Demise nedemise, Karla Šlechtová pečuje o mediální obraz ministryně obrany. V pořádku, pěstovat si image a komunikovat na Facebooku, to má bystrý politik v popisu práce a Šlechtová tu patří k nejvýznamnějším epigonům babišovsko-prchalovské školy.
Příklad. Státnický portrét s Masarykem za zády doprovází citát: "Chci motivovat k vlastenectví a k chuti chránit Českou republiku. I proto bych chtěla návrat branné výchovy do škol." A podpis, že za to ručím.
Zveřejnil(a) Karla Šlechtová dne 29. Leden 2018
V tomto případě nejde jen o dojem a emoce, že paní ministryně je silná ministryně a naši republiku i s T. G. M. společně ubráníme (i když Šlechtová za pár týdnů ministryní být nemusí). Stojí za to se podívat na podstatu sdělení: návrat branné výchovy do škol.
Patřím k pamětníkům branné výchovy a branných cvičení za komunistů. Byla to prvotřídní ukázka militarizace společnosti, příprava na válku s imperialismem. Takovou brannou výchovu Šlechtová předpokládám na mysli nemá - i když čistění plynových masek Ajatinem by možná v osnovách zůstalo i v 21. století, a na nějaký ten pochod zamořeným územím by taky došlo.
Takže jakou brannou výchovu by paní ministryně zaváděla?
O to právě jde: nemůžeme si být výsledkem tak docela jisti. Nevíme, kdo by byl tím pomyslným vychovatelem. Ne instruktorem nasazování masek, ale ideologem, dramaturgem. O jaké postoje a názory by se branná výchova opřela.
V přeneseném slova smyslu: Řídil by ji spíš bruselský generál Petr Pavel, nebo předseda Svazu bojovníků generál Jaroslav Vodička? Inspirovali by ji spíš účastníci protikomunistického odporu, nebo Kluby českého pohraničí? Přednášeli by například historik Jiří Padevět a Zdena Mašínová, nebo Českoslovenští vojáci v záloze a Jana Bobošíková z ČSBS Lidice? Praktickou ukázku sebe-obrany by poskytli veteráni misí OSN, nebo domobranci ze Štítu severu? A hlavně: Kdo řekne, k obraně před čím a před kým bychom měli děti vychovat?
Kdybychom to převedli na politiky - symbolicky, politika do škol nepatří -, byla by to spíš branná výchova Ivana Gabala, nebo Jaroslava Foldyny? Karla Schwarzenberga, nebo Miloše Zemana? NATO, nebo slovanské vzájemnosti?
Všechny zmíněné protipóly jsou zjevně nekompatibilní. Nebylo by možné zvolit metodu vyvažování a dávat zaznít oběma stranám. Ve školách už vůbec ne. Museli bychom si vybrat jednu brannou výchovu od A do Z. Žádný hybrid.
Těch otázek je příliš mnoho, a i když můžeme věřit, že branná výchova by odpovídala bezpečnostní strategii České republiky, odpovědi momentálně bohužel nejsou nabíledni. To je ten problém.
Karla Šlechtová, loajální členka vlády členské země NATO, zároveň patří k nejzapálenějším podporovatelům Miloše Zemana v politice. V tom je dlouhodobě na jedné lodi právě s kontroverzním Jaroslavem Vodičkou, s Kluby českého pohraničí, které vzpomínají na zlaté časy Železné opony, atd. Od svazu bojovníků obdržela vloni 28. října - ještě než nastoupila na obranu - medaili 1. stupně.
Ve štábu Miloše Zemana v sobotu slavili mimo jiné členové facebookových skupin Slušní lidé, Americkou armádu v Čechách nechceme, Mladí vlastenci nebo Veřejně odhalujeme tvůrce Nového světového pořádku. V tom případě je namístě zabývat se představou: Jak by v branné výchově vypadaly hodiny věnované dezinformacím jako zbrani hybridních válek? Co by se v nich učilo, byly-li by nějaké?
Samé otázky. Zemanovo volební vítězství je ještě podtrhlo.
