Dopravní statistiky totiž jasně ukazují, že od července do října zahynulo na českých silnicích o 109 lidí méně, než za stejné období loňského roku. Jinými slovy, pokud by bodový systém nebyl, nebylo by už mezi námi 109 našich manželů či manželek, dětí, rodičů, příbuzných či známých. A naopak bychom zde měli minimálně stejný počet vdov, sirotků a dalších opuštěných a nešťastných lidí.
Není také zcela pravda, že řidičům otrnulo a bodový systém na ně již nepůsobí. Vždyť letošní říjen zahynulo téměř o pětinu méně řidičů než desátý měsíc loňského roku. Pravda, není to tak masivní pokles jako v červenci, stále to však je 29 zachráněných lidských životů.
Nenaplnily se přitom ani katastrofické scénáře, že se v krátké době "vyboduje" polovina českých řidičů. V této době má na kontě 12 bodů, a tedy roční zákaz řízení, pouze okolo sedmdesáti řidičů. Nejedná se přitom o nešťastníky, kteří postupně naplňovali své konto po jednom bodu, nýbrž o skutečné piráty silnic, kteří byli potrestáni za závažnější přestupky především jde o překročení rychlosti a alkohol za volantem. Ostatně podobné výsledky hlásily všechny země, které bodový systém zavedly.
Počínáme si úspěšně
Co je však pro Českou republiku velice potěšující - díky změnám v zákoně o silničním provozu se změnilo i hodnocení naší republiky v mezinárodním kontextu. Například na letošní brněnské listopadové konferenci mezinárodní organizace IRTAD, která se zaměřuje na vyšší bezpečnost silničního provozu, byla Česká republika zařazena mezi nejúspěšnější země usilující o snižování počtu tragických nehod. Pozitivně se také hodnotí bodový systém v Rakousku, kde ho úřady zavedly vloni. V zemi poprvé po deseti letech klesají počty nehod i usmrcených. Nejvýznamnějšího úspěchu přitom dosáhla Francie, kde mezi lety 2000 a 2005 klesly nejtragičtější nehody o třetinu. Kromě bodového systému si to odborníci vysvětlují i masivním nasazením automatického sledování rychlosti vozidel. Je tedy patrné, že v celé Evropě je bodový systém vnímán jako účinný nástroj boje s bezohlednými řidiči.
Antibodová rétorika
Na druhou stranu je ale patrné, že zavedení bodového systému samo o sobě nemůže situaci na českých silnicích zachránit, pokud zároveň chybí účinná kontrola chování řidičů. Je totiž logické, že když nejsou podél silnic vidět policisté, chybí i motivace části řidičů jezdit podle pravidel. Bohužel se bodový systém zaváděl v době povolební nestability doprovázené "antibodovou" rétorikou (vzpomeňme jen na výrok odstupujícího premiéra Jiřího Paroubka o selhání bodového systému, který pronesl ještě před jeho spuštěním), takže policisté dlouho nevěděli, zda nová vláda bodový systém náhodou zase nezruší a nepotrestá policisty za jejich přílišnou horlivost. Naštěstí, a to i díky tlaku ze strany médií, nová vládní garnitura tyto obavy nenaplnila, byť se pod záminkou odstraňování vad v zákoně snaží postihy neukázněných řidičů opět zmírnit. Jedině soustavný tlak veřejnosti tak asi může přinutit nového ministra vnitra, aby konečně navýšil stavy dopravní policie, jak už jsem ostatně opakovaně žádal i jeho předchůdce.
Navržené větší využití radarů a automatických kamerových systémů při kontrole pravidel silničního provozu bylo při projednávání v Poslanecké sněmovně poslanci zamítnuto. Při projednávání v Poslanecké sněmovně byl ze zákona také vypuštěn návrh na zavedení tzv. objektivní zodpovědnosti vlastníka vozidla. Provozovatelé vozidla, kteří se začnou hájit tím, že vozidlo řídila osoba jim blízká, mohou být potrestáni jen pořádkovou pokutou do 50.000 korun, ale mohou odmítnout sdělení, kdo vozidlo řídil a tím zabránit projednávání přestupku. Mohou využít ústavou zaručené právo nevystavovat svou výpovědí trestnímu stíhání své příbuzné. Každopádně si tuto argumentaci nedovolí řidič ve Velké Británii či jiné západoevropské zemi, pokud mu domů přijde policejní fotografie se záznamem o překročení rychlosti. Na dopravní přestupky se tam totiž ústavní právo nevypovídat nevztahuje a řidič prostě musí sdělit, kdo vozidlo řídil, a nebo pokutu zaplatit sám.
Neomezená rychlost nebo život?
Tímto naznačuji, jakým směrem by se měla ubírat případná novela zákona o silničním provozu. Rozhodně však nemohu podpořit snahu politiků ODS maximálně zmírnit postihy pro neukázněné řidiče s poukazem na to, že důsledné dodržování dopravních předpisů řidiče obtěžuje a omezuje jejich svobodu. Tento argument dle mého názoru nemůže proti lidskému životu obstát. Mám-li se rozhodnout mezi neomezenou rychlostí na dálnicích a životem, volím možnost druhou. Pokud by takto uvažovala většina z nás, nemusel by být příští rok počet mrtvých na českých silnicích nižší jenom o pětinu, což je minimum, které od bodového systému můžeme očekávat.
autor je poslancem PSP ČR za KDU-ČSL a bývalým ministrem dopravy
