Domácí bouřka - ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) plus bývalý šéf české diplomacie Lubomír Zaorálek (ČSSD) a Karel Schwarzenberg (TOP 09) napsali prohlášení, jež se týká Izraele a USA. Kritizují plán premiéra Benjamina Netanjahua a prezidenta Donalda Trumpa zabrat židovské osady na okupovaném Západním břehu Jordánu, kontrolovat celé údolí řeky Jordán. Podle trojice by tím byl vyloučen vznik životaschopného palestinského státu. Text "Co bude s Palestinci a izraelskou demokracií?" otisklo sobotní Právo.
Signatáři připomínají, že z dlouhodobého hlediska je smysluplné dvoustátní řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Pro nás důležitý moment textu: "Jde i o princip: nabytí území silou výslovně zapovídá Charta OSN, tedy jakási ´světová ústava´ a základní kámen fungování mezinárodních vztahů v současném světě. A jde také o lidskoprávní a humanitární dopady případné anexe, které lze očekávat a které mohou být tíživé." Autoři připomínají, že není jasné, "co se má stát v dlouhodobé perspektivě s Palestinci na zbytku okupovaných území bez naděje na stát, ba dokonce ani co se bude dít s Palestinci na anektovaných územích". Zároveň vnímají hnutí Hamás jako teroristickou organizaci.
Pro občany Česka je důležitá tato myšlenka: "Víme, že Izrael je vzácným příkladem demokracie na Blízkém východě, ale týká se to pouze jeho vlastních občanů, nikoli Palestinců na okupovaných územích. Víme také, že Palestinci v minulosti promarnili možnosti dosáhnout urovnání konfliktu. To ovšem neznamená, že mají být nyní obráni o úrodná území, klíčová pro vytvoření jakékoli formy palestinského státu."
A dále: "… zásady mezinárodního práva a s ním spojené hodnoty nejsou jen normativním rámcem pro akademické či kavárenské debaty. Naopak, stojí na nich bezpečnost a samotná existence států, zejména těch menších, jako je Česko, které by v bezprávné džungli na rozdíl od těch nejsilnějších stěží přežily a musely by se stát něčími vazaly či zaniknout…"
Zde se zřejmě nalézá hlavní postoj tří autorů. První otázka: Dá se proti tomu něco namítat? Právně těžko. Lidsky těžko. Zastávají se slabších proti silným. Uznávají a podporují Izrael, ale jako přátelé této země (o Schwarzenbergovi to platí naprosto jistě) ho varují před agresí.
Já jsem česká zahraniční politika
Ti tři tedy vystupují jako idealisté (u nás se takovým lidem nadává sluníčkáři, dobroseři, pravdoláskaři, vítači, pražská kavárna). Proti nim stojí různé další proudy. Částečně i realisté, kteří namítají: Jak má tedy Izrael zajistit svoji bezpečnost? Jak se má bránit teroru? Bezpečnostní hledisko je zásadní, těžko ho pominout. U nás si vůbec neumíme představit tlak, pod jakým Izrael žije desítky let.
Proti trojici však stojí především zastánci autoritářů. Je přece jasné, že pokud bychom my, EU, my, Západ, kývli na anexi osad, kýváme tím na řešení bez dohody (Palestinci samozřejmě s Trumpovým plánem nesouhlasí). Na řešení násilím, na řešení, jež jde proti mezinárodnímu právu, "které přináší závazky pro obě strany konfliktu. S budoucím palestinským státem proto počítají četné platné rezoluce Valného shromáždění a Rady bezpečnosti OSN, klíčové dokumenty EU i platná Koncepce zahraniční politiky ČR" (píší naši tři politici).
Pak rozumíme dobře, proč se přes mluvčího Jiřího Ovčáčka ozvala hlava státu: "Prezident republiky Miloš Zeman vyjádřil ostrý nesouhlas s článkem 'Co bude s Palestinci a izraelskou demokracií?', který narušuje naše vztahy jak se Státem Izrael, tak s USA. Tento článek je popřením dosavadní zahraniční politiky České republiky vůči Státu Izrael."
Nesmysl. To, co Zeman vzkázal, není pravda, nejde o popření české zahraniční politiky, naopak, přesně jí to odpovídá. (Zase můžeme nasadit pravidlo negace na Zemanova tvrzení, když je znegujeme, dozvíme se pravdu.) Jenomže o pravdu tady nejde, Zeman prostě jen podporuje dva svoje základní postoje. První: Já jsem česká zahraniční politika, nikoli vláda, nikoli postoje Evropské unie, tedy i nás.
Druhý je stejně důležitý. V nevyslovené (mluvčím Hradu netlumočené) rovině je Zemanova dlouhodobá, antihavlovská, antischwarzenbergovská, antilidskoprávní podpora totalitáři Putinovi a komunistovi Si Ťin-pchingovi.
Zeman tu hájí to, jak postavil předchozí českou zahraniční politiku na hlavu. Pokud kývneme na anexi osad, zabrání cizího, nevlastního území násilím, pak je v pořádku ruská anexe Krymu (kterou Zeman před třemi roky prohlásil za "fait accompli", uzavřenou věc), pak je v pořádku, že předseda českého Senátu nesmí jet na Tchaj-wan a český ministr kultury nesmí přijmout dalajlámu, protože si to Čína nepřeje, protože Čína Tibet a Tchaj-wan zabrala a hotovo. Nějaká lidská práva? Jděte s nimi někam.
Zemanův postoj samo sebou podpořil premiér Babiš, prý je "neakceptovatelné, aby v tak zásadní věci, jako jsou vztahy s Izraelem, vydávali jednotliví členové vlády, v tomto případě dva ministři, své vlastní stanovisko, které na vládní úrovni nebylo nikdy konzultováno, ale které je v zahraničí vnímáno jako stanovisko České republiky". Jak to přeložit? Když jde o Zemana, pro Babiše nejsme v EU.