Na Krymu skončilo referendum. Podle tamních oficiálních vyjádření se pro připojení k Rusku vyslovilo 96,8 procenta hlasujících. Celkem se ruského referenda účastnilo přes 80 procent obyvatel Krymu – opět podle oficiálních sdělení. Kolik to bylo doopravdy, nevíme. Věřit něčemu z toho, co se děje na Krymu, by bylo dosti pitomé.
Předák krymských Tatarů Mustafa Džemilev odhadl skutečnou účast v „nelegálním krymském referendu“ okolo 30 procent. Za svoje lidi dodal: „Zhruba 99,9 krymských Tatarů se nezúčastnilo.“ Ověřit to neumíme, ale kdo zažil minulý režim, kde volby končily 99,9 procenta pro KSČ, ten si umí udělat obrázek o věrohodnosti plebiscitu.
Předák krymských Tatarů Mustafa Džemilev odhadl skutečnou účast v „nelegálním krymském referendu“ okolo 30 procent.
Anšlus, připojení Krymu k Rusku, jede podle Putinova scénáře jako po másle. Krymský parlament v pondělí dopoledne vyhlásil nezávislou Krymskou republiku a ta požádala o vstup do Ruské federace. Krymský parlament před týdnem odhlasoval připojení poloostrova k Rusku a vyhlásil nezávislost na Ukrajině. Předtím Krym obsadili ruští vojáci. Podle ukrajinských zákonů je referendum neplatné.
Legrační je, jak se hraje o demokracii, o slovo demokracie, ze kterého na Krymu zbyla jen slupka, jak ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi moc záleží na tom, aby to všecko vypadalo demokraticky. U hranic s Ukrajinou čeká podle tamního ministra obrany 60 000 ruských vojáků. Krym je Rusy obsazen. Má vládu, která vznikla za přítomnosti ruských samopalů. Ale slovo demokracie se používá dál.
Kadyrov, demokrat jak Putin
Předsedkyně bezpečnostního výboru ruské Státní dumy Irina Jarová prohlásila, že neexistuje demokratičtější forma vyjádření vůle národů než referendum. Tato demokratka má za to, že když Západ výsledky hlasování neuznává, je to „diskriminace jak z hlediska mezinárodního práva, tak z hlediska demokratických procedur“. Jak vidno, plácnout se dá naprosto cokoliv.
Vjačeslav Timčenko, místopředseda poslanecké frakce Jednotného Ruska, zase míní, že odmítání výsledků krymského referenda ohrožuje demokracii. „Krym je třeba od dnešního dne považovat za součást Ruska,“ vysvětlil udivenému světu. „Krym už řekl své slovo a patří Rusku.“ - To je rétorika: patří Rusku, je to jeho majetek.
Moskvu podporuje taky prezident Bašár Asad. Díky Putinovi muž chráněný před mezinárodní vojenskou akcí.
Kdo Putina na Krymu podporuje? Čečenský prezident Ramzan Kadyrov, pro Čečence velezrádce. Oběhl všecky čečenské podnikatele a vzkázal, že budou investovat na Krymu. Kadyrov je demokrat jak Putin. Moskvu podporuje taky prezident Bašár Asad. Díky Putinovi muž chráněný před mezinárodní vojenskou akcí. Vyvražďuje syrské obyvatele, v jeho zemi zuří občanská válka a lidé odtud houfně prchají do Jordánska i jinam. Podpora velmi, velmi cenná. Krymu zase jako jeden z prvních gratuloval ruský vicepremiér Dmitrij Rogozin, ruský ultranacionalista. Plebiscit vidí coby velkolepou demonstraci národního ducha Rusů.
Zpět ke slovu demokracie. Proč na něm Putinovi tolik záleží? Proč se na to nevykašle? V Rusku přece nepanuje lid, ale on. Ruské volby jsou podezřelé. Svoboda v Rusku není. Média jsou ochočená. Putin si dělá, co chce. Stejně tak na Krymu. Nelze mluvit o demokracii, když máte ruské soldáty přede dveřmi. Jenomže Moskva potřebuje, aby se Západ neobrátil proti ní. Je na Západ ekonomicky navázaná (a on na ni).
Referendum je nabídnutá výmluva
Nabízí moderní Potěmkinovu vesnici, potěmkinovskou či lépe, dokonaleji, putinovskou demokracii. Navenek to všecko jede podle vůle lidu - co jiného je plebiscit. Putin nabízí Západu výmluvu: měli tam přece to referendum...
Ruská invaze přitom dokonale znemožnila, abychom se dozvěděli, kolik obyvatel Krymu by skutečně stálo o připojení k Moskvě. Více než 50 procent? Skutečně oněch zhruba 60 procent rusky hovořících Ukrajinců na Krymu chce k Putinovi? Nevíme. A zbytek, Ukrajinci? Dá se tušit jen to, že krymští Tataři mají Rusy rádi jako oběšenec oprátku.
Putin se celá léta snažil Západ přesvědčit, že Rusko je v pořádku, že se ho nemusí bát. Dokázal s demokratickými zeměmi navazovat spojenectví, třeba v boji proti terorismu. A Západ k jeho kouskům statečně mlčel, nebo jen občas naoko něco kníkl. Víc nic. Přítel Putin. Friend Putin. Unser Freund Putin. Notre camarade Putin.
Teď se to mění. Pro Evropany i pro Američany je postup Rusů, porušování mezinárodního práva, ničení územní celistvosti Ukrajiny, pohrdání sousední zemí, jejich vojenská akce nepřijatelná. Co Putin léta budoval, to se zhroutilo. Najednou je naprosto zřetelné, že se Putinovu Rusku nedá věřit vůbec nic. Putin se obnažil. Podobně jako se u nás během akcí v Kyjevě a okupace Krymu donaha vysvlékl Václav Klaus, tento „pravičák“ obdivující Moskvu.
Ruská invaze přitom dokonale znemožnila, abychom se dozvěděli, kolik obyvatel Krymu by skutečně stálo o připojení k Moskvě. Více než 50 procent?
A teď to celé začne. Už to začalo. Zájmy kšeftu, které jsou a budou vydávány za zájmy národní, proti zájmům svobody a demokracie, jež není jen slovem a slupkou. Jedna čerstvá novinka: skupina PPF českého miliardáře Petra Kellnera, která působí v Rusku a investovala tam miliardy do nákupních a kancelářských projektů, pokračuje. Vybuduje dva logistické parky v Rostovské oblasti. Investice za necelé dvě miliardy korun. Časopis Forbes zařadil PPF skupinu v pořadí majitelů ruských nemovitostí na 22. místo na světě. A Kellner má v Rusku další plány.
Zájmy kšeftu kontra lidská práva
O tohle teď půjde nejen u nás, ale i v Německu, Francii a mnoha dalších státech. Nedivme se, když ministr průmyslu Jan Mládek (ČSSD) staví zájmy kšeftu nad nějaká lidská práva. Ta ho nezajímají. Putin počítá s tím, že Západ je zlenivělý, zpohodlnělý, orientovaný na peníze. Putin chce moc a silné ruské impérium, chce nový Sovětský svaz, jak mu velí „národní duch Rusů“. Pokud mu to dovolíme, tedy pokud mu to Západ dovolí, pak to Krymem neskončí. Bude chtít velkou část Ukrajiny a kdoví co ještě. U Rusů platí: podej čertu prst a schlamstne celou ruku.
Všichni, kteří se léta oháněli národními zájmy a vrhali ta dvě slůvka statečně a rozzuřeně proti Evropské unii, by teď měli v čele s exprezidentem Václavem Klausem povstat a křičet: Putin na Krymu vážně ohrožuje naše národní zájmy. Ale Klaus mluví opačně. Zastává se Rusů. Zato Poláci moc dobře vědí, o co jde. Jsou ruskému maléru o kus blíž. Na okupaci Krymu se dívají jinak než my. Vědí, že „ruská demokracie“ pro každého slabého na dosah hrozí porobou. My už jsme to po pětadvaceti letech zapomněli. Chyba.
