reklama
 
 

Politikář: Jestli stojí o důvěru, měl by jít do kavárny

16. 1. 2015
Naše tipy: Café na půl cesty, Café Martin, kavárna Vesmírna, Garden Café Taussig a další.

Politikář je občasná páteční rubrika, ve které účtujeme s politiky a politikou

Politikář - Dobrý den, milí čtenáři. Když průzkumy nedávno ukázaly rapidní pokles důvěry v prezidenta republiky, jeho lidé říkali, že by s tím chtěl něco dělat, například zamyslet se nad komunikační strategií, přesně vysvětlovat, proč dělá to či ono, nebo ještě víc mluvit s lidmi. K pokusu při nedávné návštěvě Pardubického kraje zjevně došlo - ale že by prezidentská úvaha na téma soužití handicapovaných a zdravých dětí výše zmíněnému účelu posloužila, o tom silně pochybujeme.

Abychom předešli nedorozuměním a tradičním námitkám o „vytržení z kontextu“, připojujeme odkaz na slova Miloše Zemanaplném znění. Pro vážné zájemce, protože toho kontextu je tam na náš vkus až moc. Není pravda, že „to tak nemyslel“. Nebo vlastně je to pravda: myslel to ještě hůř.

Jádro problému je laskavým čtenářům asi známé, proto tu zmiňme dva jiné, vedlejší úkazy, o kterých se tolik nehovoří. Zaprvé, mimořádně nevkusný příměr rychlost kolony je určena rychlostí nejpomalejšího vozidla. Děti, bytosti, navíc zdravotně postižené, hlava státu přirovnává k automobilům a jejich život k dopravní zácpě.

A za druhé, Zemanovu obsesi „pražskou kavárnou“, kterou, jakkoli by se to mohlo zdát nemožné, dokázal vpašovat i do pojednání na téma handicapovaných dětí: Hrozně miluju multikulturalismus, já si myslím, že si to vymysleli blázniví intelektuálové z pražské kavárny, kteří nikdy nebyli ve škole, a když, tak do ní nakoukli na půl hodiny a ještě se jim předváděla Potěmkinova vesnice.

Ani prezidentovi rozhodně neupíráme právo hovořit víc, než je třeba, a v nadsázce, vždyť sami tuhle svobodu rádi využíváme. (Ale my nejsme ústavní činitelé, ani nás neměří průzkumy veřejného mínění.) Nějaký bláznivý intelektuál nás nerozhodí. Nás ne: ale co ti, jak se nám tu naznačuje, příslušníci různých kultur? Kultury zdravých a kultury nemocných? Slovo multikulturalismus se tu roubuje na soužití zdravých a postižených dětí. A autor výroku si zároveň o to slovo otírá podrážky. To je nechutné.

Imagemakeři a PR poradci, kteří by si chtěli zasloužit svou mzdu, by východisko našli. Aby ukázal, že zdraví i handicapovaní jsou pro něj jedna jediná, a žádné dvě různé kultury, a že není nepřítelem rozmanitosti, navštívil by prezident jednu z takzvaných tréninkových kaváren, které zaměstnávají lidi s různým postižením. Smyslem toho je jejich začleňování do „většinové“ společnosti. Ale i to, aby zdraví lidé nebrali nemocné nebo handicapované jako nějakou anomálii. Kromě toho si tu samozřejmě můžete dát něco dobrého a posedět s přáteli.

V Praze je podobných podniků několik, jmenují se třeba Café na půl cesty, Café Martin, Kavárna Vesmírna, Garden Café Taussig a podobně. Ano, jsou to pražské kavárny.

Kdyby se prezident v nějaké takové objevil, vnímavý volič by to možná pochopil i jako vtipné, elegantní gesto. Neřkuli ocenil jako ruku podanou ke smíru.

Hezký víkend, milí čtenáři.

autor: Jan Lipold

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama