Bojíme se tak moc czexitu, že jsme si ani nevšimli uxitu a karxitu. Zatímco vystoupení Česka z Evropské unie nehrozí, odchod Ústeckého a Karlovarského kraje ze svazku s republikou je realitou. Alespoň ve školství. Jinak se totiž výroční zpráva České školní inspekce interpretovat nedá. A její závěry potvrzuje i nové mezinárodní šetření žáků devátých tříd a prvních ročníků středních škol PISA 2018.
Rovnostářské Česko pořád příliš spoléhá na svou homogenitu a vůbec nechápe, že místo plošného přilepšování všem je teď nutné hodně rychle pomoci nahoru hlavně ohroženým. Bez toho se výsledky země jako celku nezvednou.
Prahu a Ústí nad Labem sice geograficky dělí pouhých 80 kilometrů, co se ale školství týká, leží od sebe tisíce mil. Anebo ještě jinak: cesta z metropolitní školy do té severočeské vám autem zabere něco málo přes hodinu - ve znalostech ale ztratíte i celý školní rok.
Ranaři ve vzdělávání za vším vidí jen lenost žáků, kterou chtějí léčit drilem, státní maturitou a předčasnou selekcí. Kdo se vejde, může "na studia", kdo ne, skončí "na učňáku". Jenže státní maturitu máme, ministerstvo systém zpřísňuje a výsledek? Je čím dál horší.
Tři sebevražedné mýty
Nejprve se zbavme tří sebevražedných mýtů.
Ten první se objevuje vždy, když po zveřejnění nějakého mezinárodního žebříčku trochu vyskočíme. Jako nyní: Hurá, stoupáme ve srovnání PISA! Omyl. Jsme na tom sice trochu lépe než před třemi lety, ale to je dáno především tím, že se do šetření zapojily další země - a nijak skvělými výsledky srazily laťku. Co se týče čtenářské gramotnosti, je to u nás pořád stejná bída. Děti vidí písmenka, ale nerozumí. A v matematice se nedokážeme vrátit ani na výsledky z nultých let.
Druhý mýtus: Co se pořád ohlížet na nějaké vzory ze Západu? Žijeme v postkomunistické části Evropy a tady platíme za elitu, to stačí. Bývávalo. Předehnaly nás nejen modernizované baltské republiky, ale z čím dál větší dálky už hledíme na záda i Polákům.
Mýtus třetí, nejtragičtější: Co je za hranicemi, ať tam zůstane. Doma je doma a tady se šikovné dítě z jakékoliv školy neztratí. Tak by tomu v homogenním státě teoreticky mělo být, v reálu je ale pravdou opak. Školní inspektor Tomáš Zatloukal už o propastných rozdílech mezi školami v centrech a na periferii mluví jako o jednom z nejnebezpečnějších útesů, kterým zdejší vzdělávání pluje plnou parou vstříc.
A není to nic, co by se dalo ze dne na den vyřešit dvěma asistenty, jednou interaktivní tabulí a kurzem pro učitele. "Problém je velmi hluboký, protože se týká všech stupňů vzdělávání. To znamená mateřských, základních i středních škol," varuje Zatloukal.
Tenkrát na Severozápadě
Vy pořád nevěříte, že? V televizi se přece řeší jen platy učitelů a maturita z matematiky. Nezbývá tedy než sáhnout po datech.
Problém vzniká už u předškolního vzdělávání, kde vysoké počty dětí na jednu paní učitelku zabíjejí možnost individuálně podpořit ty "nestandardní" - pomalejší, stejně jako hodně nadané. Na dalším stupni není situace o nic lepší. Školní inspekce ve zprávách z "přepadovek" dokládá, že se skoro všude učí podle stejného zadání, bez šance se speciálně věnovat nadanějším či naopak slabším.
Někde zvládne to potřebné dodat rodina, jinde třeba družina. Ale zatímco v Praze ji navštěvuje 65 procent žáků prvního stupně - a jinde je jich alespoň víc než polovina -, v Ústeckém a Karlovarském kraji jsou čísla podstatně nižší.
Jaké překvapení, že z národního testování v 5. a 9. třídách pak vychází dobře nejen specifická Praha, ale třeba i Jihomoravský kraj, zatímco nejhůře jsou na tom na Ústecku a Karlovarsku.
V mezinárodním srovnání je to pak samozřejmě stejné.
A aby toho nebylo málo: stále větším problémem se u nás stává předčasné ukončení středoškolské docházky. Můžete hádat, kde je jeho výskyt nejčastější… ano na severozápadě republiky střední školy nedokončí až 15 procent studentů!
Těžko se jim divit, když navštěvují ústavy s nejvyšším podílem nekvalifikovaných učitelů v zemi.
Zcela bez překvapení se samozřejmě obejde i maturitní finále: "Nejnižší hrubou neúspěšnost žáků u maturit vykázal v roce 2018 Zlínský kraj, na průměru se pohybují kraje Pardubický, Plzeňský či Olomoucký, nejhorší pak byly výsledky v kraji Ústeckém, Karlovarském a Středočeském," konstatuje inspekce.
Nejedlý se vrací
Byť se o tom nemluví, čelíme obřímu regionálnímu problému. Co s ním?
Přidávání učitelům je jistě fajn, ale v této věci nijak rychle nepomůže. Koncept státní maturity naprosto selhal, byť se o to ještě nesmí říkat úplně nahlas. Měl glajchšaltovat znalosti na výstupu ze střední školy, dopadlo to ale přesně naopak.
"Ve společné části maturitní zkoušky pokračuje velmi nepříznivý a dlouhodobý trend (od roku 2014) zhoršování výsledků žáků v českém jazyce a literatuře," píší inspektoři. A dodávají, že čeština v neúspěšnosti dokonce překonala obávanou matematiku. Nejen tedy, že nedokážeme počítat, ale už si o tom ani pořádně nepopovídáme…
Kruté smíchání špatných a elitních škol v kotli jednotné státní maturity navíc jen prohloubilo regionální rozdíly. Ničivé dopady tohoto diletantství jsou srovnatelné snad jen se škodami, které napáchala stalinistická reforma školství z pera Zdeňka Nejedlého.
Na to, že glajchšaltování umetá cestu do temnot, už tedy máme i data. Přišel čas oficiálně uznat, že různé školy mají různou úroveň - a nabídnout maximální pomoc tomu, kdo pokulhává.
Připravovaná velká vzdělávací strategie 2030+ správně navrhuje testování žáků v uzlových bodech - tedy v páté a deváté třídě. To by ale nemělo sloužit jako jednosměrný lístek na učňák pro toho, komu se odpovědi nevyvedou. Škola s hojným výskytem neúspěšných žáků by se naopak měla stát prioritním adresátem pomoci, aby se šance jednou odmaturovat otevřela i před jejími absolventy.
Netrestejte potrestané
Možností, jak začít léčit nemocné české školství, je řada. Základem úspěšné terapie je ale koperníkovský obrat v tom, jak je většinová společnost o vzdělávání zvyklá přemýšlet. Nelze už hledět na zaostávající krajské školy jen jako na lemply, kteří si musejí poradit sami. Naopak právě ony potřebují naši výraznou pomoc, aby se vzdělanostní nůžky mezi jednotlivými regiony přestaly dál rozevírat.
Byrokracie, jednotná maturita a "glajchšaltovaná" zamračená přísnost se v českém hodně rozrůzněném školství neosvědčily. Mnohdy spíše ubližují a někdy - jako na severozápadě země - už nesou i své jedovaté ovoce.
