Rusové velmi rychle zabírají ukrajinský Krym. Už je tam podle některých zpráv šest tisíc, podle jiných dokonce patnáct tisíc ruských vojáků. Chladnokrevně porušují ukrajinskou státní suverenitu.
My, zpohodlnělí, v bezpečí po léta žijící Evropané, na to jen nevěřícně, s otevřenými ústy a pocitem děsu zíráme. Ruský medvěd má chuť na maso, které považuje za své, tak si ho urve, s nikým se nepárá. Mezinárodní právo Vladimira Putina nezajímá o nic víc než svoboda Ukrajiny. Rusko je světový hegemon, dělá si, co chce. Metody zůstávají stejné - proruský krymský politik požádá o internacionální pomoc a „urááá" na náklaďáky, „urááá" chránit ruské zájmy. (I když jsem hluboce přesvědčen, že anexe Krymu vyvolává u mnoha Rusů stejný odpor jako u lidí žijících v západní Evropě.) Na vlastní kůži to mnozí Češi poznali v roce 1968 při okupaci Československa.
Skončila olympiáda a Moskva obrátila, přestala se přetvařovat, jedná brutálně. Na tom je dobře patrné, jaká šaškárna byla slavit „největší sportovní svátek" v Rusku. Šlo o to, aby Putin předvedl, že jeho země je moderní, umí vyhodit miliardy, aby se ukázala. Ale základem olympijské myšlenky je fair play. Což je ruskému mocnáři na tisíce verstev vzdáleno.
Po dění v Kyjevě, na Majdanu, víme, že se mezi promoskevským východem Ukrajiny a jejím západem nalézá hluboký příkop. To je nepopiratelný fakt. Ale zároveň platí, že Ukrajina je jedna země, jeden stát. Pokud by se měla rozdělit, musí o tom rozhodnout tamní lid, nikoli Moskva. Kdo z nás tuší, kolik ukrajinských Rusů by chtělo spadat pod Moskvu? Opravdu většina?
Není nemožné, že po okupaci Krymu tamní premiér Sergej Aksjonov vyhlásí referendum o nezávislosti na Ukrajině, aby dodal tomu mezinárodnímu zločinu legitimitu. Ale jaké by to bylo všelidové hlasování za přítomnosti ruských samopalů? Kolik lidí si troufne hlasovat pro to, aby Krym zůstal ukrajinský, aby se začal blížit ne Moskvě, ale Evropské unii?
Dobré je všimnout si, jak Moskva reaguje. Když Ukrajinu řídil Viktor Janukovyč, muž s katastrofální pověstí, o němž se tvrdí, že rozkrádal státní majetek, muž, pro kterého byla demokracie naprostý nesmysl, nevadilo to. Jakmile se ale Ukrajina pokusila a trochu slušnější vedení země, je zle.
Pro demokratický svět je postupná okupace Krymu naprosto nepřijatelná. Podivuhodný, zcela cizí je ten kágébácký, kremelský chlad, se kterým Putin jedná. Všichni evropští politici, a Spojené státy samozřejmě taky, ten akt odsuzují. V Evropě se mnoho let nepoužívala síla tímto způsobem - k rozpínavosti. Lidé se teď ptají, co bude dál?
Pomůže Evropská unie Ukrajině? Krymu? A jak? A už nyní se u nás ozývají hlasy: Vidíte to? Unie je k ničemu, vojensky Ukrajině nepomůže, nemá žádnou armádu, je bezzubá, bezbranná, je jenom jako. - Jistěže vojenská pomoc Ukrajině od EU nepřijde. Toto společenství je založeno na jiné bázi. Ukrajina není zemi NATO, není členem EU, Janukovyč nepodepsal asociační dohodu. Evropská unie nechce rozpoutat válku. Stejně tak Spojené státy nemají dnes na to (a neměly ani dřív), aby do konfliktu vojensky zasáhly. A tohle všecko má Putin přesně spočítané.
Dost možná zamýšlí krizi na Ukrajině použít k tomu, aby oslabil Evropskou unii. Chce ukázat, že Unie je k ničemu, že na něj v krizi stejně nemá. Počítá s protiunijními hlasy v EU, které poté, co Unie vojensky nepomůže Ukrajině, posílí. - Jenomže platí i opak: teď je to všecko vidět mnohem ostřeji i pro nás. Ano, EU nemá armádu, která se vrhne na Krym. Ale pokud budeme sami, pokud by třeba Česko z Unie (nebo dokonce z NATO) vystoupilo, bylo by snad před Moskvou chráněnější?
Proti Rusku mohou být použity, a snad budou použity, sankce. Víc dnes EU a Amerika udělat nemůže. Pro Unii to ale může být potvrzení, že se musí víc sjednotit, že se musí umět bránit. Chce i toto Putin? Výhodou je, že se ruský prezident (a jeho pseudodemokratický režim) odkopal. Těžko mu mohou věřit lidé, kteří mu u nás dosud možná věřili. (Samozřejmě nemyslím komunisty, pro ty je „internacionální pomoc" v pořádku dnes, stejně jako byla v pořádku v roce 1968.)
Zároveň musí Evropská unie nyní předvést, jaký má smysl. Neváhat sankce uvalit. Neváhat a jednat. Odsoudit Putinovu vojenskou okupaci. Nelézt mu do zadku, jak to některé země dosud dělaly. Nevěřit mu ani nos mezi očima.
Jakžtakž přijatelné je vyjádření Miloše Zemana, který je znám svým dobrým vztahem k Moskvě: „I když naprosto rozumím zájmům většinového ruskojazyčného obyvatelstva Krymu, který byl v roce 1954 nesmyslným Chruščovovým rozhodnutím přičleněn k Ukrajině, máme své zkušenosti s vojenskou intervencí z roku 1968. A domnívám se, že jakákoliv vojenská intervence vytváří hluboký příkop, který po generaci nelze zasypat."
Zeman tvrdí, že rozumí zájmům rusky mluvících Ukrajinců na Krymu. To je dost odvážné tvrzení. Chtějí se opravdu připojit k Rusku? Ale odmítnutí vojenské intervence je u Zemana jasné a počítá se. - Platí, že Putin zabírající Krym je mezinárodní Kryminálník.
