13. komnata českého pravopisu: Skici podle vzoru pici

Když musíme psát jinak, než podle jazykového citu, pak je něco špatně. Slovíčkaření.

Milí čtenáři Slovíčkaření, vždycky nás potěší, když se můžeme - vy a my - navzájem překvapovat. Tentokrát bude řeč o skicách. Nenápadných, ale zásadních.

S titulkem Příští škodovka má být hranatá. Skici a realita jsme vážně neměli žádné postranní úmysly, jako onehdá v jiném případě. Skici jsou prostě rozkaz z pravopisného genštábu, ať se vám to líbí nebo ne (spíš ne, jak jsme zjistili).

Typický čtenářský ohlas na skici vypadá asi takhle: Chápu, že se člověk někdy upíše, nicméně když vidím, co se čím dál častěji objevuje v tištěných nebo internetových médiích, tak se mi otevírá kudla v kapse. To nemáte v Aktuálně.cz editora? (Alternativa, ve stavu o něco většího rozhořčení: To nemáte v redakci někoho, kdo umí česky?!)

Až tu kudlu zase sklapnete, ...díky, pokusíme se vysvětlit, oč tu běží.

Skicu (z italského schizzo - kresba, náčrt) jazykovědci umístili do skloňovacího šuplíku s čačou, číčou, rikšou a gejšou. Může být. Ale všechny ostatní společnice disponují očividně měkkou souhláskou, takže není co řešit. Pravopis dvě gejšy by byl překvapivý.

Na -ca toho v ženském rodě končí víc, leccos se i tak vyslovuje, ale ať koukáme jak umíme, vidíme samá cizokrajná jména (Milica, Podgorica) nebo speciality (parenica, kyselica), navíc nic, z čeho by se lehce dělala množná čísla, jako ze skic. I když by nás docela zajímalo, jak by jazykodárce napsal Koupil jsem si dvě parenici/y.

Skice by se ještě tak mohla postavit po pravopisný bok pizza - ale jedině, kdyby to byla pica. Raději ne. Nebo přece, ale jako konkurence. Dvě pizzy! A ne pizzi a už vůbec ne pici podle vzoru skici. Skica, už to tak vypadá, zůstala sama. Nemá vzor! A to je malér.

Skica je ve skloňovacím světě ženou, a jelikož není životná, jazykovým citem ji vnímáme stejně tvrdě jako třeba hrušku nebo peřinu - ty skicy jako ty hrušky, přece.

Protože ale Josef Dobrovský - předpokládáme, že v žádném ze svých záchvatů zuřivosti - v mluvnici předělal české C z tvrdé na měkkou souhlásku, není úniku. Skici naší Mici.

Problém je tedy hlubší, než se zdá. Museli bychom sáhnout na Dobrovského a přiznat hlásce C obojetný statut. Tak do toho, Ústave pro jazyk český! Na jedné straně pěstujeme "moderní" zhůvěřilosti typu renezance, na druhé se 200 let tetelíme k osvícencům. Není ten nás pravopis trochu schizo?

Soukromě se, pokud jde o skicu, hlásíme ke gramatické občanské neposlušnosti. Ale na veřejnosti budeme psát, jak se má, protože jsme sice slovíčkáři, ale ne anarchisté.

(Odkazy na odborný výklad pravopisu slova skica najdete zde nebo zde.)

Ještě prohrábneme košík s vašimi dopisy a vzkazy, za které děkujeme.

"Nepřebírejte otrocky vazby, příslušející jiným jazykům. Ne Matka Tereza by měla 100 let, ale Matce Tereze by bylo 100 let." (Souhlasíme.)

"Je na vině si prosím nechte na Slovensko." (Slovakismy jsou vzhledem k blízkému příbuzenství se slovenštinou poněkud subjektivní záležitost, tenhle je ovšem jasný. Naopak, často kritizované spojení "na čele" - místo "v čele" - nám až tak strašné nepřipadá, jakkoli nás nadužívání předložky "na" na úkor "v" také trápí.)

"Špatně snáším nadbytečná slova a přeurčené významy. Trpím při slovním spojení dnešní den." (Tak tomu se říká vytříbený smysl pro detail! Musíme říct, že dnešní den jsme zatím - nevědomky - vstřebávali docela hladce. Ale odteď už svět nikdy nebude takový, jako býval.)