Z mnoha věcí se však poučit můžeme. Je to hlavně přístup k převýchově a pochopení jádra problému. Učitelé na amerických školách, mající ve třídě žáky jakéhokoli etnika, kladou větší důraz na pochopení dané kultury. Žáci věnují hodiny projektům o zemích, z nichž jejich spolužáci pochází. Učitelé i ve výuce zmiňují jako příklady kýžené kultury taky proto, aby mohli žáci odlišného etnika reagovat, podělit se o kus sebe a necítili se v kolektivu cizí.

Nejlepším způsobem, jak učit romské děti k úctě je, přistupovat k nim s úctou. Tím mám na mysli respektovat jejich mentalitu, ať už je jakákoli a snažit se o výchovu dětí od raného věku tak, aby mohly v budoucnu splňovat obecné požadavky společnosti. Pokud chci patřit do daného systému společnosti, chci pobírat (jen v nouzi) sociální dávky, mít zdravotní pojištění a střechu nad hlavou, musím společnost respektovat, pozměnit své vlastní já, pokusit se zapadnout a tudíž i přijmout vzorec chování, nutnou úroveň vzdělání a řád.

Pokud děti, které vyrůstaly v úzkém svazku romské komunity nastoupí do první třídy ZŠ, budou mít téměř stoprocentně problémy s pochopením veškerého učiva a to hlavně kvůli jazyku. V této fázi většinou rodiče ani neví, že první dva roky ve škole potřebuje dítě soustavnou péči, domácí cvičení a vůbec svůj intimní prostor (stůl, židle, skříň). Neví to, poněvadž v tom sami nevyrůstali.

V tomto stavu se dítě ocitá na pokraji třídního kolektivu a už zde se v něm i v jeho spolužácích formuje názor na okolní společnost. Romský žák začne nenávidět ostatní a ostatní se na něj budou dívat stejně. Se špatným prospěchem se dostaneme na zvláštní školu, která je sice prostředím příjemná, ale pracovní uplatnění po absolvování je mizivé. Kdo za to může? Mysleme na to, že už za pár let, bude tento jedinec mít rodinu a hlavně děti, které půjdou do školy

V současné době je hlavním východiskem mateřská škola, kde se dostane dětem jazykových znalostí a dalších pro příští vzdělání podstatných věcí. Je to hlavně tedy o komunikaci s rodiči, kteří musí pochopit tento systém vzdělávání. Druhá možnost je nultý ročník základní školy, který mnohdy dokáže dorovnat vzdělanostní deficit budoucích žáků. Je třeba informovat rodiče o těchto možnostech a jejich výhodách. A to je taky většinou kámen úrazu. Těžko budou romští rodičové důvěřovat někomu, kdo je v mnoha ohledech zatracuje. V tomto případě je efektivnější romský pedagog, který nemá žádné zábrany komunikovat a navádět tyto lidi lepším směrem a navíc sebepříkladem dokazuje hodnotu vzdělání.

Rád bych na závěr trochu zareagoval. Terminologie se mění hlavně se společenským postojem k danému výrazu. Proto ptát se proč se neříká Cigán, je stejně diskutabilní jako postoje ke slovům typu Negr, Debil nebo Idiot. Všechna jsou ve slovnících. Některá slova prostě "zhořknou", ale jen tam, kde mohou nechutnat.
 
Jakub Trnčák, student Pedagogické fakulty UP Olomouc, Kopřivnice