Téma škol a učitelů je mezi sociálními demokraty silné. Nový ministr školství Marcel Chládek mluví o vyšších platech, o kvalifikaci a kariérním řádu, ale v poslední době také o posílení statusu kantora. Znovu vytáhl poněkud zapadlou myšlenku, že se z učitele stane „veřejný činitel“. Trestní zákoník, který platí od ledna 2010, již nehovoří o veřejném činiteli, ale o úřední osobě.
Ve školách – hlavně v základních a středních – bývá horko. Stává se, že žák nebo jeho rodiče napadnou kantora. Jeden příklad za všechny: v roce 2012 čtrnáctiletý student nožem bodl učitelku matematiky a fyziky rakovnického Gymnázia Zikmunda Wintra do zad. Způsobil jí těžké zranění v oblasti hrudníku. Strašné.
V roce 2012 čtrnáctiletý student nožem bodl učitelku matematiky a fyziky rakovnického Gymnázia Zikmunda Wintra do zad. Způsobil jí těžké zranění v oblasti hrudníku. Strašné.
Děti jsou agresivnější i ve školkách. Školní inspekce v roce 2012 oslovila 400 školek a 200 odpovědělo, že napadání a útoky už znají také. Najdou se tam mladí kuřáci a děti, které užívají drogy. Výjimečné nejsou ani krádeže a šikana. Znovu opakuji: ve školkách. Není tedy divu, že se totéž stává i na základních a středních školách. Běžný je vandalismus, běžné je, že si děti natáčejí na mobil učitele a videa pak zveřejňují na Facebooku.
Platí, že v Česku vládne mírně řečeno poněkud uvolněnější atmosféra. Dětský psycholog Václav Mertin k tomu řekl: „Zkuste si jenom představit, že by před pár desítkami let děti v autobuse suverénně nahlas mluvily sprostě a vulgárně. To prostě nebylo možné. Mezi sebou jsme hovořili všelijak, ale na veřejnosti ne. My dnes tolerujeme i věci, které jsou za hranou. Vlastně není nikdo, kdo by tomu zabránil. Meze soukromí jsou vůbec překračovány víc, než je zdrávo.“ A to je samozřejmě jen detail.
Zvednutá stavidla
Ve školách (natožpak ve školkách) silně převládají ženy. Kdyby učilo více mužů, možná by to tak drsné nebylo. I na elitních školách je běžné, že děti na učitelku pořvávají „ty p...o“ a podobně. Ještě jednou Mertin: „Demokratická společnost nemůže být založena na represi, ale neměla by stavidla pouštět nekontrolovaně. Za těch dvacet let už jsme se mohli mnohému naučit, jenže ono to není jednoduché a vyžaduje to hodně úsilí. Malé děti se nenaučí samy od sebe číst a počítat a stejně se jen tak nezačnou dobře chovat.“
Rodiče po škole často vyžadují to, co sami nezvládli nebo na co se vykašlali, tedy aby učitelé za ně děti vychovali. Přitom však v konfliktech stojí na straně svých synů a dcerušek, takže onu školní výchovu v podstatě od začátku rozbíjejí. Společenský status učitele, nebo spíše učitelky, je v Česku stále nízký. Což se mimo jiné projevuje tím, že muži nechtějí učit. Jsme stále (viz naše politická scéna kupříkladu) silně maskulinní nárůdek.
Rodiče po škole často vyžadují to, co sami nezvládli, nebo na co se vykašlali, tedy aby učitelé za ně děti vychovali. Často však v konfliktech stojí na straně svých synů a dcerušek, takže onu školní výchovu v podstatě od začátku rozbíjejí.
Pomohlo by tedy, aby učitelka byla veřejnou osobou, postaru veřejnou činitelkou? Jak známo, fyzické tresty zákon nepovoluje a rodiče by je dnes už ani nepřipustili. Takže když dítě ve školce kopne učitelku do nohy, když ji poškrábe, ta mu správně nesmí dát ani facku. Může tuto „zbraň“ (výprask, pohlavek, facku) nahradit vysoce exponovaný status úřední osoby? Zjevně nikoli.
Marcel Chládek situaci popsal takto: „Klima na školách se zhoršilo, dochází k častějšímu napadení učitelů ze strany rodičů a žáků. Proto zvažujeme vyšší právní ochranu, napadení veřejné osoby je přece jen jinak posuzováno.“ – Mluví o právní ochraně. Pro ohrožené učitele ve školách s divokými žáky to zní možná pěkně. Ale v Česku obecně „právní ochrana“ funguje uboze. Právo je minimálně vynucováno. O tom existují stovky dennodenních dokladů. Zná to každý slušný řidič, znají to lidé okradení či vykradení atd.
Kdo jinému vyhrožuje usmrcením...
Další problém nastává s tím, kdo je úřední osoba. Namátkou soudce, státní zástupce, poslanec, ministr, zastupitel, úředník územní samosprávy, policajt, strážník, soudní exekutor při jistých úkonech, fyzická osoba, jež byla ustanovena lesní stráží, stráží přírody, mysliveckou stráží nebo rybářskou stráží... A kdy je úřední osobou? Jedině když plní úkoly státu nebo společnosti a používají při tom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů. Trestní odpovědnost pachatelů při ochraně úřední osoby přitom nastává jen tehdy, je-li trestný čin spáchán v souvislosti s výkonem pravomoci a odpovědností dané úřední osoby.
Ze znění trestního zákoníku je zřejmé, že se učitel nemůže stát úřední osobou. Sice plní úkoly společnosti, ale nepoužívá k tomu svěřené pravomoci. Kupříkladu policista vás může legitimovat, pokutovat, zatknout, použít donucovací prostředky. Nic z toho učitel nesmí (i když donucovací prostředky by se mu leckdy hodily).
Policista vás kupříkladu může legitimovat, pokutovat, zatknout, použít donucovací prostředky. Nic z toho učitel samozřejmě nesmí (i když donucovací prostředky by se mu leckdy hodily).
Marcel Chládek zřejmě myslí na paragraf trestního zákoníku 325, kde se hovoří o násilí proti úřední osobě: kdo užije násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo pro výkon pravomoci úřední osoby, bude potrestán odnětím svobody až na čtyři léta. Atd. Nebo paragraf 326 o vyhrožování: kdo jinému vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením značné škody v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby... bude potrestán odnětím svobody až na tři léta. Odnětím svobody až na pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 se zbraní. To se ovšem, jak víme, netýká dětí. Trestní odpovědnost začíná až v 15 letech.
Na úřední osobu se však vztahuje i paragraf 329, který hovoří o zneužití pravomoci: úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, překročí svou pravomoc, nebo nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci, bude potrestána odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti.
Obušky a pepřáky ve sborovně
Jakmile by se z učitele stal „veřejný činitel“, množila by se trestní oznámení na kantory právě pro zneužití pravomoci. Nejen za již dnes nelegální pohlavky, ale i za leccos jiného. Vztah mezi učitelem a žákem by se do jisté míry změnil na vztah mezi policistou a pachatelem. Což je samozřejmě vedle a zcela nepřijatelné.
Kam by taková úprava vedla? Dost možná ne k uklidnění, ale k vyostření školních sporů. Klidně by se mohlo stát, že by za deset let další ministr školství přišel s požadavkem, aby učitel směl nosit zbraň. Ve sborovně by se po ránu fasovaly obušky a pepřáky. Je jisté, že by změna v úřední osoby učitele nejen neochránila, ale i poškodila. A popravdě by poškodila i děti ve školách a školkách.
Problém tkví mimo jiné v tom, že základní školní docházka je povinná. Pokud tedy dítě musí vychodit základní školu, nemají na ně, nemohou je ze školy vyhodit. (Z gymnázia nebo střední školy už ano.) A ostatně ani to vyhození v širším společenském smyslu nic neřeší.
Rodiče čím dál víc nevychovávají, jsou stále pohodlnější, odmítají děti omezovat. Neomezené děti si pak logicky dělají, co chtějí. Cestou je i zvyšování ceny učitele, opravdové zdůraznění jeho smyslu. U nás se jde opačně.
Existuje tedy nějaká rozumná ochrana učitelů? Cestou je vždy hledání dohody mezi rodiči a školou. Ale vše začíná doma, nikoli ve škole. Rodiče čím dál víc nevychovávají, jsou stále pohodlnější, odmítají děti omezovat. Neomezené děti si pak logicky dělají, co chtějí. Cestou je i zvyšování ceny učitele, opravdové zdůraznění jeho smyslu. U nás se jde opačně. Nejenže jsou kantoři mizerně placeni, nejenže tu práci muži nechtějí dělat, ale komický bývá i nejvyšší stupeň vzdělání, vysoká škola. Vyrojilo se jich jak komárů po deštích a jejich úroveň je mnohdy trapná. Školství nutno vidět jako komplex.
A pak snad ještě jedna možnost či nutnost. Školy, stejně jako stát, musejí vynucovat svůj řád. Bez toho to nejde. Často to nedělají. Stejně jako na rodiče zhusta kašlou na výchovu, tak školy nevynucují dodržování pravidel.
Každopádně ale platí, že úřední osoba je asi tak stejně dobré řešení jako ozbrojení pedagogického sboru slzným plynem, pendreky či pistolemi. Pokud by prošlo, na děti do patnácti by nezabíralo. Zato učitelům by hrozily mnohem tvrdší postihy.
