Moderní škola, moderní děti, „in-děti“. Nebo taky 2D děti, dvojrozměrně uvažující děti. Ministr školství Marcel Chládek (ČSSD) chce rozjet masivní „tabletizaci“ základních škol. Do všech základních škol hodlá zavést tablety, aby každý žáček a každá žákyňka už v první třídě dostali ten tenký plochý zázrak do rukou a naučili se ho ovládat. Pokud to již neumějí z domova, kde jim ho pořídili moderní tátové a mámy.
Marcela Chládka nadchl výsledek mezinárodního testování PISA 2012, kde čeští patnácti- až šestnáctiletí studenti skončili na 16.-17. místě při řešení nenadálých úloh. Třeba nastavení MP3 do požadovaného modu. Tuto OECD soutěž vyhráli Asijci a Chládek by je rád za pár let dohnal.
Citujme ministra: „Tablet není jenom překlopení učebnice z papírové do elektronické podoby, ale nastavit ten systém tak, abychom v té třídě mohli přizpůsobit výuku podle té momentální schopnosti konkrétního žáka. Má to obrovské výhody. Když dítě onemocní, tak se online může připojit i z domova.“ Český tabletový guru pokračuje: „Podívejme se na Šanghaj, podívejme se na některé další státy, které skočily výrazným způsobem právě využíváním moderní technologie. A ať se to někomu líbí nebo ne, tak já vidím v tabletech budoucnost, a pokud nenaučíme děti pracovat s nimi od nejútlejšího věku, tak opět budeme pouze stínovat ty, kteří nás přeskočí. Ideální do budoucna je varianta, kdy každé dítě v první třídě dostane do ruky tablet a v tom má veškeré učebnice, veškeré pomůcky, které pro to potřebuje.“
Slovo tělem učiněno jest, ministerstvo školství školám uvolní miliardu (z evropských fondů) a každá škola dostane až dvacet nových tabletů nebo notebooků a peníze na kurzy, kde se s tabletem naučí zacházet učitelé. Na jednu školu se dostane až dvacet přístrojů.
Počítačové firmy vrní blahem
Pišme si: počítačové firmy vrní blahem. Po slavném programu „Internet do škol“ neboli Indoš, jehož tragické konce dobře pamatujeme, nastupuje tedy „Tablet do škol“ nebo Tabdoš. Modernizace jako řemen.
Je hezké, že máme ministra nadšence. Tablet může být v lecčems přínosný. Dnes školy často bojují s předpotopními kompjůtry, s mizerným vybavením počítačových učeben. Pro individuální vyhledávání informací je internet, počítač, tedy i tablet k nezaplacení. Bude fajn, když se české děti budou umět orientovat v tajích moderní techniky. Ale pravdou je, a ostatně to naznačilo i testování PISA 2012, že to již docela slušně umějí. Chytrý telefon má dnes kdekterý žák. Počítač taky. Někdy i tablet.
Existují však vážné obavy ze zavádění tabletů do základních škol. Zkušené kantorky varují, že tabletizace výuky od první třídy je naprostý omyl. Shrňme pár argumentů proti tabletům (argumenty pro nechme na nadšeném ministru Marcelu Chládkovi; zatím jich mnoho neřekl).
První a základní potíž nejen s tablety, ale i s chytrými telefony a notebooky je známá. Člověk se je naučí ovládat, ale ono to zároveň znamená, že ony ovládnou jeho. Závislost dětí na mobilech a sociálních sítích prudce stoupá. Tudy spolu mluví. Dnes už možná víc než naživo.
Marcel Chládek: "Ideální do budoucna je varianta, kdy každé dítě v první třídě dostane do ruky tablet a v tom má veškeré učebnice, veškeré pomůcky, které pro to potřebuje."
Další moderní megamalér je také známý: děti po vzoru dospělých tráví ohromné množství času u televize, u počítače, s chytrým mobilem. Rozvíjejí se nové závislosti, smartphone funguje jako droga, člověk po něm neustále sahá, bez něj se cítí necelý, nedostatečný, vydaný na pospas.
Mluv, mluvme, mluvte!
Doma se čím dál méně mluví. Rodiny se rozpadají na atomizované, izolované jednotky skloněné bez pohybu nad „kompem“, nebo se sluchátky na uších, tedy i zvukově oddělené. Někde si děti mezi sebou, nebo i děti s rodiči, skypují z pokoje do pokoje či do kuchyně, na klozet.
Podle učitelek (vyptával jsem se několika) mají malé děti, jež vyrůstají v tomto „mlčícím“ světě, čím dál větší potíže se dorozumět, formulovat věty, vyjadřovat slovně své představy, natožpak kloudně debatovat. Tablet jako školní pomůcka tento trend pravděpodobně utvrdí.
Obavy z tabletů samozřejmě neplatí absolutně. Nejsou to ďábelské skříňky. Velkou výhodou mohou být pro přirozeně nekomunikativní děti, které právě tudy budují své kontakty. Najde se jistě dost tabletových přínosů, zřejmě by kantorům do jisté míry usnadnily výuku, ušetřil by se papír, na který učitelé tisknou různé úlohy, tablet by asi pomohl i při nemoci žáka. Ale kupříkladu tady to v mnoha školách funguje už dnes: učitelé posílají rodičům mailem informace o probrané látce a také úkoly.
Podle kantorů je ale s malými dětmi, zvlášť na prvním stupni, ale i na druhém, potřeba neustále mluvit... Mluvit na ně a vyžadovat od nich odpovědi. Ideální je, když to probíhá za pozornosti celé třídy. Pokud budou mít prvňáci, druháci, třeťáci při výuce tablet, budou si s ním hrát, nenaučí se pořádně psát a mluvit. V životě by jim schopnost dohadovat se strašně chyběla. Přece jen nežijeme pouze na sociálních sítích, na internetu.
Na prvním stupni (1.–5. třída základní školy) je důležitá grafomotorika, která rozvíjí propojení pravé a levé mozkové hemisféry. Dítě potřebuje psát rukou, držet v ní tužku, křídu, propisku, pero. Propojování hemisfér se v první třídě cvičí tak, že děti hýbají oběma rukama (grafomotorické přípravy na psaní, uvolňování ruky).
Zbytečné prsty odumřou
Dětská vývojová terapeutka Lindsay Marzoliová z Marylandu upozorňuje, že časté hraní na dotykovém mobilu nebo tabletu může malým dětem poškodit správnou funkčnost prstů a rukou. (To se týká už i předškolních dětí.) Navyknou si používat jen některé prsty, ostatní krní, hrozí poškození. Svalová hmota se vytváří nepravidelně. Pro děti je důležité, aby si malovaly a hrály.
Experti upozorňují, že chytré mobily či tablety patří mezi nové, nepříliš vyzkoušené technologie. Vůbec není jasné, jaký vliv budou mít na naše zdraví. Pediatři dnes rodiny i školy spíše nabádají, aby děti počítače různého typu používaly denně jen po přesně vymezenou, nepříliš dlouhou dobu. Uhlídat to je ale těžké. Nyní se k tomu připojí i škola.
Známé důsledky používání počítačů (tabletů, smartphonů, videoher): bolesti v oblasti krční páteře a zad. Podle jednoho britského výzkumu (zadala ho Abertawe Bro Morgannwg University Health Board z Velké Británie) skoro tři čtvrtiny britských dětí mladšího školního věku a dvě třetiny studentů středních škol sužovala během posledního roku opakovaná bolest zad či krční páteře. Fyzioterapeutka Lorna Taylorová to shrnula: „Moderní životní styl a přístup k technologiím mají jednoznačně škodlivé účinky na dětské pohybové ústrojí. Pokud se tento problém nebude řešit doma, a později pak i ve školách, bude mít velmi negativní zdravotní dopady na naše děti.“ – U nás to vyřeší Chládkovy tablety...
Počítačové firmy vrní blahem. Po slavném programu „Internet do škol“ neboli Indoši, jehož tragické konce dobře pamatujeme, nastupuje tedy „Tablet do škol“ nebo Tabdoš. Modernizace jako řemen.
Co je to kotoul?
Obecně platí, že děti málo fyzicky pracují, málo se pohybují, málo vyrábějí, mnohem častěji sedí a konzumují nějaký obraz nebo text, případně hudbu. Výsledek? Prvňáci jsou stále víc neohrabaní, někteří, jak popisují pražské učitelky, neumějí jít po schodech bez toho, že se drží zábradlí. Někteří chodí jen jednou nohou napřed, motoricky nejisté jak starci. Postrádají jistotu, stabilitu. Polovina dětí dnes v prvních letech školy nezvládne kotoul. Rodiče je vozí do školy autem, mnohé doma do patra vyjedou výtahem, odpoledne tráví u počítačů. Nemají, kde by se naučily hýbat.
Množí se malí kluci a holky s poruchami učení, což může být mimo jiné způsobeno i nadměrným užíváním počítačů a dalších elektronických komunikátorů. Počítačové a televizní přijímání, konzumace bez živého sdílení, bez interakce, vede k tomu, že se náš svět zplošťuje, mění v plochu televize nebo tabletu. A zároveň se stává méně reálným.
Další potíž s tablety. Už dnes se dětem doma i ve škole skoro všechno předkládá napůl hotové. Nakonec si neumějí ani ukrojit chleba (pravda, dá se koupit krájený...). Příkladem jsou testy. Obvykle se jen zaškrtává a, b nebo c. Starší kantorka mi řekla: „Děti dojdou v matice ke správnému výsledku, ale vůbec netuší, co to vlastně spočítaly. Mají naučený testový postup bez přemýšlení.“ Dobrý výklad učitele je nepostradatelný, nestačí zakliknout správnou odpověď v testu.
Nejen děti, celá moderní societa se uchyluje do testovacích poloh. Jsou oblíbené. Tablet k nim má blízko. To však nic nemění na tom, že ústní zkoušení má zůstat základní součástí vyučování. Aby děti dokázaly vysvětlit a obhájit, co vědí nebo jak došly k výsledku.
Škola jako budova zanikne
Na moderních školách učitelé stojí spíš o interaktivní tabule. Ty umožňují rychlé změny témat, ruční přetahování obrázků, napojení na internet, ale zároveň se neruší výklad učitele, který může celá třída sledovat. Děti vidí, co se na tabuli děje, pozorují, reagují. Když budou mít látku na tabletu, učitel nebude vědět, co si tam dělají, jestli dávají pozor, nebo jsou třeba někde na Twitteru.
Tablet dítě poutá k malé plošce před sebou. Kontakt s živou osobou, se spolužákem nebo učitelkou, je jiný. Člověk se do druhého musí mimo jiné vcítit, číst řeč jeho těla, hádat, co si myslí. To je přece i při zkoušení nemalé umění, kterému se dítě učí - odhad, jestli jsem se v odpovědi trefil, nebo schopnost vyčíst kantorovu pomoc, když tápu. Tablet zkrátka není člověk.
Smysl má jistě na gymnáziu. Na základní škole jedině později, na druhém stupni a ne příliš často, říkají kantorky, které učí deset a více let. Ale u nás to teď bude zřejmě hlavní vyučovací trend. Chyba. Když to domyslíme, ve věku internetu nebude škola jako budova potřeba. Látka se bude posílat po síti dítěti domů do tabletu, potom kantor na síti otestuje znalosti a pošle elektronické vysvědčení. Krásné nové stroje.
