kapsy lidu, učinivše usnesení, že prvním březnem počínaje zdraží litr piva o 4 haléře, čímž daň bezmála ztrojnásobili.
Většina pivovarů nalézá se v rukou velkostatkářů a bohatých akcionářů, kteří vydělávají závratné sumy.
Tam, kde se vyplácí 40, ba i více procent dividendy, tam není třeba uvalovat novou daň na bedra chudých konzumentů, tam ji lze hradit prostě z kapitalistického zisku.*)
A tak dále. Závěrem Zemská exekutiva strany sociálně demokratické v Čechách vyzývá k bojkotu: Heslem každého budiž: Dražší pivo nepiji!
Když si místo pivovarů dosadíte ČEZ nebo mobilní operátory, místo piva jinou energii a místo dělníků důchodce nebo nezaměstnané, funguje to i po sto letech. Tolik na vysvětlenou k naší tezi, že volební program ČSSD působí, jako by ho spíchnul Josef Boleslav Pecka v hospodě U kaštanu.
*) Citováno podle knihy Blahoslavený sládek, autor Josef Staněk, vydalo nakladatelství Paseka 1998.
