Není problém ještě hlubší? A nezakládá vsetínské řešení ještě větší oheň, který se pak bude hasit o to obtížněji? Nejsou ghetta na okraji města větším problémem než vybydlený dům v centru města?
Pro odpověď nemusíme chodit daleko. Něco nám mohou naznačit i zkušenosti našich sousedů.
Musíte si zvyknout
Na východním Slovensku jsou obce, kde se původně romská menšina stala většinou, vyhrála volby a vládne obci. Na radnice zasedli muži s nedokončeným základním vzděláním, bez zkušeností ze zaměstnáním, zvyklí žít v chatrči bez vody, daleko od vesnice. Bílí obyvatelé jsou zděšeni. Lidé, které vídali z dálky, jak si kopou latríny či vláčejí dřevo z lesa, budou určovat, jak mají žít? Píší dopisy na státní úřady i poslancům, ale dostávají jedinou odpověď: Musíte si zvyknout.
V Česku obec, kde by sociálně vyloučení tvořili většinu, zatím není, ale vypadá to, že děláme vše pro to, aby byla.
Podle studie, kterou si nechalo vypracovat ministerstvo práce a sociálních věcí, je u nás víc než tři sta ghett, ve kterých žije na osmdesát tisíc lidí (středně velké krajské město), z nichž většina vznikla za posledních deset let.
Obce a města nemají zodpovědnost za sociální politiku, tu má stát. Nedělá jim tedy vrásky, že při řešení problému s nájemníky vytváří časované bomby sociálního napětí na okrajích vlastních měst. Nebo ještě lépe, když se jim podaří vypudit některé své občany z města úplně pryč. Ti se pak přirozeně stěhují do míst, kde najdou levné bydlení a lidi s podobnými zkušenostmi.
Pyrotechnik v akci
Vsetínký starosta Jiří Čunek neudělal nic nového, jen metodu segregace a deportace vybrousil do takové právní čistoty, že se s ní může chlubit a vyhrávat s ní volby. Nastavil přísná pravidla pro neplatiče nájemného v městských bytech a během pár let měl v centru města ohromný činžák plný těch, se kterými ostatní nájemníci nechtějí bydlet.
Dům nazval vředem a před volbami, podle přesně vypracovaného plánu, jeho obyvatele přestěhoval za město do dvou nových plechových domů, zbytek pak do ruin v jiných vesnicích daleko od Vsetína. Nešetřil státními ani městskými penězi. Terénní sociální pracovníky degradoval na domovníky zodpovědné za dodržování čistoty a pořádku.
Kdo nebude dodržovat pravidla a řádně platit (například elektrické vytápění, luxus, který si málokdo může dovolit), půjde na ulici. Vysloužil si za to nejednu pochvalu,dokonce i od senátorského kolegy Jaromíra Štětiny, že Romy zrovnoprávnil. Provedl to rychle, přesně, s rozmyslem, nezapřel v sobě původní povolání pyrotechnika.
Lidé ve Vsetíně si oddychli. Spokojenost je však jen na jedné straně. Na straně druhé stojí vyloučená sociální komunita, navíc daleko od školy, obchodu, lékaře, hlídaná a uražená. Argument, že takto skončit nemuseli, kdyby se chovali podle přání většiny, nestačí.
Represe nic nevyřeší
Můžeme čekat, že až jich přibude, vrátí se zpátky k nám a vezmou si, co chtějí. Můžeme je zavřít do vězení a dětských domovů a platit nejen teplo a jídlo, ale i ostrahu či výchovu. To je tak všechno. Zavřít můžeme, pustit musíme. Další represivní nástroj nemáme.
Mnohem lepší je se spíše poučit od některých starostů na Slovensku. Nemají tolik peněz ani otrlosti, aby své spoluobčany odvezli někam jinam. Spočítali si, že za pár let je mohou Romové z osady přehlasovat a vymýšlejí, jak je zapojit do rozhodování o budoucnosti vesnice. Chtějí, aby již nyní zasedli v místních zastupitelstvech, nabízejí levné půjčky na opravu domů. Výbornou práci tam odvádí čeští experti z nadace Člověk v tísni, pomáhají lidem v jejich přirozeném prostředí zajistit si lepší živobytí a naplnit své potřeby.
Slováci to nedělají z lítosti, jejich osvícenost vychází z pragmatismu, že lepší řešení neexistuje. S Romy tu budeme žít, ať se nám to líbí, nebo ne. Jestli s tím máme problém, je načase hledat nepyrotechnická řešení. .
