Kyjevská armáda minulý týden ztratila letiště v Doněcku. Ukrajinci prý ztrátu letiště cítí jako národní prohru. Druhá zlá zpráva z minulého týdne: třináct lidí zemřelo a dvacet zranila minometná palba, která zasáhla trolejbusovou zastávku v Doněcku. Třetí zpráva: ostřelován je Mriupol, Kyjev hlásí třicet mrtvých. Boje propukly na Ukrajině i mezi městy Doněck a Luhansk. Válka. A nakonec: Rusko v Radě bezpečnosti OSN zablokovalo přijetí prohlášení, které útok na Mariupol a nové tvrdé boje na Ukrajině odsuzovalo.
Na východě Ukrajiny se znovu tvrdě válčí, denně tam umírají lidé. Evropa truchlí nad oběťmi teroristů v redakci Charlie Hebdo, ale v Donbasu se vraždí ve velkém a s nikým to moc nehne. Zvykli jsme si. Tu válku považujeme strašně snadno za „normální“, ačkoliv na ní nic normálního není. Je podobně obludná jako útok na pařížskou satirickou redakci.
Nevíme přesně, co se v Donbasu vlastně děje. Ta neurčitost je šílená a v dnešní „informační společnosti“ absurdní. Jedni obviňují druhé. Ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk tvrdí, že útok na trolejbusovou zastávku mají na svědomí proruští separatisté. Ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov zase tvrdí, že to spáchala ukrajinská armáda. Destrukci města v okolí doněckého letiště popsal dopisovatel serveru Mashable Christopher Miller jako neuvěřitelnou, „město duchů“.
Do toho se dozvídáme, že panují značné rozbroje mezi proruskými povstalci, i ti se mydlí mezi sebou. Je jasné, že Moskva, která separatisty masivně podporuje materiálem i vojáky, ač to popírá, tyto skupiny tak docela neovládá. Ale to zjevně Rusům vrásky nedělá. Nejde přece o to, aby povstalcům přímo veleli, ale o to, aby na „neposlušné“ Ukrajině za žádnou cenu nemohl nastat klid a mír.
Obrovskou roli v konfliktu hraje ruská propaganda. Všimněme si: ruská a separatistická média oznámila, že útok na zastávku spáchali příslušníci diverzní skupiny. Prý byli zadrženi. Povstalci pak na zastávku dopravili spoutaného ukrajinského vojáka. Na místě zůstaly ležet oběti minometného útoku a čekaly tam připravené ruské televizní štáby a místní lidé, kteří chtěli zajatce lynčovat.
Děsivé, pečlivě režírované propagandistické divadlo. Těla mrtvých se neodvezou, pieta k mrtvým neexistuje, propagandisté je úmyslně nechají ležet na silnici a kamery natáčejí údajné pachatele. Soud bez soudce. Světe, a hlavně Rusové, podívejte se, jak jsou ti Ukrajinci zlí.
Charlie Hebdo a vraždění v Donbasu
Nedělejme si iluze, když se válčí, zlé jsou obě strany. Podstatné je, proč se válčí, kdo válku vyvolal. Oč se v ní hraje? Roztrhnout Ukrajinu, která začala směřovat na Západ. Její východní část připoutat k Rusku, kterému prý „přirozeně, historicky patří“. Je to pohled na svět, jaký nesdílíme. Pro nás (zažili jsme německou a ruskou okupaci) platí: občané státu mají o sobě rozhodovat sami. A ne se samopaly a za podpory vojáků jiné země. Putinovo Rusko se urvalo ze řetězu, rve se o kost, o svoji hegemonii.
Vraždění na východě Ukrajiny si v ničem nezadá s vražděním v Charlie Hebdo. Jen počet obětí je mnohonásobně vyšší. Server Kyiv Post minulý týden napsal, že v konfliktu již zemřelo nejméně 1373 vojáků a o život přišlo 4838 civilistů. Dalších 10 545 lidí bylo zraněno. O víkendu čísla mrtvých a zraněných dál stoupala. Podle serveru 24today.net leží ve špitálech 340 vojáků. Jeden z velitelů doněckých separatistů Eduard Basurin oznámil, že na doněckém letišti našli rebelové těla 597 padlých ukrajinských vojáků a gardistů, více než 1500 Ukrajinců prý utrpělo zranění a 44 jich padlo do zajetí. Neskutečná čísla.
Nelze se divit, že sankce EU, USA a dalších zemí trvají, že je nelze odvolat. Prezident Vladimir Putin hraje o svoji budoucnost. Zdá se, že dokud on povede Rusko, na Ukrajině se bude válčit a země Unie se budou cítit ohroženy.
Jen v bitvě o doněcké letiště separatisté údajně zničili asi 50 ukrajinských tanků a skoro stejné množství obrněných transportérů. Bez těžké techniky z Ruska by to nikdy nedokázali. Nejde jen o Doněck, situace se razantně zhoršiula také u přístavu Mariupol, který zatím, zatím kontroluje Kyjev. Dlouho se mluví o tom, že Mariupol je ruským strategickým cílem. Kdyby odtud povstalci s Rusy vytlačili Ukrajince, měli by již prakticky volnou cestu po souši z Ruska na Krym, který loni vojensky okupovali.
Radary a špióni NATO hlásí na ukrajinsko-ruské hranici přítomnost protivzdušných systémů a systémů elektronického boje. Činné jsou, když Rusové přemisťují vojenské síly. Oznámil to minulý týden vrchní velitel NATO v Evropě Philip Breedlove. Prezident Petro Porošenko minulou středu řekl, že ukrajinskou hranici překročily dva tisíce ruských vojáků plus těžká, obrněná technika. „Situace není dobrá. Boje v zásadě zesílily na úroveň před dohodou o příměří, někdy i více,“ prohlásil Breedlove. Po víkendu je jasné, že se fronta přesouvá také k Mariupolu.
Prezident Porošenko řekl pro server Kyjv Post o bojích u Mariupolu toto: "Odposlechy rádiových a telefonních rozhovorů, které poskytla (tajná služba) SBU, dokazují, že útok byl proveden teroristy, kteří jsou bohužel podporováni Ruskou federací." O podpoře Rusů dnes nikdo jen běžně informovaný nepochybuje.
Moskevská masivní propaganda v Rusku i v Unii
Loni sjednané příměří nenastalo. Zřejmě ani nastat nemělo . Spor je zásadní: Kyjev si nechce nechat vzít po Krymu další kus své země. Rusové zase odmítají, aby se Ukrajina odpoutala od Moskvy. Neuznávají v nejmenším její právo na sebeurčení. Moskva rozpoutala u nás i v celé EU masivní propagandu. V Česku se na sporu o Ukrajinu společnost štípe, část lidí je „pro Putina“.
Rusové vnášejí do Evropy nepokoj, válku. Argumentují, že na ně tlačí Aliance, že je NATO tísní, že jim chce ukrást Ukrajinu. Kyjev doufá, že by se členem Aliance mohl stát během deseti let. Předseda parlamentního výboru pro národní bezpečnost a obranu Ivan Vynnyk řekl: „Obdrželi jsme od Severoatlantické aliance kritéria, abychom pochopili, co musíme změnit ve vojensko-průmyslovém komplexu, jak reformovat armádu, abychom byli připraveni na členství v NATO.“
Odtud vidíme, že Aliance považuje přijetí Ukrajiny za možné. Podle západního, demokratického myšlení je to tak, že se Ukrajina musí nejprve sama rozhodnout. Ale Rusko v Evropě vyvolává čím dál větší strach. Dost evropských politiků si Kyjev v NATO nedovede, nebo přesněji nechce představit. V podstatě jde tedy o to, jestli vyhraje ruská hrubá vojenská síla, nebo právo Ukrajinců, aby se rozhodli sami, tedy západní představa.
Neustále se jedná o míru. Loňské dohody z Minsku se, jak víme, vůbec nedodržovaly. Minulý čtvrtek jednali v Berlíně ministři zahraničí Ruska Sergej Lavrov, Německa Frank-Walter Steinmeier, Ukrajiny Pavlo Klimkin a Francie Laurent Fabius. Šlo o stažení těžkých zbraní a vymezení demarkační linie na Ukrajině. „Bylo dosaženo dohody, že demarkační čára zmíněná v minském protokolu bude tou linií, ze které nyní začne stahování těžkých zbraní,“ oznámil Steinmeier. Dodal však: „Vše ale záleží na tom, jestli to, na čem jsme se dohodli, nezůstane jenom na papíře...“
Když se podíváme na Mariupol, ale i další místa východní Ukrajiny, je to zase jen papírová dohoda. Experti jsou skeptičtí, neočekávají, že by se separatisté stáhli nebo že by Kyjev řekl Rusku: Vezměte si Donbas, vzdáváme se ho. Rusům zjevně vyhovuje hybridní válka, kdy oficiálně neválčí a jejich vojáci jsou na Ukrajině jakoby na dovolené. Na ty prázdniny si s sebou ovšem berou stovky tanků, obrněné transportéry a špičkovou podporu techniky ruské armády. A někdy tam také umírají.
Taková typická věc: ukrajinská média píší o tom, že válčící separatisty ve městě Popasne řídí ruský generálmajor Sergej Kuzovlov, šéf štábu 58. armády. Nelze se pak divit, že sankce EU, USA a dalších zemí trvají, že je nelze odvolat. Rusové ani nedovolí přijetí prohlášení proti nové válce na Ukrajině na půdě Rady bezpečnosti OSN. Vladimir Putin hraje o svoji budoucnost. Dnes je zřejmé, že dokud on povede Rusko, na Ukrajině se bude válčit a země Unie se budou cítit ohroženy.
