Přiznám se bez mučení, že ten pořad nemám rád, a nikdy jsem ho rád neměl. Obvykle když je v bedně něco, co se mi nelíbí, tak ji prostě vypnu. Ale tentokrát to bylo jiné. Tentokrát jsem se na ni koukal s masochistickou zuřivostí.

Asi bych měl vysvětlit, proč se mi ten pořad nelíbí. Důvodů je několik, ale ze všeho nejvíce mi v něm vadí vložená pásma krátkých skečů, očividně odkudsi přejatá ze zahraničí. Jejich pointou je zpravidla to, že někdo odněkud spadne, kopne ho kůň, zlomí se pod ním židle, sklouzne do vody - prostě se mu stane nějaká nemilá a nepříjemná příhoda hraničící s trvalými následky. Načež režie vloží salvu řehotu a záběr na publikum pukající smíchem. A následuje další zoufalec.

Ten pořad mi vadí o to více, že dětem se vesměs líbí. Poslušně se smějí spolu s komparsem.

"Co ti na tom připadá tak směšného?"

"To, jak ten pán spadnul."

"Ale vždyť ho to muselo bolet!"

"???" 

Nechápe. Vždyť je to jako v moderních kreslených groteskách. I zvuky jsou stejné. Takový hraný Tom a Jerry...

Minulé pondělí pořád někdo někam padal. Nebožák vylezl na strom - zapotácel se - zřítil se na záda - salva smíchu.#reklama

Koukal jsem na to vztekle z postele. Vedle té mé byly dvě další, stejné nemocniční postele a na nich leželi dva podobně vzteklí pánové. Všichni jsme čekali na druhý den na operaci páteře. Ten pán na posteli u okna také spadl ze stromu. Zlomil si tři obratle.

Stane se, že v nějaké dramatické chvíli vybublají pocity, které už dlouho vřely někde v hloubce. Slíbil jsem si, že až se dostanu k počítači, tak to napíšu. A zeptám se jako koncesionář a spoluvlastník České televize: V čem je tady ukryta veřejná služba? Může mi to někdo objasnit?

Jistě mi může říct, že je to pořad oblíbený, s velkou mírou sledovanosti, pořad rodinného typu, u kterého se setkávají všechny generace. Promiňte, ale to neberu. V tom přeci veřejná služba nespočívá. A jenom doufám, že za veřejnou službu nebude nikdo považovat snižování prahu soucitnosti a empatie. Jakési otužování naší schopnosti vnímat bolest těch druhých. Protože jestli ano, pak chci jinou televizi!

Autor je ředitel Městské knihovny v Praze