Byla bych moc ráda, aby mi všichni ochránci lidských práv, romští aktivisté, zástupci médií a politici, kteří okamžitě spustili křik o ochraně lidských práv menšin vysvětlili, jaký je rozdíl mezi "bílým" a romským dlužníkem? Snad by neměl být žádný, všichni máme nejen práva, ale i povinnosti, což už málokterý z výše jmenovaných dodá.

A hlavně - Romové do detailu znají svá práva, přesně vědí, jaké mají nároky v sociálních dávkách, ale slovo povinnost nejspíše vůbec neslyšeli. A to je celý romský problém. Znám jednu jedinou romskou rodinu, která se do společnosti zařadila jaksi sama, pán celý svůj život pracuje v Technických službách, jeho děti vždy chodily do školy a dnes jako dospělí lidé zcela samozřejmě pracují, protože k tomu byli od malička vedeni. Jenže kolik takových rodin je?

Pokud Rom chodí do práce dva dny a pak už se neukáže, nemůže se nikdo divit, že si zaměstnavatel příště dá pozor. Tohle všechno začíná u výchovy dětí. Bohužel neznám žádný recept, jak donutit Romy, aby pochopili, že jejich děti musí chodit do školy, měly by umět česky, že se musí naučit přemýšlet, co bude zítra, když dnes peníze propijí. Že nemohou očekávat bůhvíjaké nabídky práce a výdělků, když jejich vzdělání končí sedmou třídou základní školy.

Pro "bílé" tohle platí, proč ne pro Romy? Chci-li po nich, aby neničili byty, neobtěžovali ostatní, jsem snad rasista? Naše společnost má k Romům jeden jediný velký dluh. Stoprocentně zjevně rasisticky zaměřené kriminální činy všelijakých vyholených vypatlanců proti nim byly a jsou našimi soudy tolerovány směšnými rozsudky s podmínkou, což je pro mě nepochopitelné.

Ivana Štěpánová, účetní, Hradec Králové