Během této činnosti zabili dva komunistické policisty a o život přišel (zjevně v podstatě nešťastnou náhodou při rvačce o revolver) taky ozbrojený civilista (Mašínové potřebovali ke své činnosti peníze, a přepadli podnikovou pokladní, která vezla z banky výplaty - oběť jí dělala doprovod).

Považuji za nevěcné mluvit v těchto případech o vraždách a myslím si, že rozsudky nad členy skupiny by měly být zrušeny. Nikdo, kdo se v době stalinského teroru chopil zbraně na obranu svých práv a svobody, za to nemůže být trestně stíhán.

Při posuzování aktivit tohoto duhu (například při úvahách o jejich společenském ocenění) je však nutné jít nad formálně právní stránku věci a ptát se po legitimitě tohoto počínání: tj. nakolik bylo přiměřené době a místu.

A tady je problém: Skupina Mašínových používala prostředky běžné v občanské válce v době, kdy u nás žádná občanská válka nebyla. Nemohli být svému okolí srozumitelní a nemohli toto okolí k ničemu rozumnému inspirovat. (S tím souvisí i docela praktické potíže: jak měl ten člověk, který doprovázel pokladní s penězi, poznat, že nejde o obyčejné loupežné přepadení?)

Z toho plyne, že šlo o přehnaný, radikální pokus. Takové věci zpravidla nadělají víc škody než užitku (s jistou sebekritikou poznamenávám, že v úplně jiné historické situaci a na jiné, "mírumilovnější" rovině byla v tomto ohledu něco podobného i Charta 77, rozdíl je jen v tom, že na hlavu jejích čelných signatářů se po Listopadu snesl zlatý déšť různých poct a metálů).

Proto kdyby probíhal plebiscit o tom, zda mají členové skupiny Mašínových být za svou činnost vyznamenáni, nemohl bych hlasovat "ano".

autor je politolog, publicista a komentátor