Vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Vratislav Mynář nemá nejen bezpečnostní prověrku, ale ani majetkové přiznání. Přesněji, nepodává oznámení o „jiných vykonávaných činnostech“, „majetku nabytém v průběhu výkonu funkce“ a „příjmech, darech a závazcích“, jak o nich mluví zákon číslo 159/2006 Sb. o střetu zájmů. Tím zákonem se musí řídit stovky, spíš tisíce politiků a úředníků, včetně těch komunálních, například vedoucí odboru na maloměstském úřadě. Mynář a Hrad tvrdí, že na kancléře se zákon nevztahuje. A žádné dobrovolné iniciativy jsme se v tomto směru nedočkali.
Jde zaprvé o politickou kulturu. Celkem nic Mynářovi nebrání, aby se sám od sebe choval transparentně a rozptyloval „spekulace“. Teoreticky by to mělo být i v jeho zájmu, pokud stojí o renomé důvěryhodného veřejného činitele (a tu slavnou bezpečnostní prověrku).
A pak je tu, Mynář má pravdu, právní otázka. Jestli kancléř spadá mezi funkce, ve kterých se majetek podle zákona přiznává, nebo nespadá. Z logiky věci by tam samozřejmě patřit měl, protože zákon o střetu zájmů se týká i daleko méně vlivných a pro stát méně důležitých lidí, než je nejbližší pobočník prezidenta. Na druhou stranu, výklad zákona není jednoznačný, stejně jako to, komu přesně by měl Mynář přiznání doručit. A je fakt, že majetek nepřiznával ani minulý kancléř Jiří Weigl.
Celý problém se ale octne v úplně jiném světle, když si uvědomíme, co takřka do omrzení opakuje Mynářův šéf Miloš Zeman. Člověk by čekal, že jeho kancléř bude chodící reklamou na majetková přiznání. Aby byl příkladem a nekompromitoval volební program svého šéfa. A on se chová přesně opačně – jako kdyby přiznávání příjmů a majetkových vazeb bylo něco neslušného, impertinentního, nepřístojné šťourání v soukromí státních zaměstnanců.
Vratislav Mynář například tvrdí, že majetek přiznávat nemůže, protože „pokud prodávám část svého podniku v rámci mezinárodních společností, každá smlouva obsahuje doložku o mlčenlivosti. Nejde o to, jestli by Mynář chtěl, nebo nechtěl, tady jde o velmi vysoké finanční sankce.“ Jakže? Když si politik do svých majetkových transakcí vetkne „mlčenlivost“, zákony České republiky mají rázem význam potištěného papíru? Svět podle Mynáře: když se vám to hodí, prostě se se státem nebavíte - zákon nezákon, úřad neúřad.
Mezitím prezident republiky zas a znova horuje pro přísný zákon o prokazování příjmů. Naposledy ve středu při cestě Plzeňskem pravil: "Ten zákon musí jít do hloubky. Musí postihnout nakradené majetky. A to není žádný útok proti poctivým, baťovským podnikatelům, to je útok proti koženým podnikatelům. A těch tady máme na regionální úrovni stále mnoho." Vratislav Mynář, podle dostupných informací zámožný muž, se sice už z regionální úrovně vypracoval výš, ale i tak je škoda, že to asi neslyšel. Po sté první.
Sečteno: Tohle všechno odkývat a tvářit se u toho vážně, to už se po nás žádá opravdu příliš.
