* Zprávy o páté jsou občasná rubrika, ve které aktuálně účtujeme s politikou a politiky
Radost - Humor - Nadhled. Motto rusnokovců už visí nad Úřadem vlády, jinak by tam nemohl nastoupit Radek Augustin, doteď místopředseda „Strany práv občanů". Jako vedoucí úřadu, pochopitelně.
Augustin se širší veřejnosti poprvé představil jako vykladač svého čestného předsedy v Putnově profesuře ("Miloš Zeman vypustil balónek, snaží se rozpoutat společenskou diskusi o úrovni profesorů, o jejich významu ve společnosti," pravil v televizi). Před měsícem zaujal výrokem „ve vládě nebude ani jeden současný člen SPOZ," což je svatá pravda, protože premiér kandidoval za Zemanovce jako nestraník a šéf Úřadu vlády ministrem-odborníkem není.
Vítejte ve státě, kde moc patří straně, která nemá ani jednoho poslance, ani jednoho ministra a v podstatě ani jednoho prezidenta republiky, protože ten je v jejím názvu jen čirou náhodou. A jeho kancléř se tam taky přimotal omylem.
Radek Augustin se podle Wikipedie „živí jako projektový manažer investičních a neinvestičních projektů čerpajících prostředky ze strukturálních fondů EU - zejména z oblasti školství a vzdělávání." To je samozřejmě pro prvního úředníka vlády výzva. Čerpat se bude!
Mezitím mladí brigádníci Zemanovců brázdí republiku s peticí za zákon o majetkových přiznáních a píší o tom reportáže na stranický internet. "Já už jsem zažil v životě ledacos, ale to, co se děje dnes, to tu nebylo nikdy," říká v jedné z nich počestný občan Tachova. „Je hrozné, jak musíme přihlížet tomu, jak si politici a lidi napojení na stát hrabou na předražených zakázkách, provizích a šmelinách. Moc nevěřím, že se vám je podaří zlomit, ale i malá naděje je lepší než sedět doma s rukama v klíně. Tuhle petici by přece nepodepsal jen úplný balík!"
Svatá prostoto!
Čeští sociologové odnepaměti řeší, kudy společností vede dělicí čára, díky které volby pokaždé víceméně dopadnou fifty-fifty. Město - venkov? Bohatí - chudí? Pravdoláskaři - normální lidi jako my? Rodinné domy - paneláky? Ne, všechno je jinak.
Podstatu problému, ten opravdový společenský příkop, jsme pochopili až z toho, co na Facebook napsal Zdeněk Škromach: "Trochu mě zarazila debata v rádiu, že je snad nějaké divné nosit v sandálech ponožky, prý snad nějaká národní podivnost. No nevím, ale bez ponožek si sandále neumím představit. A co Vy? Hezký večer."
Národ ve skutečnosti nedělí volební preference, ale preference ponožek v sandálech. O volbách zase uvidíte.
Politika se občas vydává za velké šachy, hodné velmistrů taktických tahů. Jeden rafinovanější než druhý, pravý význam slov je běžným smrtelníkům hluboko ukrytý. Posuďte sami:
Komunista Kováčik cestou od Zemana: "Je třeba udělat vše pro to, aby se nevrátila pravicová vláda."
Zemanův Mynář tou dobou: "Když padne Rusnok, prezident velmi zvažuje Němcovou."
Je vážně nutné nás takhle tahat za fusekli uprostřed prázdnin? A to ještě do hlasování o důvěře budeme u toho podpoříme/zvažujeme/je třeba... trpět celých čtrnáct dní!
