Nejbližší volby jsou plánované – naštěstí, říkají mnozí – až za dva roky, takže tahle nejnovější aféra s hlasovacími lístky nejspíš upadne v zapomnění. Nezaslouženě. A klidně se vsadím, že si na ni o příštích volbách ještě vzpomeneme. Oč jde?
Městský soud v Praze zamítl žalobu, podle které byly komunální hlasovací lístky v Praze 7 de facto pokračováním volební kampaně. Někteří kandidáti na nich totiž měli v rubrice „povolání“ vytištěno například „učitel, hlavní organizátor úspěšného referenda v Praze 7 za nepředraženou radnici, držitel protikorupční ceny Bílá lilie“ nebo „opoziční zastupitel a přírodovědec, prosadil rušení heren a budování bezbariérových zastávek v Praze 7, člen přípravného výboru úspěšného referenda za nepředraženou radnici, předseda Občanského sdružení Holešovice sobě“. Že se shodou okolností jednalo o suverénního vítěze Jana Čižinského a jeho nového kolegu z radnice Ondřeje Mirovského, je vlastně vedlejší. Respektive, oba nejsou první, kdo „povolání“ ve volební přihlášce pojal jako stručný životopis svých zásluh.
Novinkou je, že tenhle řekněme nešvar poprvé řešil soud – a potvrdil ho. V podstatě tím otevřel Pandořinu skříňku voleb.
Před loňskými parlamentními volbami jsme na Aktuálně.cz psali o tom, že například kandidáti SPOZ uvádějí na kandidátkách jako své povolání „olympijský vítěz ve střelbě, stálý člen Českého olympijského výboru, předseda sportovní sekce nadace 700 let města Plzně“ nebo „vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Miloše Zemana, zakladatel dobročinného občanského sdružení Kopretina“. Naopak, představitel hazardní lobby Petr Vrzáň se skromně zapsal jako „výkonný ředitel asociace - profesního sdružení firem“.
Teď se ukázalo, že vlastně můžeme být politikům ještě vděčni za zdrženlivost a upřímnost. Protože, jak vyplývá z rozsudku pražského soudu, kolonku „povolání“ na kandidátních listinách, ze kterých se pak přepisuje na hlasovací lístky, úřady úředně nijak neověřují. Nemají jak, není žádný oficiální registr, se kterým by se dalo porovnávat, jak moc kandidáti napsali pravdu a jak moc si svá „povolání“ lakují na růžovo, případně naopak zamlčují, čím ve skutečnosti jsou a byli. Jak moc tvůrčí budou při popisu svého „povolání“, záleží jen na nich.
Jde přitom o mimořádně významný údaj pro každého, kdo alespoň zběžně studuje hlasovací lístky.
Ukazuje se, že kandidát, který má za svým jménem pouhé „živnostník“ nebo „důchodce“, místo toho, aby připojil to nejlepší ze svého CV, hrubě marní příležitost. Kdežto ti bystřejší (viz výše) naopak sbírají body. Jsou to volby, sebechvála přece nesmrdí.
„Povolání kandidáta“ je povinnou součástí kandidátní listiny, volební zákon ale neupřesňuje, jak se má povolání kandidáta popsat – co do obsahu, ani délky. Soud cituje metodiku ministerstva vnitra, ze které vyplývá, že je věcí kandidáta, zda uvede to povolání, ve kterém se vyučil nebo které vystudoval nebo které vykonává, nebo funkci, kterou zastává - nemělo by se jednat o zájmovou činnost, záliby atd. Ovšem posouzení toho, kde končí pojem povolání a zaměstnání a začíná pojem zájmová činnost nebo angažovanost, je značně subjektivní.
Úřady, které registrují kandidátní listiny, si logicky nechtějí a vlastně ani nemohou pálit prsty. Do voleb pustí každého bez ohledu na to, jak kreativně své „povolání“ vykreslil.
Jakmile jsou kandidáti zaregistrovaní, je na stížnosti už pozdě, rozhodl soud. Všechna ta báječná povolání budou vytištěna i na hlasovacích lístcích. Jedinou možností je podle soudu „konkurenční žaloba“ jedné volební strany proti druhé, i ta ale musí přijít ještě před definitivním schválením volební registrace. Neboli: politici mají na výběr. Buď si budou pečlivě hlídat, co do kolonky povolání píše konkurence, a když tam bude něco jako zdůvodnění státního vyznamenání, zažalují to. Anebo, a to je pravděpodobnější, si sebechvalný přístup osvojí všichni. Když se to smí a dělají to jiní, tak my přece nebudeme hloupí – logická úvaha.
Je pravděpodobné, že příště budou hlasovací lístky zase o kus větší. Možná o pořádný kus – někam se všechny ty zásluhy vejít musí.
