V pondělí náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula oznámil, že by se v polovině května mohly otevřít školy. Pokud se tak stane, budou ovšem děti muset nosit roušky. Ozval se samozřejmě i premiér Andrej Babiš. Školy by se podle něj mohly otevřít během května za přísných ochranných opatření. Začátky výuky by bylo nutné rozfázovat. A jedna perla - žáci by museli udržovat metrové rozestupy. To opravdu nezní moc chytře.
Nadějné je, že se blíží konec omezeného pohybu, celostátní karantény. Mnohokrát jsme slyšeli, že školy se mají otvírat až jako poslední. A teď to vypadá na půlku května.
Jak to ve školách proběhne? Jak je otevřít relativně bezpečně, aby se nestaly novými centry nákazy? Aby děti, u nichž se příznaky nemoci vůbec nemusí projevit, nenosily koronavirus domů? Nezapomeňme, že mohou žít v domácnosti s babičkou a dědečkem. Nebo se s nimi pravidelně stýkají. Právě senioři jsou nejohroženější skupinou.
Na druhou stranu je jasné, že školy nelze držet zavřené dlouho. Rodičům to komplikuje život, mohli by přijít o práci, mít v ní potíže. Jak to tedy rozumně zařídit?
Babišovy metrové rozestupy vyvolaly posměch. "Už je to asi dlouho, co byl pan premiér ve škole," soudí prezident Asociace ředitelů ZŠ a MŠ Michal Černý. Považuje to za nereálné a není sám. Zdá se dost smutné, že soutěž o největší blbost vyhraje zrovna předseda vlády. Stačí si přece představit základní školu. Jak udržíte prvňáčky, páťáky, natožpak deváťáky metr od sebe? Holý nesmysl. Nelze. Ani ve svěrací kazajce. S přísnými hygienickými opatřeními se Babiš naopak trefil.
A Prymulovy roušky? Z roušek se stalo něco jako symbol, jakési "ne-covid-19", "bojujeme", "kdo nemá roušku, je proti nám". Pravdou je, že pokud mají někde smysl, pak tam, kde se nás schází víc. Na první pohled se tedy "prymulovina", žáci s rouškami, jeví rozumněji než "babišovina", metrové rozestupy žáků.
Jenomže potíž nastává v praxi. Mimochodem, není jasné, proč se o provozu ve školách nevyjadřuje ministr školství Plaga. Je tam doma, svému prostředí rozumí. Není jasné, proč za něj mluví epidemiolog. Jak by asi vypadalo rouškování na prvním stupni? Kolik by děti musely roušek do školy nosit? Kdo by jim je vyměňoval? Podobně na druhém stupni. O moc lepší to nebude ani na různých typech gymnázií. Roušky vyžadují vysokou míru disciplíny. Ten, kdo je nosí, by si na ně neměl sahat. To děti stoprocentně nedokážou.
Pít s rouškou? To umí jen pan prezident
Výhrady vznesla i Učitelská platforma. Podle její předsedkyně Petry Mazancové by nošení roušek narušovalo výuku i přestávky. Jak by děti pily a svačily? (To umí jen pan prezident.) Obědvaly? Zajistí stát pro učitele a žáky jednorázové roušky, které vydrží víc než doma vyrobené? Mazancová se obává o čistotu roušek, rodiče by je (ne jednu, víc roušek) museli denně prát. Kdo to ohlídá? Obává se přístupu sociálně slabých rodin a rodičů zanedbávajících hygienu.
Další potíž, roušky by samozřejmě museli nosit i učitelé, ale přes látku se špatně mluví, znesnadňuje kontakt. Ředitel Základní školy Antonína Čermáka Petr Karvánek si neumí představit, jak sbor žáky vítá v rouškách. Mazancová i Karvánek vědí, o čem mluví, donedávna byli s dětmi denně. Karvánek navrhuje, aby to stát (Prymula, Babiš) nechal na školách, že by si poradily lépe.
Zdá se jisté, že roušky by fungovaly spíš jako symbol než jako skutečná ochrana. Děti na ně budou sahat, budou si je sundavat, házet jimi po sobě, brát si je. Budou na sebe sahat, budou jíst a pít a strkat si prsty do pusy a do nosu, kousat si nehty. Roušky ve škole přenosu viru nezabrání. Možná, snad na gymnáziích. Jistě na vysokých školách. (Ale představte si aulu a přednášejícího v roušce.)
Otevřít školy bez roušek? Zjevně se to moc neliší od provozu s rouškami. Starší i ne zcela zdraví kantoři každopádně budou vystaveni podstatně vyššímu riziku. Přitom právě učitelé by měli být nejvíc chráněni. Bez nich škola prostě nebude (Prymula s Babišem tam těžko pošlou armádu). Na učitele by se měla soustředit hlavní pozornost.
Další potíž. Co když rodiče odmítnou děti do školy poslat, protože mají doma třeba babičku? Budou mít strach o život svých blízkých? Má pak stát trvat na "povinné školní docházce"? Co kdyby prarodič zemřel na koronavirus? Kdo ponese vinu? A pokud škola povolí, že dítě nemusí chodit do výuky, kdo ho bude učit? Kantoři nezvládnou dvě směny, jednu rouškovou ve škole a druhou pro děti doma.
Otevření škol je problém. Smysl má přísná hygiena, časté mytí rukou. Dítě s rýmou, kašlem, natožpak teplotou (dřív ve výuce běžně přítomné) by do školy nesmělo. Učitel taky ne. Ideální by bylo pravidelné testování, s tím však zřejmě nelze počítat. Kontrola dětí při vstupu do školy. Ale představte si to, pražská základka má třeba 600 žáků. Budete všem ve vchodu měřit teplotu? A kdo? Učitelky?
Je řada otázek, na které by měl před otevřením škol hledat odpověď ministr Robert Plaga. Jemu se dá věřit, že nedělá selfmarketing. Zavřené školy přinášejí rodinám i ekonomice těžké problémy. Je správné, že se jejich otevření stalo vládním tématem. Otevřít se však musí chytře.
