Ani pětadvacet let po konci totalitního režimu policie neví, jaká je její role, co a proč a jak má dělat. Přesněji, nevědí to mnozí policisté. A k tomu zlé znamení: smysl policie, správný vztah k občanovi, se nesnaží nastolit ani vedení policie. Občan se nesnesitelně snadno stane nepřítelem.
Nabízí se čerstvý příklad. Ředitelství policie Pardubického kraje vyšetřovalo známý incident, který se odehrál letos na začátku dubna v Pardubicích. Dva muži šli na Pernštýnské náměstí. Ještě než naskočila zelená barva pro chodce, ale zároveň ve chvíli, když auta zastavila na červenou, vešli na přechod. Nějaký muž v civilu na ně volal: „Máte mozek? Nemáte oči?“
Pokračovali v cestě, on je doběhl a chtěl po nich občanky, prohlásil, že je policista. Ti dva chtěli vidět průkaz, který se jim zpočátku zdráhal ukázat. Nakonec ho vytáhl. Chtěl, aby vyčkali do příjezdu policejní hlídky. Jeden z mužů však odcházel. Policista se s ním začal tahat, nakonec ho povalil na zem, zalehl a nasadil mu kravatu. Celý zákrok natočil na mobil druhý „přestupkář“.
Video koluje po internetu. Bití chodce pro tak zjevnou prkotinu vyvolalo odpor k policii. Divákům bylo jasné, že zákrok byl přehnaný až hrůza. Sražený a zatčený pardubický chodec měl tentýž pocit. Podal podnět státnímu zastupitelství, aby zjistilo, zda se policista v civilu nedopustil trestného činu. Věc dostala Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), ale nenašla důvod ji dál šetřit.
Případ nakonec přistál u krajské policie. Na výsledek jejího šetření jsme si mohli klidně vsadit. Použití donucovacích prostředků (vláčení, povalení a zakleknutí chodce) prý bylo zákonné. Mluvčí Jitka Vavřinová sdělila: „I když ústní prokázání příslušnosti k policii bylo a je dostačující, na žádost muže páchajícího přestupek prokázal navíc policista tuto příslušnost i služebním průkazem. Ten si muž z bezprostřední blízkosti prohlédl a přečetl z něj osobní evidenční číslo policisty.
Přesto se i nadále snažil z místa odejít. Policista jej vyzýval, aby setrval na místě do příjezdu uniformované policejní hlídky, což muž opět neakceptoval a snažil se místo stále opustit. Policista byl tedy nucen, tak jak mu zákon umožňuje, použít donucovací prostředky.“
Kravata za chůzi na červenou posvěcena
Co to pro české občany znamená? Že se nám totéž může stát na přechodu za dané situace kdykoliv. Bít neposlušné chodce je posvěceno. Přesně řečeno bít mírně neposlušné chodce. Znovu se vraťme k tomu, co se stalo.
Na semaforu pro chodce nesvítila zelená, nýbrž červená. Auta už stála. Jaký má smysl světelně řízený přechod? Aby auto pěšího nepřejelo. Ochrana chodce. Jestliže už auta měla červenou a zastavila, pak chodec nebyl ohrožen. Jistě, podle pravidel měl počkat na zelenou. Ta však naskočila kratičce poté, co ti dva muži vešli na přechod. Semafor splnil svoji roli.
Co následovalo, bylo neuvěřitelně přepísklé vynucování zákona, právní pozitivismus v praxi. Je jedno, nač semafory máme, podstatné je, že se nesmí na červenou, i když už auta stojí. Ale dobře. Policista se třeba špatně vyspal, něco se mu přihodilo, měl den blbec, nevíme, a tak si chtěl svoji roli „užít“. Mohl tedy pány doběhnout a vysvětlit jim, že je policajt, že šli na červenou a ať to příště nedělají. To by se jevilo jako únosné.
Pokřikovat na ně „Máte mozek“, urážet je, není to pravé ořechové. Policista nemá právo urážet občana, který se dopustil přestupku. Šílené je však zakončení akce, nasadit někomu kvůli takové drobnosti na silnici kravatu jak nějakému násilníkovi, to je absurdní, zjevně neadekvátní.
Chápu, že státní zástupce nechtěl policistu stíhat. Nedopustil se asi trestného činu. Vůbec však nechápu postoj krajské policie. Šetřila totiž jenom ono „B“, nikoli „A“. B je použití donucovacích prostředků. A ovšem znamenalo posoudit, jestli to mělo zajít tak daleko. Pár vteřin před zelenou pro pěší, auta stojí. Z A jasně plyne, že donucovací prostředky byly nasazeny neadekvátně, nesmyslně.
Kraj měl říct: Od toho tu nejsme
Co měl kraj udělat? Onoho nervního policajta měl upozornit, že zákony mají svůj smysl, účel. Dál ho měl poučit, že sice možná smí, ale nemá nikoho bít pro úplnou blbost. A nakonec ho měl poslat k psychologovi, který by se pokusil jeho agresi utlumit. Výsledek krajského šetření měl znít: To bylo moc, takto se k občanům nechováme. Od toho tu nejsme.
Proč? Tohle je přece běžná situace ve městě. Lidé čekají na zelenou, a když auta zastavují, už nic nehrozí, vejdou na přechod. Dělají to tisíce lidí denně, tisíce slušných, zákon ctících mužů a žen. Nechtějí nikomu škodit, nechtějí se nechat zranit, jednají logicky: už mi nic nehrozí, jdu. A teď mají policajti gebír je za to sejmout. Drsné.
Nelze si odpustit další poznámku. Podívejte se na objasněnost drobné kriminality. Policie „objasní“ desetinu? A z té desetiny polovinu soudy odsoudí? Či ještě méně než onu bídnou dvacetinku? Nebo velká kriminalita. Podle kvalifikovaných odhadů se u nás za posledních patnáct let rozkradlo a vytunelovalo 1,5 až 2 biliony korun. A policie? Nic. Skoro nic.
Co tím chci říct? Policie sama selhává, nepracuje, jak by měla. Zavírala a zřejmě i dál zavírá oči před skutečnou kriminalitou. Neumí pořádně řešit ekonomické zločiny. Nestačí na kapsáře. Když vám vykradou byt či vůz, je zázrak, pokud pachatele chytnou, zázrak. Ale chodce, který spěchá na oběd a vejde o pár sekund dřív na přechod, sejme.
Co to je za spravedlnost, sakra?
Každému vytane na mysli, že když pak jde o život jako v Uherském Brodě, policie je náhle krotká jak králíček. Ale na chodci, který zjevně není žádný zloduch, kriminálník, si pak zchladí žáhu. A ještě něco: neumím si představit, že by tohle udělal „boby“ v Británii. Proč? Je vychováván k vědomí, že pracuje pro Brity, ne proti nim.
Ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD) chce příští rok peníze na 850 nových policistů. Během dalších let jich chce navíc čtyři tisíce. Poslanci by mu měli říct: Ne ne, milánku. Nejdřív si vychovej ty, které máš. Aby další stovky mlátily občany za tři čtyři vteřiny červené, to platit nebudeme.
